BACK IN TIME

4. Kapitola

1. září - minulost
Lily si četla a já se dívala ven z okna. Severus se na proti mě pohnul a nechtěně mě kopl do kotníku.
„Au!" zakvílela jsem bolestí.
„Promiň, já nechtěl!" začal se mi honem omlouvat. Vážně je tohle TEN Severus Snape?
„Ne, to je v pořádku, vím, že jsi to neudělal schválně," řekla jsem, abych ho uklidnila.
„Lidi musím jít do kupé pro prefekty. Zvládnete to tu?" zeptala se Lily, zavřela knihu, a pohledem sjela k mojí raněné noze.
„Jo, neboj, budeme v pohodě," odpověděla jsem jí a pokusila se o chabý úsměv. Lily mi úsměv oplatila, zvedla se a otevřela dveře kupé.
„Uvidíme se v Prasinkách," rozloučila se, pak odešla a zavřela za sebou dveře.
„Ehmm, nechceš, abych ti tu nohu zpravil?" zeptal se mě po chvíli ticha Severus.
„Ty to umíš?" zeptala jsem se ho. Já ho samozřejmě umím také, ale mám důvod ho nepoužít. Tohle kouzlo jsem se naučila až v šestém ročníku, správně bych ho umět ani neměla. Za to jemu je doopravdy patnáct. Jak to, že ho umí?
„No, nezkoušel jsem to. Je to kouzlo na zlomeniny, ale kdyby se mi povedlo, mohlo by fungovat i na zvrtnutý kotník," řekl a nervózně si prohrábl vlasy.
„Za pokus nic nedáme." Kdyby se to nepovedlo, tak si nohu později opravím sama. Nervózně jsem se na něj usmála. Bylo poněkud zvláštní se s ním takto bavit. Ale strávím s ním ve škole tři roky, takže si budu muset zvyknout. On mi úsměv stejně nervózně oplatil. Vytáhl mi nohavici mých mudlovských džín a pak vytáhl hůlku.
„Bude to bolet," varoval mě potichu a zamumlal zcela jednoduché: "Epyskey". V noze mi křuplo, nemyslela jsem na to, co dělám a automaticky jsem ho chytla za ruku. Z očí mi tekly slzy, přesto že jsem zažila mnoho horších věcí. „Si v pořádku?" zeptal se mě jemně. Ucítila jsem jeho ruku na svém rameni. Uvědomila jsem si, že mu stále tu druhou ruku.
„Promiň," řekla jsem a rychle ruku pustila.
„Měl bych se omlouvat spíš já. Byla moje vina, že tě to bolelo," pravil a máchl hůlkou. Před námi se objevil obvaz. „Máš to zpravené, potřebuješ to ale ještě stáhnout, aby tě to nebolelo a nenateklo ti to... Ta bolest bude ještě chvíli odeznívat," natáhl se po obvazu, rozbalil ho a jemně mi začal vázat nohu. Měla jsem možnost si ho konečně pořádně prohlédnout. Byl asi o půl hlavy vyšší než já, oblečený v bílém mudlovském tričku a černých kalhotách a černou šálou okolo krku. Jeho černé vlasy po ramena ani nebyly mastné. Pramínky mu neposedně padaly do čela. Neměl sice tělo jako nějaký sportovec, ale zase nevypadal úplně zle.
„Ehm...Si, v pořádku?" Až teď jsem si uvědomila, že na něj zírám jako na zjevení. Zrudla jsem od hlavy až k patě.
„Jo, jen, jen jsem se zamyslela," naštěstí jsem za oknem zahlédla blížící se Prasinky. Severus se podíval směrem, kterým jsem se koukala.
„Jsme skoro na místě. Měli bychom se převléct. Nechám ti soukromí a převleču se na záchodcích," řekl a pak si začal vyndavat svůj zmijozelský hábit.
„Dík," hlesla jsem a vyndala si svůj obyčejný černý hábit. Do koleje budu teprve zařazena. Severus odešel a zavřel za sebou dveře. Já se převlékla a uklidila jsem si svoje oblečení zpět do brašny. To už se otevřely dveře kupé a dovnitř vešel Severus. Chtěl něco říct, ale vlak zahoukal a začal brzdit.
„Připravená?" zeptal se mě, když vlak zastavil.
„Upřímně? Ne!" řekla jsem a usmála se na něj. On mi úsměv oplatil.
„Měla bys jít. Pojedeš nejspíš v loďkách s prvním ročníkem. Uvidíme se ve škole," popadl svou brašnu a zmizel jako pára nad hrncem. Také jsem si vzala brašnu a vylezla z vlaku. Uslyšela jsem mě až moc známí hlas.
„Prváci ke mně!" volal Hagrid a mával svou svítilnou. Rozešla jsem se k němu. „Nazdar. Ty musíš bejt Hermiona. V Bradavicích se ti bude líbit. Pojedeš tady s prvákama. Tak jo, vyrazíme, ať nepřijdeme pozdě. Jo a mimochodem, menuju se Hagrid," dokončil svůj monolog a rozešel se směrem k černému jezeru. Nasedla jsem si do jedné z loděk a spolu s prvním ročníkem, se přeplavila přes jezero. Poté nás Hagrid předal profesorce McGonagallové. Vypadala stejně, jen neměla na obličeji tolik vrásek. Její přísný výraz jí ovšem zůstal. Řekla prvákům svůj každoroční proslov a pak se obrátila přímo na mě.
„Slečno, vy budete zařazena až jako poslední," oznámila mi a pak se rozešla i s ostatními do velké síně. Oni se začaly rozhlížet všude možně a obdivovat krásu Bradavic. Já jsem však pohledem hledala pouze dvě osoby. Lily seděla u nebelvírského stolu a smála se na mě. Severus sedělna kraji zmijozelského stolu a také se na mě mírně usmíval. Zastavily jsme se před stoličkou a profesorka začala číst jména. Když klobouk poslední dívku poslal do mrzimoru, uslyšela jsem své jméno.
"Hermiona Grangerová!" přišla jsem ke stoličce a posadila jsem se na ní. Profesorka mi dala na hlavu moudrý klobouk, a já jen napjatě čekala, kam mě pošle.

Vím, že podle Rowlingové Severus měl mastné vlasy, ale má to přece být Snamione ne? ;)
Fotografii, jak si představuji mladého Severuse Snapa můžete nalézt v náhledu.