BACK IN TIME

25. Kapitola

31. června – Minulost

A je to. Jsem tu už celý rok. Je možné, že to tak rychle uteklo? Jako bych teprve před chvílí do minulosti dorazila. A teď jsem tu. Stojím sama před branou Bradavic, sleduju odjíždějící vlak a vzpomínám. Ale konec snění. Zatřepala jsem hlavou a vydala se zpět do hradu. Měla bych se soustředit. Už jsem nejméně pět minut měla být u ředitele. Přidala jsem do kroku, až jsem se ocitla před chrličem. „Šumivé bzučivky."

Ředitel mě očividně očekával, vzhledem k tomu, že dveře byli pootevřené. Otevřela jsem a vešla dovnitř. „Á Hermiono, rád tě vidím děvče." Usmál se na mě Brumbál zpoza svého stolu. „Dobrý den pane." Oplatila jsem mu pozdrav a na pobídnutí se posadila do křesla před jeho stolem. „Mrzí mě, že tě obtěžuji takto brzo po odjezdu tvých přátel." Začal „To je v pořádku pane. Jsem si vědoma, proč tu jsem. Chápu, že je to velice důležité. Jinak bych za vámi koneckonců sama nepřišla s prosbou o pomoc."  Brumbál jen pokýval hlavou na souhlas. „Přejdeme tedy k věci." Opřel se a spojil ruce do stříšky.

„Prošel jsem své vzpomínky na veškeré setkání s Tomem Riddlem, jak jsme o tom dříve hovořili. Pátral jsem po jeskyni, ve které by mohl být onen medailonek Salazara Zmijozela. A s radostí mohu oznámit, že jsem byl úspěšný." Usmála jsem se. „To je skvělé! Takže jeden bychom měli." Spokojeně jsem se opřela. Začíná to docela dobře.

„Ano, to měli. A mám takový dojem, že jsem našel i prsten." Zamyslel se Brumbál. „Opravdu?" povytáhla jsem obočí údivem. Tak tohle bylo rychlé. „Vskutku. Zapátral jsem v odkazech na Tomovi předky a našel pár zajímavých informací. Nevím, kde jsem tento prsten našel v budoucnu, ale nyní bych rád zkusil prohledat dům, ve kterém žil Tomův děd a dříve i jeho matka."

„Myslíte, že by se tam mohl nacházet?"

„Ano, mám takový dojem. Koneckonců dům, ve kterém si myslím, že se nachází, vypadá nyní jako rozpadlá chatrč. Nikdo by ho tam nehledal." Pohladil si svůj plnovous a spokojeně se usmál. „Takže co uděláme nyní?" zeptala jsem se.

„Našli jsme další dva, respektive víme místa, kde se nacházejí, což je hodně dobrý začátek." Ředitel opět kývl na souhlas. „To je pravda. Obávám se, že s hledáním těch zbylých to bude poněkud složitější. Navrhuji tedy, abychom se pro tyto dva co nejdříve vydali."

„Souhlasím. Čím dřív bude po všem, tím líp." Povzdechla jsem si. „Pan Potter ti jistě vyprávěl, co jsem s ním musel absolvovat při cestě pro medailonek, že?" zeptal se. „Ano. Bude zapotřebí se napít jedu, pane. Má vás oslabit, abyste se nedostal k medailonku a neživý vás mohli stáhnout pod hladinu. Navrhuji si sebou vzít zásoby vody. Budou potřeba." V krku se mi udělal obrovský knedlík.

„Dobrá tedy. Navrhuji hned zítra ráno vyrazit." Jen jsem přikývla na souhlas. „Takže tě budu v devět hodin čekat u vstupní brány, dobrá?"

„Ano, pane." Kývla jsem a ukončila tak dnešní debatu. Pomalu jsem se zvedla, rozloučila se a odploužila se z ředitelny. Celou cestu do komnaty se mi honily hlavou představy o tom, co všechno by se zítra mohlo pokazit. Když jsem došla na místo, jen jsem padla na postel a okamžitě usnula.

*************************************************
Ahojky!👋🏻

Moc se omlouvám, že minulou neděli nebyla nová kapitola, ale měla jsem toho prostě moc. 🙏🏻 (Marně jsem si myslela, že když nechodím do školy, budu zvládat spoustu věcí. Jop, nabrala jsem si toho docela dost...😅🙃)

Každopádně dnes jsem tu a Přináším vám další kapitolu. Hermiona s Brumbálem se příště vydají pro medailonek. Jak myslíte, že to dopadne?🤔

Budu ráda za jakékoli ohlasy a komentáře. Mám vás ráda!🖤

Tak zase příště!

Vaše Nikča 💕

Nox✨