Just a feeling

15. kapitola

„Ještě jednou, prosím!" zavolala jsem na barmana a ten nám nalil tři půlky tmavé tekutiny.

Byli jsme slušně rozjetí, a i když na takové akce normálně moc nejsem, magie spontánních událostí dostala tentokrát i mě. V hotelu se konal večírek a my se rozhodli tam jít podívat. Pití pro hotelové hosty bylo zadarmo, takže jsme toho samozřejmě využili a pár drinků si objednali. Jenže s přibývajícím alkoholem taky přibývala dobrá nálada a z obyčejných koktejlů, které jsem nejdřív pila, se stal tvrdý alkohol jen stroze prokládaný pepsi colou.

„Tady." Položila jsem tři skleničky na stůl před ty dva a svalila se na pohodlný gauč vedle Taeho.

„Na co?!" začal se dožadovat Kookie a jakmile po hmatu našel jeho půlku, ihned ji pozdvihnul.

„Na život!" vykřikl mu v odpovědi Taehyung. Už jsme to absolvovali tolikrát, že nikoho nenapadalo, na co si připijeme.

Se smíchem jsem zavrtěla hlavou, a pak si s nimi všemi přiťukla. Lupli jsme to do sebe ani nevím, jak a já cítila, jak se mi už jemně motá hlava. Byla jsem vážně dost opilá.

„Chtěl bych jít tancovat." Zabědoval JungKook, když najednou DJ změnil písničku.

„Obětuju se." Postavila jsem se a vrávoravým krokem došla k jeho křeslu, které bylo naproti gauče, kde jsem seděla. Potáhla jsem ho za ruku do stoje a táhla mezi lidi, nechávajíc Taeho samotného. Však on to zvládne. Hráli jeho oblíbenou písničku, takže jsem nechtěla, ať o to přijde.

„Hej... bacha. Nevidím tě, znovu tě nechytím." Zasmál se mi, když jsem málem zakopla o svou vlastní nohu. Asi cítil, jak padám, a proto byl schopný mě uchránit od pádu.

Neměla jsem sílu na nic víc, než se na něj zavěsit a pohupovat se v tom slavném tanečku.

„Asi už máš dost, žejo." Komentoval to.

„Ale ty taky, tak mlč." Uchichtla jsem se, a pak vyjekla, protože na mě něco skočilo ze zadu.

„Tak vy mě takhle opouštíte? To není fér!" Taehyung mě ze zadu objal kolem pasu a hlavu si položil na mé rameno, na což se musel opravdu dost skrčit. Takhle jsme tančili všichni tři a povídali si o těch největších blbostech, které nás napadly.

Předtím, než se to kolem čtyř hodin ráno rozpustilo, jsme stihli dát několik kol různého alkoholu. Jestli jsem předtím byla opilá, tak tenhle stav byl... nevím, byla jsem totálně mimo. Nepamatuju si, jak jsem se dostala do pokoje. Mám jen útržky z výtahu, a pak už jsem ležela v posteli, sledovala černý strop a z každé strany mě někdo objímal. Pak – tma.

**

„Och panebože." Zaúpěla jsem tiše. První věc, co mě napadla, byla, že si prostě odřežu hlavu a bude pokoj. Pak jsem zjistila, že to nepůjde a nejideálnější bude vstát, napít se pořádně vody a vzít si prášek. Bylo to sice hůř proveditelné, když jsem byla ve svěrací kazajce podobně, jako první noc, co jsme takhle spali všichni tři, no nějak jsem se prorvala a vylezla ven.

Oni dva pokračovali ve spánku – šťastní to lidé.

Dala jsem si pořádnou sprchu, vzala si ten prášek, a pak zavolala na recepci, aby nám dovezli nějaké jídlo. Tuším, že jejich žaludky na tom budou podobně, a tak jsem objednala jen vývar a pečivo.

Bylo už dávno poledne, takže to byl spíš oběd než snídaně. Když jsem si to jídlo brala na balkón, oba pořád spali. Musela jsem si vzít sluneční brýle, jinak by mi to slunko vypálilo sítnici.