Osudný omyl Moudrého klobouku

5. kapitola - Hodina přeměňování

2. září 1980, čtvrtek  

Učebna přeměňování byla veliká kamenná místnost s úzkými gotickými okny. Ze stropu byla zavěšena spousta klecí s nejrůznějšími tvory uvnitř. Nacházely se zde nejen všelijaké druhy ptactva a dravců, ale i menší kočkovité šelmy a plazi. Učebna nebyla moc příjemná a ani studenstvem nebyla příliš oblíbená, jednak kvůli ustavičnému křiku a řevu zvířat, také byla velice tmavá, a z oken, odkud se studenti často dívali během nudných hodin, zde bylo možné pozorovat nanejvýše zšeřelé hradní viktoriánské nádvoří s lavičkami, vysokým dubem a velkým glóbem uprostřed.

Jako praví Havraspáři se čtveřice usadila do předních lavic a netrpělivě očekávala příchod profesorky McGonagallové. Přeměňování byla jedna z nejnáročnějších hodin, ve kterých bylo nutno po celou dobu se soustředit a mít mimořádně dobrý kouzelnický cit. Přeměnění nějakého předmětu vyžaduje nesmírnou trpělivost a pro kompletní přeměnu nějaké věci na jinou je třeba mít nad svými kouzelnickými schopnostmi absolutní kontrolu. Radim vzpomínal, jaké měl ze začátku studia přeměňování problémy.

3. září 1975, středa

První středu v zaří měl první ročník havraspárských studentů se žáky Mrzimoru společnou hodinu přeměňování. Všichni byli usazeni v lavicích a atmosféra čpěla nervozitou. Zvířata v klecích vydávala šílené zvuky, jinak nikdo ani nedutal. Radim si sedl s Vojtou do přední lavice vpravo, a vlevo od nich se usadili Honza s Davidem. Kočka usazená na katedře, kterou chlapci už chvíli pozorovali, se najednou proměnila v profesorku McGonagallovou a vysloužila si od všech studentů potlesk. Profesorka působila velmi přísně, stručně se představila a ihned se dala do vysvětlování učiva.

Pak už ale přišli na řadu studenti. Po důkladném teoretickém monologu dostali za úkol pokusit se přeměnit šicí jehlu na dřevěnou zápalku pomocí kouzelné formule Veraverto. Jednalo se o to nejjednodušší zaklínadlo v oblasti přeměňování a většina žáků během zbytku hodiny za asistence profesorky svoje jehly přeměnila. Vlastně všichni až na jednoho drobného havraspárského žáka, Radima, což se setkalo se zaujatým pohledem profesorky McGonagallové, která vůbec nepředpokládala, že by se některému z havraspárských žáků takový celkem jednoduchý úkol nepovedl. Vysloužil si soucitný pohled od přátel a nařízené procvičování od paní profesorky. Ovšem jak Radim vždy dodává, údajně se mu povedlo jehlu trochu zesílit a její ocelově šedý povrch se prý vzdáleně podobal dřevu.

2. září 1980, čtvrtek

Radim se v duchu usmál nad svými počátečními problémy v tomto předmětu. Naštěstí se především díky píli svých přátel velmi zlepšil a časem s ostatními téměř držel krok. Jen tak z legrace bez problémů přeměnil Vojtovo pouzdro ležící na lavici na mořského ježka, což se Vojtovi vůbec nelíbilo. Ušklíbl se, přeměnil ježka zase zpět na pouzdro a pomyslel si: „To bych ještě před časem rozhodně nezvládl. Možná nakonec do Havraspáru opravdu patřím."

Profesorka McGonagallová jim po svém příchodu ve zkratce shrnula, co se bude tento školní rok probírat. Pak je varovala před pomalu ale jistě blížícími se zkouškami OVCE a všem důrazně doporučila pilně studovat. Pak jim zadala esej o délce dvou svitků pergamenu na téma „Papouščí peří a chyby při přeměňování s nimi spojené," propustila je a studenti se vydali s hlasitým povzdechem vstříc dalším hodinám.