Osudný omyl Moudrého klobouku

20. kapitola - Šprýmování s Poberty

29. září 1980, středa

Dny v hlavním štábu plynuly jeden za druhým. Kluci se brzy zorientovali v novém prostředí, seznámili se se spoustou nových lidí, přičemž mnoho z nich znali již předtím z novin nebo z doslechu, a s některými navázali i blízký přátelský vztah. Zkrátka zcela splynuli s Řádem a ostatní je již brali za své rovnocenné členy. Ovšem ani tak se rozhodně nenudili. Den co den se od úsvitu do setmění věnovali zlepšení své fyzičky ve velké tělocvičně, trénovali bojová i obranná zaklínadla jak verbálně, tak i neverbálně, učili se připravovat ty nejnáročnější lektvary určené k vyléčení, ale i k zahubení přítele či nepřítele. Proto, když se každý večer utahaní sešli ve společné ložnici, si jen chvíli povídali, a pak velmi rychle vyčerpáním usnuli.

Tento režim nevyhovoval hlavně Davidovi a velice často na tento dočasný styl života nadával. Byl zvyklý spoléhat spíše na svůj mozek než na své tělo. Proto si oblíbil trávit každou volnou chvíli povalováním v jídelně na peci a pojídáním u toho všelijakých dobrot, které mu vždy velmi oddání skřítci rádi připravovali. Měli totiž rádi ty, kteří milují jejich jídlo a dokáží ocenit jejich práci, což David přesně splňoval. Vlastně tato Davidova vlastnost dala vzniknout dlouhotrvajícímu přátelství našich čtyř havraspárů s jednou podobnou partou přátel...

David, když zrovna s těžkým srdcem opouštěl kuchyň a v rukou nesl těžký tác plný dobrého jídla pro sebe a své kamarády, který dostal od skřítků, začal stoupat po vysokých schodech směrem k jejich společným ložnicím. Znaven po jednom z dalších vyčerpávajících dnů se mu nohy pletly, a proto nebylo divu, že špatně došlápl na jeden schod a ani netušil jak, už padal dolů ze schodiště. Naneštěstí pod schody zrovna procházely čtyři osoby, které byly ve špatný okamžik na špatném místě. Rychleji, než by kdokoliv luskl prstem, na červeném koberci vznikl chumel pěti lidí a poničeného ovoce a zeleniny. Všichni byli od jídla celí zapatlaní a pošramocení se začali pomalu zvedat. První se zvedl David. Setřel si z obličeje rozmáčklé rajče a začal se okamžitě všem omlouvat. Po něm vstal ze země kluk se střapatými černými vlasy a banánovou slupkou zapletenou v silných brýlích. Pak se zároveň vymotali dva chlapci, jeden s dlouhými vlasy a druhý s obličejem protkaným velkým množstvím jizev. Zpod tácu ležícího na zemi se ozvalo zasténání. „Ježíšimarjá, moje Lily!" vyhrkl zděšeně ten černovlasý mladík a jal se vysvobozovat zrzavou slečnu zpod trosek Davidovy večeře. „No né, Dvanácetráku, ty seš zamatlanej nejhůř," smál se Sirius Black a pohodil svými dlouhými vlasy. „No, za to ty s Náměsíčníkem jste na tom až podezřele dobře," zasmál se James Potter a mrkl na Remuse Lupina. James, ten s brýlemi, se pak začal starat, zda je jeho krásná rusovlasá žena, Lily Potterová, v pořádku a neustále se u toho pochechtával. „Měl bych vás dva napravit," poznamenal James ke svým dvěma přátelům. Zvedl ze země kus pomeranče a mrštil jím po Siriusovi. Ten s Remusem taky nelenil, a začali oba po Jamesovi metat kusy ovoce povalujícího se kolem. David se slovy: „Nééé, to je moje večeře!" vběhl mezi ně. Kluci se evidentně velice dobře bavili, soudě podle smíchu a řehtání, které se rozléhalo po celé chodbě. Lily je jen zpovzdálí sledovala s vysoce zdvihnutým obočím a drobným úsklebkem na tváři.

