19. Kapitola

1.6K 108 44
                                    

Ředitel vynořil hlavu z myslánky a nevěřícným pohledem se na mě podíval. „Slečno Grangerová to,  to je hrozné. Věřím vám, jaký je váš plán?" usmála jsem se. „ Jistě jste si všiml v mých vzpomínkách jistých viteálů." ředitel přikývl na souhlas „Myslela jsem si, že bychom se mohli pokusit o to, je najít a zničit dříve, než začne Voldemort zabíjet." profesor si zamyšleně pohladil svůj plnovous.

„Jistě, jistě to by šlo. Musíme tedy najít všechny viteály a poté je zničit. Vy víte, kde nalezneme první z nich slečno?" zeptal se mne. „Ne tak úplně, ale vím, kde bychom měli zhruba hledat. Když jsem byla ve druhém ročníku, Harry zničil deník toma Ridlea zubem baziliška. Deník ale do školy propašoval Lucius Malfoy, takže nemám ponětí, kde ho najít. Dalším viteálem byl prsten, ten jste našel vy, ale také netuším kde. Třetí viteál byl diadém Roweny z Havraspáru, jenž je ukrytý v komnatě nejvyšší potřeby. Ten nebude příliš těžké získat. Na ten bychom se měli zaměřit na prvním místě."

„Dobrá tedy, co nejdříve se vydáme do komnaty. A co ty zbylé?" zeptal se. „ Zbývá ještě pohár Helgy z Mrzimoru, který byl uschován v trezoru Bellatrix Lastrengové, pak medailonek Salazara Zmijozela, který jste s Harryho pomocí odnesl z jeskyně, tedy vlastně neodnesl, no to je jedno a nakonec jeho had, Naginy. A samozřejmě se stal viteálem i Harry, ale to nám nemusí dělat starosti, když se ještě nenarodil." ach jo až teď jsem si začala uvědomovat, jak moc v háji jsme...

„Dobrá slečno. Hned zítra se spolu vypravíme do komnaty nejvyšší potřeby a pokusíme se najít ten viteál. Poté se dohodneme, co podnikneme jako další krok. Souhlasíte?" jen jsem začala rychle kývat hlavou. „Samozřejmě. Děkuji vám za pomoc pane, jsem si jistá že bych to bez vás rozhodně nezvládla." nedokázala jsem ani vyjádřit to, jak moc se mi ulevilo. „ To je samozřejmé slečno, teď byste si měla jít odpočinout na kolej, ať jste na zítra fit dobře?" usmál se na mě. „ Jistě, pane profesore. Sbohem." rozloučila jsem se a vykročila ke dveřím. „Sbohem, slečno Grangerová." 

Ahojky přidávám novou kapitolu. Vím, že jsem teď hodně dlouho nebyla aktivní a moc se za to omlouvám, ale měla jsem celkem vážné důvody, které momentálně nechci rozebírat.
Doufám, že je tu někdo kdo tenhle příběh ještě nazavrhl a stále ho čte. Pokud ano, tak budu ráda za votes a nějaké ty komentíky.

Uvidíme se u další kapitoly.

Veselé Vánoce a šťastný Nový rok

Vaše Nikča🖤

BACK IN TIMEKde žijí příběhy. Začni objevovat