Just a feeling

14. kapitola

Letěli jsme hodně dlouho. Tae seděl u okýnka a za chvíli o sobě ani nevěděl. Já si s Kookiem docela dlouho povídala, a pak zatuhla na Taehyungově ramenu. JungKook pro změnu na tom mém – jak jsem později zjistila.

Jelikož jsme letěli první třídou, nebylo to tak nepohodlné, jako v nižší třídě. Bylo tu dost místa, a pak taky obsluha, která nám donesla, cokoli jsme chtěli. I tak jsem ale byla ráda, když jsme konečně vylezli z letadla ven.

A jaké překvapení bylo, když v Londýně bylo touhle dobou nad nulou, no tady nás přivítal příjemný a teplý noční vzduch. Naprosto vyčerpaní, i přes spánek během letu, jsme se zaregistrovali v hotelu a poslíček nám tam dovezl kufry.

„Teda páni, na tohle bych si zvykl." Zvísknul Tae. Pokoj byl vážně velký a krásný. Obrovská postel, toaletní stolek, plazmová televize a prosklené balkónové dveře vedoucí na vcelku velký balkón s výhledem na oceán.

Vzal můj kufr a spolu s tím svým ho postavil k posteli, pak se šinul ihned otevřít balkón a prozkoumat to tam.

„Je to tu vážně tak pěkný?" zeptal se JungKook.

„Jo, ujde to. Vypadá to jako můj pokoj, jen bez bordelu a víc luxusnější." Uchichtla jsem se a on se mnou.

„Pojďte se podívat na ten výhled, je skvělý!" ozvalo se tlumeně z venku.

„Jo to věřím, horší je, že..." nedořekla jsem a začala hledat tu slavnou přistýlku. Bohužel, v pokoji nebylo nějaké zákoutí, kde by se mohla případně schovávat, a když jsem otevřela jediné dveře, které tam byly, krom těch vchodových, byla tam samozřejmě koupelna.

„Nedali ti tu postel." Povzdychla jsem si.

„To je asi zlý, co?" komentoval to Kookie a podrbal se ve vlasech. U toho měl ten svůj nejistý výraz, kdy neví, co si myslet. Je u toho rozkošný.

„Vyřeší se to, ale až zítra ráno. Teď už nemám sílu na nic." Hlasitě jsem zívla a vzala ho za ruku.

„Provedu tě tu, ale jen stručně, tak si to tu snaž zapamatovat, a kdyby něco... vzbuď mě." Trochu to se mnou cuklo, když propletl své prsty s mými, ale nedala jsem to na sobě znát.

Ukázala jsem mu celý pokoj a nechala ho, ať si to všechno osahá a udělá si v hlavě zhruba obrázek, kde co je. Hlavní byly dveře do koupelny a záchod, u toho je nejpravděpodobnější, že to bude potřebovat. Zbytek dopilujeme zítra, kdy budu více použitelná na podobné věci. Nepochybuji ani, že i on je unavený.

„Líbí se mi to." Tae se po dalších deseti minutách vrátil do místnosti, celý rozjařený. Zdá se, že toho naspal o dost více, než my. Nebo je tak hyperaktivní od přírody? Nikdy dřív jsem si nevšimla.

„Mně taky, ale chybí tu Kookieho postel." Řekla jsem na to a otevřela JungKookův kufr.

„Aha... fakt? Ani jsem si nevšiml." Rozhlédl se kolem.

„Dneska se vyspí s námi, zítra jim řeknu, ať to zařídí." Vytáhla jsem jeho pyžamo a kosmetiku, kterou používá a strčila mu to do náruče. Poděkoval mi a vydal se do koupelny. Sledovala jsem, jestli to sám zvládá, a když se za ním zabouchly dveře, rozdělala jsem pro změnu svůj kufr.

„Nebudu s ním spát v jedný posteli." Zašklebil se Taehyung.

„Ty naděláš, je velká, že by se nás tam vešlo pět." Protočila jsem očima.

„To je jedno, stačí, že ho musím trpět v pokoji. Co je to za dovolenou, když ani nemáme žádné soukromí." Odul tváře a začal se naštvaně přehrabovat ve svém zavazadle.