25. Března – Minulost
Bylo neuvěřitelné, jak ten čas ubíhal. Jako bych stále seděla v ředitelně a vysvětlovala Brumbálovi budoucnost. Jeden viteál je bezpečně uložen, než ho budeme moci zničit. Už aby to bylo. Pohodlněji jsem se opřela o stěnu výklenku ve druhém patře. Pohled ze zdejších oken byl nádherný. Sníh už skoro nebyl a venku se pomalu navracel život. Pořád nemůžu uvěřit, že jsem tu už téměř tři čtvrtě roku. Mám tu přátele, novou kolej a dokonce i kluka. Jak moc špatné je, chtít tu už navždy zůstat? Povzdechla jsem si.
„Něco tě trápí?" uslyšela jsem za sebou povědomí hlas. Jen jsem se pousmála. Vždycky ví, kde jsem. „Jen tak nějak přemýšlím, nic víc." Usmála jsem se a podívala se Severusovi do tváře. „A o čem pak?" naklonil hlavu na stranu a opřel se naproti mně. Pohledem ulpěl na školních pozemcích, stejně jako před chvílí já. „O všem a o ničem." Ušklíbla jsem se „No teda. Hluboká myšlenka. Neměla byste být v Havraspáru slečinko?" zasmál se a šťouchl do mě nohou. „Jsi blbec Severusi." Uchechtla jsem se. „Jop a přesně proto mě tak miluješ." Mrkl na mě. To už jsem se musela opravdu smát. „Ano, přesně tak."
Propletl si se mnou prsty a přitáhl si mě do objetí. Vděčně jsem schovala obličej do jeho ramene. „Nemůžu uvěřit, že už za 3 měsíce jsou NKÚ." Pohladil mě po zádech. „Nejsou nakonec tak těžký jak se zdá, neboj." Zamumlala jsem nepřítomně. „Jo? A jak to víš?" zasmál se a já okamžitě ztuhla. Zatraceně! „No, jedny holky z vyšších ročníků to říkaly." Odpověděla jsem nervózně a zabořila hlavu ještě víc do jeho trika. „Dobře." Nezněl moc přesvědčeně, ale nechal to být. Je mi zle z toho, že mu musím takhle lhát. Není blbej, poznal, že od té doby co jsem byla o vánocích u Brumbála se něco děje.
„Slíbíš mi, že na sebe dáš pozor?" zeptal se po chvilce. Zmateně jsem se od něj odtáhla, abych mu viděla do tváře. „Cože?"
„O prázdninách. Nelíbí se mi, že tu zůstaneš sama." Řekl a zastrčil mi uvolněný pramen vlasů za ucho. „Seve, já tu přece sama nebudu. Budou tu skoro všichni učitelé. A hlavně Brumbál." Zasmála jsem se. Jemu však do smíchu moc nebylo. „Jen mi to slib, prosím." Ach Severusi, kdybys věděl, co mě čeká. Ze vzpomínek už víme, do jaké jeskyně se máme pro medailonek vydat. Zase další lež. Zase další slib, který nemohu dodržet.
„Slibuju." Kývla jsem a snažila se potlačit provinilý pocit v srdci. „Dobře. Miluju tě, Mio." Zašeptá, než se jeho rty dotknou těch mých. Alespoň na pár vteřin je však tak, jak má být. „Taky tě miluju, Seve." Oplatila mu ta sladká slova a schoulila se zpět do jeho náruče.
*************************************************
Ahojky!👋🏻
Jsem tu zas a spolu se mnou také nová kapitola. ❤️Co na ní říkáte? Myslíte, že Severus něco tuší? Odhalí skutečnou pravdu?Jak to nakonec celé dopadne?
Budu ráda za jakékoli ohlasy a komentáře 🖤
Mám vás ráda!
Tak zase příští neděli.👋🏻
Vaše Nikča 💕
Nox✨
ČTEŠ
BACK IN TIME
FanfictionSeverus Snape v boji o bradavice umírá. Když se všichni dozví, na jaké straně opravdu stál, přejí si, aby stále žil. Hermiona Grangerová, která spolu se svým ročníkem opakuje 7 rok v Bradavicích, přijde na způsob, který zařídí, aby byl profesor Snap...
