Osudný omyl Moudrého klobouku

41. kapitola - Schyluje se k bitvě!

1. ledna 1981, sobota

Magnuse pochovali do ručně vykopané jámy pod velkou borovicí. Pomocí kouzel mu vybudovali malou pamětní desku s jeho jménem a roky, kdy žil. Slabý vítr čechral husté závěje sněhu a chlapci doufali, že se má dobře. 

Kluci zjistili, že majitelem dřevěné chatky na břehu zamrzlého jezera, je elf Harllu, dávný přítel Albuse Brumbála a poslední žijící potomek elfů. Dozvěděli se, že žije sám ve své vlastní krajině, kterou skromně nazýval Říše a již několik desetiletí se s žádnou živou bytostí nesetkal. Jeho obydlí bylo z jedné strany obklopeno hustým smrkovým lesem a vysokými horami a z druhé se táhlo obrovské zamrzlé jezero. Zraněného Michala položili na lůžko a dobře o něj pečovali. Pak přišla řeč na tajemný trojzubec, který si čtyři havraspárští studenti přivezli sebou. Harllu nemohl uvěřit svým uším, když se dozvěděl, že se jedná o jeden z legendárních mečů. 

Okamžitě zpravil Brumbála, který se za nimi večer zastavil. „Dokázali jste to, povedlo se Vám ho získat," zářil nadšením. „Vy jste o tom trojzubci věděl? Tak proč jste si ho nevzal z Bradavic sám?" nechápal Honza. „Milý chlapče, stejně jako všichni ostatní, ani já jsem nebyl hoden zmocnit se tohoto artefaktu. Cožpak jste nešlyšeli píseň Moudrého klobouku? To on ve škole čekal po celá staletí jen na Vás. Aby vás zplnomocnil k onomu činu. Nikomu jinému, sebevíc snaživému člověku, by se trojzubec získat nepovedlo," trpělivě vysvětloval svým studentům jejich ředitel. Pak se otočil k elfovi.

„Nyní je třeba přistoupit k druhé části plánu," pronesl k němu tajemně. Vypadalo to, že Harllu pochopil a odšoural se pryč. „Zřejmě jste pochopili, že tu nejsme náhodou. Pravděpodobně jste se ve svazku Merlina dočetli, že jediný další existující meč mají v držení elfové - tedy poslední elf," usmál se a rukou ukázal na právě se vracejícícho Harllua, který svíral dlouhou ostrou zbraň. „Přesně tak," přitakal Harllu. „Je to japonská katana, která se v naší rase předávala stovky generací, aby právě našla své dvojče," zamumlal, a položil ji vedle Poseidónova trojzubce. Strastiplná a nelehká cesta všech přítomných se pomalu chýlila ke konci.

Bylo už pozdě odpoledne. Kluci seděli kolem stolu v jedné z mnoha místností Harlluovy chalupy a pohlíželi na dva tajuplné meče. „Musím vám něco říct," prohlásil Vojta. „Jsem přesvědčen o tom, že nás Michal zradil. Když jsem se jako první sklonil k umírajícímu Magnusovi, poznal jsem, že nebyl zabit nějakou zlou kletbou od Pálených rytířů. Byl pokousán vlkodlakem. Nepřipomíná vám to někoho? Magnus Michalovi pomáhal uprchnout z Azkabanu, a když se dostali na svobodu, ten zrádce pak našeho Magnuse chladnokrevně rozkousal, určitě to tak bylo! Pak se spojil se svými Pálenými rytíři a dostal se sem. Je to tajný Grindelwaldův špeh!" „Jseš si jistý?" tvářil se David bez náznaku důvěry. „Je to závažné obvinění." „Tak si to pojďme ověřit. Využijeme toho, že Michal netuší, že už máme i druhý meč." nadhodil svým kamarádům Vojta. „Už jsem totiž přišel na plán, jak porazíme Grindelwalda! "

Šli navštívit Michalovu ložnici. „Jé, škoda, zrovna spí," všiml si Radim jeho zavřených očí. Vojta si byl ale jistý, že to Michal jen hraje, a tak se pustil do své strategie. „Škoda, chtěl jsem si s ním promluvit. No nic, tak se půjdeme zatím projít. Ten meč jsem nechal u nás v pokoji, tam se mu snad nic nestane, ne?" nevinně se usmál na své nechápající přátele a vyšel jako první z místnosti.

Schovali se na kraj lesa vedle chatky a pozorovali okolí. Ponurou zasněženou krajinu osvětlovala slabá zář měsíce. Po chvíli spatřili Michalovu siluetu vybíhající ven a nesoucí si v podpaží dlouhou katanu. „Co jsem vám říkal?" usmál se na ostatní Vojta. „Zatraceně, měls pravdu," bručel si pod vousy Honza. „A co teď? To ho jen tak necháš s tím mečem dojít ke Grindelwaldovi?" obrátil se David na Vojtu. „Jo, přesně to mám v plánu," usmál se na ně lišácky. Jeho přátele nemohli věřit svým uším. „A jak pak chceš Grindelwalda porazit?" nechápali. „To už nechte na mě," dodal tajemně a za hlasitého pískání si to kráčel zpět dovnitř. Pak se s úsměvem otočil a prohlásil: „Buďte na pozoru, schyluje se ke strašlivé bitvě!"