Just a feeling

7. kapitola

Zavřela jsem na chvíli oči a užívala si prsty ve vlasech. Hladily mě v nich, pak i po tváři a do toho foukal jemný vánek, který nás oba trochu ochladil. Horko bylo příšerné. Už nebylo, kam se v městě schovat. Byla jsem proto ráda, že jsme se sešli dál od centra v jednom z největších parků.

„Už sis vybrala téma pro svou závěrečnou práci?" zeptal se a já zavrtěla hlavou.

„Nevím, jsem nějak... ztracená v tom všem." Přiznala jsem.

„Chceš, abych ti s tím pomohl?" otevřela jsem oči a uviděla jeho jemný úsměv. Koukal na mě ze shora a jeho prsty pořád neopouštěly mé vlasy.

„Obětuješ se?" odvětila jsem otázkou a uchichtla se.

„Pro tebe? Kdykoli." Řekl sladce, a pak se sklonil, aby mě mohl políbit. Rty se zapřel do mých a já v nich cítila další úsměv.

„Nechci tě takhle využívat, Tae. Už tak jsi mi během zkouškového pomohl dost." Stiskla jsem jeho bradu a dala mu ještě jednu malou pusu předtím, než se trochu odtáhl.

„Nenabízel bych ti to, kdybych nechtěl. A jsi moje holka, jasně, že ti chci pomáhat, blázínku." Stiskl můj nos, na což jsem se zakabonila.

„Dobře, můžeme k tomu některý večer sednou." Je fakt, že už bych měla nad takovými věcmi přemýšlet. Je tu začátek srpna a pokud nechci, aby mi v září všichni vyfoukli dobrá témata a profesory, měla bych se zamyslet, co vlastně chci.

„Co dneska?" navrhl.

„Dnes nemůžu, slíbila jsem Kookiemu, že přijdu." Zatvářila jsem se omluvně.

„Bylas tam včera večer." Namítl slabě. Je kvůli tomu naštvaný, vím to. Nedá to ale moc najevo, protože se nechce hádat. Za ty necelé dva měsíce, co jsme spolu, jsem stihla vypozorovat, že se v tomhle opravdu hodně umí ovládat. Vím, že se mu kolikrát vůbec věci nelíbí, no respektuje moje rozhodnutí a nehádá se kvůli tomu. Je to perfektní vlastnost, ale po druhé straně... vážně bych se někdy ráda pohádala. Chybí mi nějaké vzrušení v tomhle směru, akce. S JungKookem se hádáme pořád. Vždy se pak ale udobříme.

„Jeho máma má noční." Vysvětlila jsem. On je nerad doma sám v noci a já to docela chápu. Navíc, předtím, než jsem začala chodit s Taehyungem, byla jsem tam pořád. Skoro každou noc a každý den.

„Řeklas mu už aspoň o nás?" opřel se zády zpět o kmen stromu.

„Ještě ne." Zamumlala jsem.

„A kdy řekneš?" nedíval se na mě, když se ptal.

„Brzo." Nevím! Pokaždé, co chci tohle téma začít, stočí se to někam jinak, a já pak nemám odvahu se k tomu zase vrátit. Nevím, co na to řekne, a bojím se.

Na to už nic neodpověděl a místo toho si znovu začal hrát s mými vlasy. Mlčeli jsme dlouho, ale jeho to jako vždy pak přešlo a rozmluvili jsme se pro změnu o jiném tématu. Ráda si s ním povídám, není to úplně to stejné, jako s JungKookem, protože toho znám už hrozně dlouho a nebojím se s ním mluvit o všem, ale rychle se to tomu vyrovnává. Tae si mě získal jako kamarádku hodně rychle a jako přítelkyni – nejsem si ještě úplně jistá, jestli to, co k němu cítím, je nějaká láska. Jsem s ním hrozně ráda. Když mě líbá, cítím příjemné škubání v žaludku.

No to je všechno. Pořád čekám na něco víc.

„Tak co kdybych dnes taky přišel? Vadilo by to?" zastavili jsme před Kookieho domem.