BACK IN TIME

3.Kapitola

1.září - Přítomnost
Z pohledu McGonagallové:
Hned jak slečna Grangerová zmizela, vyšla jsem z místnosti, prošla knihovnou a namířila si to rovnou do velké síně. Když jsem vešla dovnitř, zjistila jsem, pro mé potěšení, že je tu stále většina studentů i profesorů. Rozešla jsem se ke svému řečnickému pultu, stoupla jsem si za něj, a poklepala hůlkou na dřevo.
„Utište se prosím!" ve vteřině byla celá velká síň zticha a napínavě čekala na můj proslov. Zhluboka jsem se nadechla a spustila jsem. „Myslím si, že po shlédnutí vzpomínek a zjištění, kde náš drahý profesor opravdu stál, máme stejný názor jako pan Potter. Všichni si zajisté říkáte, že by bylo skvělé, kdyby zase žil. Toto si řekla i Hermiona Grangerová. A proto vám tu teď sdělím jednu zprávu. Tento rok, tu s námi slečna Grangerová studovat nebude," síní se rozezněl šepot. „Jistě se ptáte proč. A já vám to teď ráda vysvětlím. Slečna Grangerová dostala nápad, který mi mohl profesora Snapea oživit. S tímto nápadem jsem jí před malou chvíli pomohla. Pomohla jsem slečně Grangerové, zpět do minulosti," ve velké síni to v toto chvílí vypadalo spíše jako ve včelím úlu než ve škole. Nevšímala jsem si toho a pokračovala jsem. „Vrátila se do doby, kdy na této škole profesor Snape přebýval ještě jako student zmijozelské koleje. Opět projde zařazováním do kolejí, a pokusí se s profesorem Snapem spřátelit. Bude se snažit změnit rozhodnutí, které udělal. Tím, že to Hermiona zvládne, nezachrání život pouze Severusu Snapeovi, ale také mnoha dalším," dokončila jsem svůj monolog a velkou síní se rozezněl hlasitý jásot. Teď už jen zbývá, aby to Hermiona opravdu dokázala.

1. září - Minulost
Z pohledu Hermiony:
Bílé světlo začalo blednout. Zamrkala jsem a rozhlédla jsem se okolo sebe. Skutečně. Stála jsem na nástupišti 9 3/4 a okolo mě procházely davy studentů, dospělých i malých prvňáčků. Lekla jsem se, když kousek ode mě zahoukala velmi známá červená lokomotiva. Bylo to tu stále stejné. Jedinou změnou bylo, že jsem tu neviděla nikoho, koho bych alespoň trochu znala. Podívala jsem se na své oblečení. Byla jsem oblečená ve starší verzi džín a vínové mikiny, ale líbilo se mi to. Přes rameno jsem měla přehozenou tu samou brašnu, jako ještě před chvílí v knihovně. Přede mnou stál vozík s mým kufrem a klecí, ve které se rozvaloval Křivonožka. Chytla jsem svůj vozík a rozešla jsem se směrem k vlaku. Prodírala jsem se mezi houfem lidí. Dala jsem si kufry do zavazadlového prostoru a vydala se k vagónu, kde se nachází kupé. Najednou se kolem mě rychlostí blesku prohnali čtyři kluci. Poslední z nich do mě strčil. Zavrávorala jsem a o vteřinu později jsem se, jak široká tak dlouhá, válela na zemi.
„Sakra!" zaklela jsem a promnula si bolavý loket. Pak jsem se pokusila vyškrabat do stoje. Jakmile jsem ale došlápla, sykla jsem bolestí a sedla jsem si zpátky na zem. Skvěle Hermiono! Jenom ty můžeš být takový jelito a hned u vlaku si zvrtnout kotník! Nadávala jsem v hlavě sama sobě a marně se pokoušela postavit. Po čtvrtém pokusu, jak jinak než neúspěšném, jsem si unaveně opět sedla na zem. Uslyšela jsem zahoukání lokomotivy. Ne, ne, ne, ne! Nemůžu zmeškat vlak. No tak. To ne! Pokusila jsem se znovu vstát, ale opět jsem sebou sekla.
„Pane bože, jsi v pořádku?" uslyšela jsem za sebou hlas nějaké dívky. Zněla dost vystrašeně.
„Ne." řekla jsem upřímnou odpověď a konečně se na ní podívala. Měla jsem co dělat abych na ní nezírala s otevřenou pusou. Její zelené oči mi byli až příliš známé, stejně jako její zrzavé vlasy. Přede mnou stála v celé své kráse Lily Evansová. Harryho mamka. Opět zahoukal vlak.
„Musíme rychle do vlaku. Ukaž, pomůžu ti." řekla mi a pak mě opatrně zvedla ze země. Sykla jsem bolestí. „Promiň," začala se Lily hned omlouvat.
„To je dobrý, zvládnu to. Musíme do vlaku," Lily jen kývla a pomohla mi nastoupit. Vešli jsme dovnitř právě včas. Vlak se totiž rozjel. Tak to bylo jen tak tak.
„To bylo těsné," řekla Lily jako by mi snad četla myšlenky. Stále mě podpírala, za což jsem jí byla nesmírně vděčná.
„Jo to jo." řekla jsem a mírně jsem se na ní usmála.
„Mimochodem já jsem Lily. Lily Evansová," představila se mi.
„Já Hermiona. Hermiona Grangerová," taky jsem se představila.
„Ještě jsem tě tu nikdy neviděla," podotkla, zatím co jsme procházely uličkou.
„Ani jsi nemohla. Jsem tu nová. Letos nastupuji do Bradavic poprvé," řekla jsem.
„A do jakého ročníku?" zeptala se mě.
„Do pátého," odpověděla jsem.
„To je super. Já taky," pravila a věnovala mi zářivý úsměv. Tolik mi teď připomněla Harryho.
„Nechceš si jít sednout ke mně do kupé? Teda je tam ještě můj kamarád," řekla váhavým hlasem.
„Jistě. Ráda," odpověděla jsem a ona se rozzářila jako sluníčko.
„Pojď. Není to daleko. Pomůžu ti." A tak s její pomocí jsem se dostala až ke dveřím do jejího kupé.
„A jsme tu," prohlásila. Jednou rukou otevřela dveře, a druhou mi pomohla se dostat dovnitř. U okna seděl kluk s černými vlasy po ramena. „Severusi, tohle je Hermiona. zvrtla si kotník venku na nástupišti. Hermiono, tohle je Severus," řekla Lily a pomohla mi se posadit. Černovlasý kluk se na mě podíval, váhavě se usmál a natáhl ke mně ruku. Tohle že je ten mrzutý a chladný profesor Snape?!
„Severus Snape. Těší mě," představil se mi. Stiskla jsem, k mému překvapení, jeho příjemně teplé ruky.
„Hermiona Grangerová. Taky mě těší," pustil mi ruku a opřel se o sedačku naproti mě. Vedle něj seděla Lily, která právě vytahovala z brašny jakousi knihu. Nemohu uvěřit, že jsem se s nimi spřátelila takhle rychle. Už se nemůžu dočkat do Bradavic.