24. prosince 1980, pátek
Muž středního věku seděl na zápraží své dřevěné chatky a pozoroval pomalu stoupající sluneční kotouč nad zasněženou Skotskou vysočinou. První sluneční paprsky se vyhouply nad horizont a po temné noci začaly osvětlovat zimní krajinu. Na obloze se rozehrála přenádherná symfonie barev. Stříbrný sníh téměř zářil, větve jehličnanů se ohýbaly pod těžkou sněhovou přikrývkou a první ptáčci se dali do zpěvu. Nastal nový den.
Harllu si zhluboka povzedchl a vstal. Ze skleněné vitríny si vytáhl svou dlouhou katanu, japonský bojový meč, a zastrčil si ji do pochvy připnuté na opasku. Sešel na vyšlapanou cestičku před svou verandou a šel po ní na kraj temného lesa. Holou rukou lehce udeřil do kmene jedonoho ze stromů, který se ihned kousek nad zemí rozpůlil, jako by jej sekerou tři chlapi podťali. Harllu si kmen i s korunou přehodil přes rameno a kráčel dál. Na cestě směrem na vysokou horu na druhé straně lesa potkával různorodou lesní zvěř. Nebyla plachá, spíš naopak. Jelen si nechal očistit parohy, divočák si přišel muže očichat a ptáci se nebáli sednout si mu do dlaně. Aby ne, všichni tvorové jej znali, on tu byl jediným pánem. Zde neplatili zákony ani mudlovské, ani kouzelnické. Tohoto místa se nedotkla žádná válka, již hodně dlouho sem žádná cizí noha nevkročila. Byla to zkrátka Harlluova pustina, obklíčena vysokými zasněženými vrcholky. Harllu mezitím vylezl na vrchol kopce, usadil se na jeden z pařezů, stromek si shodil ze zad na zem a opět se dal do kochání té přírodní krásy. Slunce už stálo vysoko na obloze a osvětlovalo širokou krajinu pod ním. Viděl svou chatrč, zadní stěnou přimáčknutou ke kolmé horské stěně a ze zbylých dvou ohraničena hustým tmavým lesem. Pomalu přejížděl očima po vrcholcích okolních kopců, když tu jej vyrušilo jakési plesknutí. Zmateně se rozhlédl. Kousek od něj se objevil velký fénix, ne živý, ale tvořený jen bleděmodrou září. Pták rozevřel svůj dlouhý zubák a z úst mu vyšel hlas člověka, o kterém si Harllu myslel, že je už dávno mrtvý.
„Zdravím, starý příteli! Už máš nazdobený vánoční stromeček? Jestli ne, tak si pospěš, brzo ti dorazí návštěva!"
Slova Albuse Brumbála ještě chvíli zněla ve vzduchu a Fénix zavřískl a pomalu se rozletěl do neznáma. Harllu si dnes již poněkolikáté povzdechl. Tohle se mu vůbec, ale vůbec nelíbilo. Nechtěl s tím mít nic společného. Proč ho do něčeho Brumbál zatahuje? Jeho místo je přece tady, má tu zůstat sám, na věky věků.
Poslední potomek Elfů na světě si hodil stromek na ramena a pomalu se brodil sněhem zpět směrem ke své chatě.
ČTEŠ
Osudný omyl Moudrého klobouku
FanfictionOsudný omyl Moudrého klobouku je v mnohém velmi netradiční fanfikce. Hlavní dějová linka se odehrává ve školním roce 1980/1981, kdy naši hrdinové zrovna zažívají šestý ročník v Bradavicích, avšak dílo zahrnuje i retrospektivní části, které se odehrá...
