Just a feeling

26. kapitola

Nevím, jak bych popsala dny, které následovaly.

Uběhl celkem měsíc ode dne, co jsem se rozešla s Taehyungem a tři týdny od toho, co jsme se s JungKookem málem políbili. Nedokážu s přesností identifikovat pocity, které mám.

Je mi smutno a stýská se mi po Taehyungovi. Zapůsobilo na mě, co udělal a přesto, že mi to ublížilo, nemohla jsem ho začít kvůli tomu nenávidět.

Pak jsem byla jistým způsobem vzrušená, protože se mezi mnou a Kookiem málem stalo něco, o čem se mi zdálo už nějakou dobu. Mrzelo mě, že k tomu na konec nedošlo, ale mohla jsem být vlastně ráda.

Proč? Jsem ještě brzo po rozchodu a moje hlava sama neví, co si myslí na to, abych si začala něco s někým jiným. Vím, že je to sice JungKook, do kterého jsem zamilovaná už docela dlouho a Tae tohle všechno udělal hlavně proto, abychom my dva mohli být spolu, no nepřišlo mi to správné.

Potřebovala jsem začít brát věci takové, jaké jsou. A nejhorší bylo si uvědomit, že už se s Taehyungem nejspíš neuvidím. Šance, že na sebe v tomhle velkém městě narazíme je minimální. Pracovat ve stejné firmě nebude – což jsem pochopila, byla taky jeho strategie. Bylo by to pro nás pak ještě horší. Do školy už žádný z nás chodit nebude.

Šance nejsou minimální, šance jsou nulové.

Prvních pár dní po tom, co se to stalo, jsem měla chuť mu zavolat. Chyběl mi tak moc, že se to nedalo vydržet a bolelo mě pomyšlení na to, že on to má stejně. On z nás tří nakonec odešel nejvíc zraněný a přitom si to zasloužil nejméně. Nebylo to fér.

Když už jsem vážně držela mobil v ruce s tím, že vytočím jeho číslo, JungKook se naštval, vzal mi ho a něco v něm poklikal tak, až se mu podařilo smazat celý seznam kontaktů.

Nejdříve jsem na něj byla fakt naštvaná, ale pak jsem došla k názoru, že je to vlastně dobře. Nemám právo trápit nás ještě víc – trápit jeho.

Musím ho nechat jít stejně, jako on nechal mě.

S Kookiem jsme o tom, co se stalo, už znovu nemluvili. Nesnažil se mě už ani políbit a já, přiznávám, neměla odvahu na to, abych začala něco sama. Užívala jsem si ale toho, jakým způsobem se mi věnoval teď. Bylo to jiné než předtím, ne tak kamarádské, ale víc romantické.

Někdy mě objal jenom tak, bez důvodu. A i když to pořád neznamenalo, že jsme spolu, přišlo mi, že si tím dáváme najevo, že to přijde. Jen prostě nebyl správný čas na to, abychom začali něco nového.

Ale brzy přijde.

**

„Em, běžte už pomalu nakrájet moučník, chtěla bych ho tak za dvacet minut podávat a chci, aby byl připravený." Požádala mě teta.

Zrovna se konala malá sešlost u nich na zahradě. Byla tu veškerá rodina z Erikovy strany a grilovalo se. Sice ten malý dvorek vypadal trochu přeplněně, no nikomu to nevadilo, protože se všichni dobře bavili.

Já jsem tu dnes byla, abych pomohla s organizací. Připravovala jsem občerstvení a JungKook za mnou chodil jak ocásek a uždiboval přímo z táců. Za ním pro změnu chodila Sendy, které občas taky něco přistálo v tlamě.

„Nebaví mě to, nemám si s nimi co podívat." Zabručel Kookie, když jsme došli zpět do kuchyně a já vyndala z lednice obrovský plech s pudinkovo-šlehačkovým řezem. Sbíhaly se mi sliny už jen při pohledu na tu dobrotu. Bohužel, nejdřív musím přichystat to, co půjde dozadu na stoly, a pak, jestli něco zbude, tak to můžeme s Kookiem sníst.