Osudný omyl Moudrého klobouku

19. kapitola - Brumbál odkrývá svá tajemství

14. září 1980, úterý

Všichni přítomní členové řádu na čtyři chlapce obrátili zrak. Zavládlo téměř nábožné ticho. Klukům byly nepříjemné pohledy, které na ně všichni upírali. Byla to zoufalost, strach, ale zároveň každý z těchto dobrovolníků bojujících proti zlu pociťoval hmatatelný důkaz naděje na poražení Grindelwalda v podobě čtyř nevinných chlapců, na které padl tento těžký úděl. Brumbál si rozpačitě odkašlal a vytrhl své kolegy z transu. „Takže, všichni víte, co máte dělat. Potterovi půjdou hlídkovat nahoru na Piccadilly Circus, ostatní na svá obvyklá místa. Kdybyste cokoliv zaznamenali, víte, co máte dělat. Paní ministryně, nezapomeňte, o čem jsme spolu hovořili. Myslím, že více zabezpečit situaci není v současné chvíli možné. Kdyby někdo z vašich bystrozorů zaregistroval někoho nebo něco snažícího se tam dostat, neprodleně mě kontaktujte a já se s posilou okamžitě dostavím. To je vše, můžete odejít," tleskl energicky Brumbál. „Chlapci," obrátil se na odcházející čtveřici. „Vy neodcházejte. Pojďte a posaďte se."

„Vysvětlil vám Barbarossa, proč jste tady? Co se stalo?" Kluci záporně zavrtěli hlavami. „Dobře, tak se pohodlně usaďte." Stařec zavřel oči, zkrabatil čelo a začal vzpomínat. „Než jsem začal studovat v Bradavicích, otce mi zavřeli do Azkabanu. Napadl v Godrikově Dole partu mladých mudlů. Neudělal to jen tak, z nenávisti vůči nim, ale proto, že se chovali zle k mé mladší sestřičce, která byla, řekněme, zvláštní, uzavřená a chovala se dost opožděně. V Azkabanu otec mozkomorům dlouho neodolával a brzy tam také zemřel. To matku zlomilo a nedlouho poté skonala také, když jsem byl v prvním ročníku školy. Byl jsem tehdy nejchytřejší a nejpilnější student, učitelé mě brali za vzor a měl jsem spoustu obdivovatelů. Já byl ale hodně uzavřený, zalezlý v knihách a hledal jsem někoho, kdo by mně porozuměl, kdo by byl stejně chytrý jako já a měl na svět stejné názory. Nikdo takový v Bradavicích nebyl. Pochopte mě, celé roky ve škole jsem jen četl tlusté svazky v knihovně a celé prázdniny jsem se musel věnovat své zvláštní sestře a nevděčnému mladšímu bratrovi. Až prázdniny po mém dokončení studia v Bradavicích jsem se v Godrikově Dole seznámil s přitažlivým mladíkem stejně starým jako já, který tam přijel na léto za svou pratetou. Studoval v Kruvalu a byl mi dost podobný. Zjistili jsme, že si velice rozumíme a navázali jsme spolu hluboké přátelství. Sdíleli jsme podobné názory a tenkrát, pochopte, byli jsme ještě mladí a nerozvážní, jsme věřili, že spolu budeme schopni ovládnout celý svět. On, toužící po slávě a moci celého světa, já, částečně veden smrtí svých rodičů k nenávisti vůči mudlům, jsme začali plánovat, že bychom byli schopni dosáhnout toho, abychom jako nejvyšší kouzelničtí představitelé ovládli všechno a všechny. Grindelwald začínal být netrpělivý, chtěl již začít naše plány uskutečňovat, ale já byl stále rodinným poutem vázán k pečováni o své mladší sourozence. Grindelwald mě proto na rok opustil a vydal se cestovat a zkoumat jiné kouzelnické kraje. Pravidelně jsme si psali dopisy, já mu líčil, jak se užírám nudou a pozoruji svou sestru, jak šťouchá klacíkem do zašlápnutého slimáka, zatímco on mi vyprávěl o jeho dobrodružném setkání s upíry v Sedmihradsku. Když se asi po deseti měsících vrátil, téměř jsem ho nepoznal. Už tenkrát jevil známky šílenosti, vedený silnou touhou po moci. Tak strašně se změnil. Vyčetl jsem mu, jak krutě má v plánu zacházet s těmi, kteří by nám odporovali, a strhla se mezi námi velká hádka. Oba jsme vytáhli hůlky, vysílali proti sobě silná zaklínadla. V silném návalu vzteku jsem bohužel nezaznamenal, že si nás všimla sestra Ariana a nebezpečně se přibližovala. Ve vteřině skočila mezi nás. Dodnes nevím, čí ruka z nás dvou vyslala to zaklínadlo, které se jí vpilo do hrudi a ukončilo tak její nevinný život. Grindelwald se vyděsil a beze slova utekl. Nikdy nezapomenu na ty dlouhé chvíle, které jsem proseděl u jejího chladného těla, úplně sám. Pak jsem Grindelwalda neviděl dlouhé desítky let. Stal jsem se učitelem přeměňování v Bradavicích a jen jsem slyšel postupně šířící se zvěsti o jeho moci. O tom, jak nemilosrdně zabíjel mudly i kouzelníky, o tom, jak se za každou cenu snaží získat nadvládu nad celým světem. Došlo mi, že i díky mně získal nápady k provedení takovýchto činů. Proto jsem se rozhodl, že to musím být já, kdo se ho pokusí zastavit. Utkali jsme se ve velice vyčerpávajícím souboji před více než třiceti lety, v roce 1945. Nakonec se mi ho povedlo po dlouhé době porazit. Spolu s ministerstvem jsme jej zajali a uvěznili do jeho vlastní pevnosti Nurmengard, daleko hrozivější a přísněji střeženější věznice než Azkaban. Už tenkrát jsem tušil a později se mé obavy začaly potvrzovat, že není tak bezbranný, jak se zdál. Je ve skutečnosti daleko mocnější a nebezpečnější. Upozorňoval jsem ministerstvo, že je třeba ještě zvýšit ostrahu a dát na něj větší pozor. Bylo jasné, že je jen otázkou času, kdy se mu odtamtud podaří uprchnout. A mé obavy se před pár dny potvrdily. Bude chtít dokončit, co předtím nestihl. A aby toho nebylo málo, pár dní předtím, než uprchl, byla kentaury v Zapovězeném lese pronesena věštba, která se týká vás, čtyř mladých zvěromágů, kteří mají tu moc ho porazit."

