BACK IN TIME

5. Kapitola

                                                                               1.září - Minulost

.........."Ale co ty tu ? Tebe už jsem přece jednou zařazoval. Cítím, že ses od té doby změnila. To co si zažila, tě změnilo.Si odvážná, to ano, ale díky válce ses naučila být lstivá a při bitvě i bezcitná.Takže já mám jasno..." klobouk se odmlčel a já jsem děkovala bohu, že ostatní ho nemohou slyšet.Z myšlenek mě vytrhl hlasitý výkřik. "ZMIJOZEL!!!!!" od zmijozelského stolu se ozval hlasitý potlesk.Zvedl jsem se a šla se posadit ke zmijozelskému stolu.Sedla jsem si vedle Severuse. "Vítej ve zmijozelu." řekl a k mému překvapení, mě pohladil rukou po zádech.Nevím proč, ale zase jsem byla rudá jako rajče."Díky Severusi." usmála jsem se na něj. To už se na stole objevilo jídlo. Nandala jsem si na talíř brambory s přírodním kuřecím plátkem. Při jídle jsem se neustále utápěla ve svých myšlenkách.Jak je možné že jsem ve zmijzelu !? Byla jsem přece v nebelvíru a navíc jsem ještě mudlorozená. Nechápala jsem to.Probral mě dotek něčí ruky na mém rameni. "Mio si v pořádku?" Zeptal se mě jemně Severus. jen jsem kývla na souhlas."Mio?" zeptala jsem se."No...já...ehm...napadlo mě, že bych ti tak mohl říkat. Teda, jestli ti to vadí tak s tím přestanu." řekl a nervózně si začal mnout krk."Ne... Naopak, líbí se mi to." řekla jsem a usmála jsem se na něj. Úsměv mi oplatil.Nikdy jsem nějak zvlášť nezkoumala jaké má Snape oči, ale teď jsem se od nich nemohla odtrhnout. Byli onixově černé, ale ne chladné. Vyzařovala z nich láska, ochota a také, k mému údivu, stydlivost.Tohle byl úplně jiný člověk."Ehm, ehm...vaše rozvrhy." řekl ještě docela mladý profesor Křiklan. Severus se vzpamatoval jako prví"Děkujeme pane profesore." řekl a pak si od něj naše rozvrhy převzal. Podal mi ten můj. Zítra jsem měla dvouhodinovku lektvarů, přeměňování a kouzelné formule.To by nemělo být vůbec nic těžkého." Co máš za hodiny Seve?"zeptala jsem se. On pozvedl obočí."Seve?" zeptal se mě."Já mám přezdívku od tebe, ty ode mě. Teď jsme si kvit." oba jsme se rozesmály."ještě jsi mi neodpověděl."řekla jsem." Já mám dvě hodiny lektvary, přeměňování a nakonec kouzelné formule." odříkal svůj rozvrh."no, tak to máme stejné rozvrhy."řekla jsem s úsměvem. Alespoň tu nebudu zase tak sama. Nikdy bych ale neřekla, že mým nejlepším přítelem se stane právě Severus Snape. Ozvalo se zatleskání a ze stolů zmizelo všechno jídlo."Myslím, že je čas jít na kutě. Přeji všem dobrou noc." řekl Brumbál a my se postupně začaly zvedat od stolů.Chtěla jsem se připojit k prvňákům, protože jsem netrefila do společenské místnosti. za ta léta jsem se totiž nestarala o to, jak se do ní dostat. Věděly to kluci a to mi tehdy stačilo. Teď ale lituju toho, že jsem se jich na to nikdy nezeptala."nemusíš jít s nimi, můžu tě tak dovést jestli chceš?" teprve teď jsem si uvědomila, že aby mě zatavil v chůzi, mě musel chytit za ruku. Opět jsem zrudla a rychle jsem se mu vytrhla.Sakra Hermiono co to s tebou je?!!"Jo, jasně." odpověděla jsem a snažila jsem se při tom nabrat svojí přirozenou barvu. Všimla jsem si že Severus je také trochu červený."Tak jdeme." řekl a rozešli jsme se pryč z velké síně."A jak se ti vlastně líbí v Bradvicích?" zeptal se mě, zatím co jsme procházely chodbami do sklepení."Je to tu skvělé. Těším se na vyučování.Jsem pro všechny na mé bývalé škole tak trochu nesnesitelný šprt."řekla jsem a sklopila jsem pohled na svoje boty. Že jsem nesnesitelný šprt mi totiž ve třetím ročníku řekl on sám."To znám. Taky jsem tak trochu šprt." tak tohle jsem opravdu nečekala. Věděla jsem, že Snape byl určitě ve své době vynikající student, ale ne že by byl šprt? To ne."Neřekla bych do tebe že jsi šprt. Chytrý ano, ale šprt ne."stále jsem se dívala na své boty. " Nápodobně." řekl. už jsem konečně zvedla hlavu. Pozoroval mě."Co je na mě tak zajímavého?"zvedla jsem obočí a čekala na odpověď."Nic jen... jsme tu." No, vyvlékl se z toho ukázkově. Stály jsme před obrazem nějakého chlápka s vousama."Čistá krev." řekl Severus a obraz se otevřel. No jasně. To heslo je pro mě naprosto dokonalý. musela jsem se nad tím ušklíbnout. Následovala jsem Seva do společenské místnosti a.....nikdy bych nevěřila že to řeknu ale "PÁNI!"Nemohla jsem tomu uvěřit.Bylo to tu o hodně vetší než v nebelvíru. Vše bylo sladěné do černo zelené a byli tu kožené sedačky, také v černé barvě.Před sedačkami stál velký a honosný krb, ve kterém již hořel oheň .Skrz okna byli vidět hlubiny jezera, jejíž hladina se odrážela ve světelných odleskách. Místnost působila tajemně a zároveň příjemně. Studenti seděli jak u stolů, tak na sedačkách. Buď si četli denního věštce, nebo si jen tak povídali."Dívčí ložnice jsou támhle vlevo." řekl Severus a ukázal na jednu se dvou chodeb na konci místnosti."Děkuju Seve." řekla jsem a rozešla jsem se směr chodba. Než jsem vešla do chodby, otočila jsem se ještě na Severuse, který už také odcházel. Vydala jsem se chodbou a hledala svůj pokoj. Když jsem ho našla, nervózně jsem otevřela dveře a vešla dovnitř. Nacházeli se v něm další tři dívky. Jedna s černými vlasy po ramena a zelenýma očima, druhá blond s vlasy staženými do drdolu a modrýma očima.Ta třetí mi přišla povědomá. Měla černé vlasy pod prsa a skoro bílými melíry. Nejvíce mě ale zaujaly její modrošedé oči. Jmenovaná dívka si mě všimla jako první."Jé, ahoj ty musíš být Hermiona. Já jsem Narcissa Blacková, těší mě."řekla a natáhla ke mě ruku. Už vím odkud jí znám. Je to máma Draca Malfoye" Správně, jsem Hermiona Grangerová a taky mě těší." odpověděla jsem jí na pozdrav a potřásla si s ní rukou."Tohle je Abygail..."ukázala na dívku s blond vlasy."...a tohle Morgana" ukázala na černovlasou dívku. S oběma jsem si potřásla rukou. No, možná to nakonec nebude až tak špatné.

Ahojky, tak co říkáte na další kapitolu? 

Tentokrát je trochu delší. 996 slov. 

Jste spokojení s tím, do jaké koleje se Herm dostala? Co přezdívky? Proč se v přítomnosti Severuse neustále červená? Bude vycházet se svými spolubydlícími? Kdo ví....

TajemnáN