Mezitím se Vojta, Radim a Honza v ložnicích strachovali o Davida, a tak se rozhodli jít ho hledat. Když spatřili na chodbě partičku Pobertů a Davida házejících po sobě kousky ovoce, nemohli odolat a zapojili se do boje. Jen Vojta pro jistotu zůstal mimo bitevní pole a radši se dal do řeči s Lily. Takto by se dal v kostce shrnout počátek přátelství těchto dvou povedených partiček. Vždy, když měli Poberti volno a byli ve štábu, se stavili u našich Havraspárů a vždy bylo o zábavu postaráno. Na chvíli zapomněli na tu děsivou pravdu, která na ně jinak tak tvrdě doléhala, nechali stranou nebezpečnou válku a jen si užívali přítomnosti lidí, na kterých jim záleží. Jak Honza při jednom jejich setkání moudře prohlásil: „Tohle je prosím pěkně přímo ukázková situace pro vzornou vzpomínku na vyčarování patronova zaklínadla!"

8. října 1980, pátek

Je pravda, že v Řádu za těch pár týdnů zažili snad více vtipných zážitků, než za těch předchozích pět a půl roků v Bradavicích. Jedna z těch nejlepších se stala během chladného listopadového dopoledne. Zrovna když v hlavním sále probíhala porada, kluci měli procvičování v jedné z přilehlých místností. Každý seděl u svého vlastního stolku a měl před sebou jeden obyčejný kaštan. Dostali za úkol ho neverbálně přeměnit v přenášedlo, tedy očarovat jej tak, aby nějakou osobu při pouhém dotyku  s ním dokázal přenést v určitý čas na určené místo. Na takovýto obtížný úkol je velice složité kouzlo, ale ještě ke všemu ho užít neverbálně, to dokáže jen málokterý dospělý kouzelník. Nedařilo se to nikomu, dokonce ani Davidovi a Honzovi, což se stávalo jen málokdy. Radim byl už asi po stém pokusu tak naštvaný, že se rozhodl, že zaklínadlo vysloví normálně nahlas, nikoliv neverbálně. Jenže co se nestalo, Radim si nějak popletl formuli, a tak namísto přeměňovacího kouzla vyvolal kouzlo množící. Z jednoho kaštanu se staly dva. Bohužel tím to bohužel neskončilo. Ze dvou čtyři, ze čtyř osm, z osmi šestnáct..., a tak to pokračovalo dál. Brzy si tak velkého a neustále se zvětšujícího množství kaštanů všimli i Radimovi tři kamarádi. „Zastav to!" slyšel je volat. Jenže Radim netušil jak. Brzy už bylo kaštanů v celé místnosti po kolena, ale pořád to nevypadalo, že by se příval kaštanů chtěl nějak zastavit. „S takovou nás to brzo rozdrtí," šílel vyděšený Vojta. David s Honzou se marně pokoušeli kaštany zastavit, ale nešlo to. „Radime, co jsi to použil za zaklínadlo?" bědovali. Radim nevěděl. Proud valících se kaštanů prolomil dveře na chodbu. Chlapci byli zavaleni až po ramena. Honza ztratil rovnováhu, spadl dolů pod horu kaštanů a už se neobjevil. Výkřiky chlapců a rachot valících se kaštanů přerušil Brumbálův složitý tok řeči ve vedlejší místnosti. „Co se to děje? Napadli nás?" zděsil se. Ostatní začínali panikařit. Celým štábem se rozneslo, že Grindelwald odhalil sídlo řádu a právě pronikl dovnitř a chystá se všechny zabít. Okamžitě byl spuštěn poplach. Do štábu se začala přemisťovat spousta bystrozorů a ostatních členů. Všichni časem zaregistrovali přicházející vlnu něčeho, co se na ně čím dál rychleji valilo za ohybem chodby.

Až po několika minutách velmi náročného čarování se podařilo týmu bystrozorů zastavit množení kaštanů. Všem se ohromně ulevilo a zároveň byli strašně naštvaní. Takovou hloupostí způsobit poplach. Odvolat všechny členy Řádu i bystrozory z akce, to nebylo jen tak. Kdyby nebyl Radim chlapec z věštby, pravděpodobně by měl velké problémy. Takhle to většina lidí brala s trochou nadsázky. To nic ale neměnilo na tom, že Brumbál byl tehdy velice rozlícený a Radimovy tréninky byly od té doby daleko přísnější a samozřejmě měl zakázáno používat množící kouzla. Od té doby také platí přísný zákaz kaštanů v celém hlavním štábu Fénixova řádu.