„Z hrozivých bran severu povstane ten, jemuž strach samotný věčně slouží. Ve stínu sporů krvavých vzejde nová naděje. Vidím sovu, psa, ježka a myš. Vidím spásu."

„Proto byli kentauři u Bradavic povražděni samotným Grindelwaldem. Pak Gellert zaútočil na Bradavice, naštěstí však byla většina studentů včas odvedena do bezpečí. To je ovšem jen začátek. Schyluje se k velké kouzelnické bitvě. A největší zbraní jste tu vy. To vy máte moc porazit Grindelwalda. Budete teď nějakou dobu žít tady, naučíte se spoustu zaklínadel, lektvarů, získáte fyzickou sílu, teoretické i praktické znalosti, abyste byli schopni se mu postavit. Na starost vás budou mít největší odborníci dnešní doby. Musíte uposlechnout všechno, co po vás budou chtít, ať už se vám to bude jakkoliv protivit. My s řádem budeme dále bojovat proti Grindelwaldovým Páleným rytířům a pomalu sestavujeme plán, který může Grindelwalda zneškodnit. Je mi líto, že jste ještě tak mladí a že se už teď musíte postavit takovému nebezpečí, ale tohle je osud. Ještě si pamatujte, že ne naše schopnosti, nýbrž naše volby rozhodují o tom, kým jsme a kým budeme. To je něco málo k zamyšlení. Nyní už jděte. Přede dveřmi čeká domácí skřítek, odvede vás do vašich pokojů, odpočiňte si. Ráno pro vás někoho pošlu," dokončil svůj dlouhý monolog Brumbál.

Pomalu vstal, počkal, až se za těmi čtyřmi chlapci, jedinou nadějí současného světa, zavřou dveře, a pak začal přecházet kolem dokola po obvodu místnosti. „Nastaly temné časy, temnější, než kdy dřív," pomyslel si, a rozpačitě pohladil fénixe usazeného na svém rameni.