BACK IN TIME

24. Kapitola

20. Června - Minulost

Nervózně se rozhlédla kolem. Všichni ještě stále psali, včetně Severuse. Nedokážu ani popsat jak jsem nervózní. A přitom na tom nic není. Prostě dopíšeme ty blbý NKÚ a pak Severuse odvedu pryč. Jen ne na školní pozemky. Nesmí se stát to, co se tu kdysi odehrálo. Znovu jsem se rozhlédla. Kousek ode mě seděl James Potter. Bolestně mě píchlo u srdce. Jako kdyby tu seděl Harry. Akorát by tu byl bez té arogantní masky na tváři. Nikdy bych nevěřila, že budu souhlasit s názory, které měl na Jamese Severus. Kousek opodál byl Sirius. Byl také naprosto jiný. Moje sympatie k němu se také pomalu, ale jistě vytráceli.

Remus Lupin...To je taky kapitola sama o sobě. Byl asi jediný, který se choval normálně. Jen nepoznávám to, s jakou lehkostí nechá kluky provádět hlouposti. Je přece prefekt! Měl by je usměrnit, ne jen tiše sedět o podál a sledovat dění. A nakonec Peter. Zlostně jsem zatnula ruce v pěst. Byl už v téhle době ochoten je zradit? Nebo se z něj taková krysa vyklubala až později? Hah, krysa, jak ironické. Povzdechla jsem si a opět se zadívala na místo vedle sebe.

Severus měl hlavu téměř nalepenou na papíře, jak se horlivě snažil vše vyplnit správně. Musela jsem se usmát. Jistě jsem před chvílí vypadala naprosto stejně. A když ne dnes, tak v budoucnosti určitě. „Tak, čas vypršel! Položte své brky prosím!" hlas profesora Kratiknota se rozezněl velkou síní. Položila jsem brk a vteřinu na to, se můj test zvedl a odplachtil, spolu s ostatními, k profesorovi. „Tak jak to vypadá?" zeptal se Sev a mrkl na mě. „Nejlíp, jak to jen jde." Usmála jsem se. „Napadlo mě, že bychom se teď mohli projít po hradě. Chtěla bych ti něco ukázat." Sev jen kývl na znamení souhlasu a já jsem v duchu zajásala. Tak to bychom měli. Žádná mudlovská šmejdka se dnes nekoná.

Společně jsme se zvedli a ruku v ruce vyrazili do útrob hradu. „Kam to vlastně jdeme?" zeptal se, když jsme se blížili do sedmého patra. „Nech se překvapit." Šťouchla jsem do něj loktem a malinko přidala do kroku. Zastavila jsem se před prázdnou zdí. „Ani hnout." Rozkázala jsem a on jen zvedl ruce na znamení, že se hýbat opravdu nehodlá.

Třikrát jsem se prošla okolo zdi, načež se na ní začaly objevovat dveře. Obyčejné dveře, jako každé jiné. Sev na to jen udiveně zíral. „Tak pojď." Zasmála jsem se a protáhla ho dveřmi dovnitř. Ocitli jsme se v útulné místnosti kruhovitého tvaru. Byl zde krb s dvěma křesly, psací stůl, obrovská manželská postel s nebesy, sladěna do zmijozelských barev, stejně jako vše okolo. Nejlepší však bylo to, že veškeré stěny pokrývala knihovna. Desítky knih, které nemožno přečíst a prostudovat. „Mio, to je nádhera!" rozplýval se Severus a nadšeně se rozhlížel okolo. „Kde to jsme?"

„Komnata nejvyšší potřeby. Stačí, když třikrát projdeš před tou zdí a představíš si místo, které se zde následně objeví." Vysvětlila jsem a posadila se na kraj postele. „Myslela jsem, že by tohle mohlo být naše místo. Takové, kam budeme moci jít, když budeme chtít být sami, nebo mít jen klid na studium." Sev si přisedl ke mně a pohladil mě po zádech. „Je perfektní. Naprosto s tím nápadem souhlasím." Usmál se. „Napadlo mě, že bych tu taky mohla zůstat přes prázdniny. Úplně se mi nechce být na koleji, když tu nikdo jiný nebude." Rozhlédla jsem se. „To není špatný nápad. Akorát bys tam byla sama a nudila by ses. Krvavý baron není zrovna nejlepší společník na pokec." Zasmál se. „To teda rozhodně ne." Kývla jsem na souhlas a políbila ho.

„Miluju tě, Severusi."
„Já tebe taky, Hemiono."

*************************************************

Ahojky! Jsem tu zas s novou kapitolou.👋🏻

Omlouvám se, že až takhle pozdě, ale dnes toho bylo prostě moc. Doufám že se vám kapča líbila a budu ráda za jakékoli ohlasy a komentáře. Mám vás ráda!❤️

Tak zase příště😁

Vaše Nikča💕

Nox✨