Osudný omyl Moudrého klobouku

39. kapitola - Návštěva jezerních lidí

30. prosince 1980, čtvrtek

Na košťatech se z Ministerstva kouzel dostali do Bradavic snadno. Hnala je touha co nejrychleji se dostat k úkrytu tajemného trojzubce. Večer ve stanu si opakovali větu, která jim měla pomoci projít kolem jezerních stráží do podmořské svatyně:

  Jak dostat se k němu, ustanovilo se tak: pravda je na místě, kde nejvýš tam můžeš stát.

Věděli, že říkánka mluví o Bradavicích, a proto se shodli, že je tím pravděpodobně myšlena Astronomická věž,  jedná se totiž o nejvyšší část hradu. Podrobně tedy zkoumali hradní cimbuří a hledali něco, co jim pomůže. Vojta už byl hledáním unaven, a tak si jen unaveně prohlížel jeden zavěšený obraz - spíše mapu - s vykreslenou bradavickou školou a přilehlými pozemky. Pohled mu padl na znázorněné jezero a bezmyšlenkovitě po něm přejel prstem. „Tak tady se, trojzubče, někde v hlubinách skrýváš," mumlal si. Jakmile se jezera prstem dotkl, na  obraze se zničehonic objevila bublina, která tam předtím nebyla, a v ní byl vepsán text:

Kdo kolem stráží v jezeře projít chce dál, musí mít svolení toho, kdo jakživ rozhodoval.

Zpráva byla více než jasná. Určitě mluvila o Moudrém klobouku. „Tam, kde to začalo, to asi i skončí," usmál se pro sebe Radim.

O pár minut později už stáli celí udýchaní v pracovně ředitele. Nevšímali si zvídavých dotazů Phinease Nigelluse Blacka a rychle vytáhli z poličky zaprášený Moudrý klobouk. Ani si jej nemuseli posadit na hlavu, aby ožil. Jakmile je spatřil, roztáhl do široka ústa.

Nejsem zde jen proto,
abych byl nestranným soudcem;
mým dalším úkolem
je být vám nápomocen.

Na tento okamžik
čekal jsem věky širé,
leč něměl jsem tušení,
že tak brzy to přijde.

Když v bradavicích octnul se
ostrý nástroj - lítý vrah,
tehdy nikdo nečekal,
že z těch let zůstane jen prach.

Tak zbyl jsem zde poslední,
a teď nastala ta chvíle,
kdy sešli jsme se podruhé,
v celé své mravní síle.

Já zmýlil jsem se hluboce,
osudný byl to omyl,
když nemoudře jsem Havraspár
za vaši kolej zvolil.

Prokázali jste statečnost
a chytrost s mravní silou,
i vyzrálosti máte dost,
byste spojili osud s vírou.

Vězte, že právě nyní jste
dospěli až na samý konec,
a touto písní jste hodni
v jezeře získat trojzubec.

Ale pamatujte dobře,
neužijte ho proti sobě,
pouze dobro s ním konejte,
žijeme v těžké době.

Nyní pokračujte stále dál,
čeekají na Vás vodní lidé;
nikdy se nevzdejte
a dobrý konec přijde.

Navštívili Ufňukanou Uršulu v mrzimorské koupelně. Ochotně jim ukázala, jak proniknout systémem vodovodního potrubí do jezera. Použili jednoduché bublinkové kouzlo, aby mohli pod vodou dýchat, a pomalu plavali stále hlouběji a hlouběji. Vyhýbali se velkým trsům vodních trav a řas a voda byla stále tmavší a tmavší. Pak se na obzoru objevila podmořská vesnice. Proplouvali kolem vodních lidí, kteří postávali kolem svých příbytků, a razili si cestu do středu na náves, kde tušili, že bude stát svatyně. A poté ji spatřili. Byla to větší porostlá skála, do které bylo vytesáno několik vchodů a oken. Zvenku jí hlídalo několik stráží s dlouhými kopími. Něco si mumlali pod svými dlouhými vousy a vypadali dost nebezpečně. Když spatřili čtyři cizí návštěvníky, zatvářili se nepřístupně, ale pak, přesně jak jim Moudrý klobouk ve své písni vylíčil, se rozestoupili a nechali je vejít dovnitř. 

Vnitřek byl tvořen jedinou tmavou mísností, kterou vyplňovala velká socha v nadživotní velikosti, která zachycovala Poseidóna sedícího na trůně. Dlouhé vlasy mu splývaly až pod ramena a z očí mu čišela hněv a nenávist. V levé ruce volně svíral onen posvátný a mocný trojzubec. Honza pomalu a obřadně přistoupil blíž a poklekl si. Ostatní ho následovali. Poté David jemně vyjmul z prstů sochy dávný artefakt a nevěřícně si jej prohlížel. Úkol byl splněn. 

Poslali sovu Brumbálovi. Teď nezbývalo než čekat. Nebylo jim moc do řeči. Byli unavení a pořád tomu nemohli uvěřit. Zrovna se toulali v chodbě plné portrétů a gobelínů v západním křídle hradu, když se zdálky ozval svist křídel. Nakoukli  za roh a spatřili velkého fénixe, jak létá nad schodištěm. Pták jedinkrát mocně zařval, všechny je oslepila silná záře a okamžitě ztratili pojem o okolí.