21.listopadu - Minulost
Bylo 21 listopadu a já se připravovala na výlet do Prasinek. Je sobota, takže každý, kdo se nechystal na nákupy, ještě vyspával. To ale neplatilo o naší čtveřici. Všechny čtyři jsme jako stíhačky, létaly po pokoji a hledaly své věci."Holky neviděly jste někde můj svetr?" zeptala se nás zoufale Aby, zatím co se přehrabovala v hromadě špinavého prádla. "Nemáš ho pod postelí? " zavolala Gana z poza kufru."Nemam, tam už jsem se koukala." řekla a plácla sebou na postel."Holky já se jdu vykoupat."Oznámila jsem jim. Odpovědí mi bylo jen jednohlasné zabručení. Jen jsem nad tím zakroutila hlavou, popadla svůj ručník a vyšla z ložnice.
Zamířila jsem do společné koupelny. V té naší byla jen sprcha. Po dlouhé době jsem si konečně chtěla pořádně zarelaxovat, takže vana je opravdu nutná. Otevřela jsem dveře od koupelny. Já jsem očekávala, nikde nikdo. No, tak kdo by sem asi chodil v 8.00 ráno že jo... Přešla jsem k okraji bazénu, ano...bazénu, protože tomuhle se prostě vana říkat nedá. Sundala jsem si tílko a šortky. Pod tím jsem měla plavky. Nikdy nevíte, jestli sem náhodou někdo nevtrhne bez ohlášení. Zapla jsem vodu, sedla si na okraj bazénu a spustila nohy do přibývající vody. uslyšela jsem zvuk otevírajících se dveří. Otočila jsem se abych viděla kdo to je."Ahoj Mio." pozdravil mě.No jasně, kdo jiný by vstal takhle brzo."Ahoj Seve." oplatila jsem mu pozdrav a sledovala, jak se také svléká do plavek. Snažila jsem se nedívat na jeho vypracované tělo. Nikdy mě nepřestane překvapovat.
Přišel blíž a posadil se vedle mě na okraj na bazénu."Co ty tu takhle brzo?" zeptal se mě, mezitím co si máchal nohy ve vodě, stejně jako já." Dnes se jde přeci do Prasinek. Všechny holky vstávají brzo, aby si stihly nakoupit šaty. Jenom mě to nějak neláká. V tom blázinci, co se v našem pokoji teď odehrává, bych to prostě nevydržela. Mám ráda svůj klid. No, a tak jsem tu." řekla jsem a usmála se na něj "A co tu vlastně děláš ty?"zeptala jsem se."Prakticky to samé co ty. Teda až na to, že moji spolubydlící nešílí z nákupů. Zato ale pořádně chrápou." Oba jsme dostaly nehorázný záchvat smíchu.To není možné. Bavíme se spolu už tři měsíce, a já pořád nemohu uvěřit, že tenhle milý a HEZKÝ kluk, je Severus Snape. Co se to s ním jenom stalo...
"Nechceš si jít zaplavat?" vytrhl mě z myšlenek a ukázal na bazén."Proč ne. Kvůli tomu jsem sem vlastně přišla." řekla jsem. Severus se nadechl a skočil do vody. O čtyři vteřiny později se z pod hladiny vynořila čupřina mokrých vlasů. "Co tam ještě děláš prosím tě?" zeptal se mě."Nespěchej na mě! Já musím pomalu. Zvykám si na vodu. Postupně." řekla jsem a pomalu se začala sesouvat z okraje do vody. " Takhle tu budeme ještě zítra." řekl a začal se ke mě přibližovat."Seve? Co chceš udělat?" tak jo, začínám se bát."Můžeš hádat Mio" řekl a vylezl z bazénu. Vzal mě do náruče. "Co blbneš proboha !"zeptala jsem se. Sevovi hrál na tváři rošťácký úsměv. teď mi konečně došlo co chce udělat."To neuděláš!" řekla jsem. Jeho úsměv se ještě rozšířil."Myslíš?" zeptal se a pak to udělal.
Hodil mě rovnou do bazénu. Ponořila jsem se pod vodu. Přesto, že měla voda asi okolo 35 stupňů, mi v tom šoku přišla docela studená. Vynořila jsem se. Na kraji bazénu stál Severus a smál se."TY!!" zakřičela jsem. Chytla jsem ho za ruku a stáhla ho taky do vody. Když se vynořil, začal zuřivě kašlat. Ježiši co jsem to provedla!" Seve si v pořádku?" přešla jsem k němu. Bála jsem se aby se mi tady neudusil. Najednou přestal kašlat a znova se dal do smíchu." No tak teď si se měla vidět." řekl mezi záchvaty smíchu." Ty blbečku!" řekla jsem a začala sem po něm cákat vodu. On se nejdříve jen chránil, ale pak se také pustil do stříkání. Cákaly jsme po sobě a smály se. Úplně jak malé děti.
***
"Nevíš kolik je hodin?"zeptala jsem se Seva. už jsme se konečně uklidnily. Jen jsme ležely na zádech a povídaly si."Nemám zdání." odpověděl "Počkej podívám se." řekl a odplaval k okraji. Vzal hůlku a vyslovil kouzlo na ukázání času." Je 9:45 ." řekl a já se málem zadusila vodou."COŽE?!!" zeptala jsem se vyděšeně. On se na mě jen zmateně podíval."V 10:00 se vyráží do Prasinek! Nestíhám!" řekla jsem a rychlostí blesku vyletěla z bazénu.Kouzlem jsem si vyměnila plavky za oblečení. Až teď jsem si všimla, že se Severus také oblékl. Posbíraly jsme si věci a tryskem vyrazily přes společenku k pokojům. Ve společence jsem narazila na holky."Kde si prosím tě byla! Kvůli tobě nestíháme." začala hnedka Morgana."Promiňte holky, zdržela jsem se-" to už se za mnou objevil Sev. Vypadalo to docela vtipně. Já v kraťasech a tílku, Severus také, oba bosí. Holky se na sebe uculily a pak řekly." To je v pohodě, mi to chápeme. Ale teď už se mazej převléct."Jen jsem kývla na souhlas a otočila se na Seva. "Uvidíme se zítra." usmála jsem se na něj." už se nemůžu dočkat. Měj se Mio." řekl a dal mi opět pusu na tvář. Od toho pozvání na ples se se mnou takhle loučí pokaždé." Ty taky Seve." řekla jsem. Sakra už zase rudnu! "Otočila jsem se na holky, které se culily jako u nějakého zamilovaného seriálu. Zrudla jsem ještě víc a proklouzla okolo nich rovnou do naší ložnice. A teď přichází nadlidský úkol. Musím ze sebe za patnáct minut udělat člověka. NO, jdu na to...
Tak jo jsem tu zas :D
Jak jste si užily Vánoce a Silvestr? Já úplně suprově.
Co myslíte....Cítí Hermiona něco k Severusovi? Pokud ano, přijdou na to její kamarádky? Nebo už to dávno vědí?
Jaký je váš názor na hravou Herm? Mě to hrozně baví, takže takovýchlech kapitolek ještě určitě pár čekejte. ;) Budu ráda za votes a komenty <3
Tak ahoj u další kapči.
Nikča <3
ČTEŠ
BACK IN TIME
FanfictionSeverus Snape v boji o bradavice umírá. Když se všichni dozví, na jaké straně opravdu stál, přejí si, aby stále žil. Hermiona Grangerová, která spolu se svým ročníkem opakuje 7 rok v Bradavicích, přijde na způsob, který zařídí, aby byl profesor Snap...