BACK IN TIME

20. Kapitola

26. Prosince - Minulost

Celou noc jsem nemohla spát. Musela jsem neustále myslet na to, co se odehrálo před několika hodinami v ředitelně. Neudělala jsem chybu? Co jiného jsem však mohla dělat? Začínám si uvědomovat, že vydat se sem takhle naslepo, nebyl úplně nejlepší nápad. Proč mi to nedošlo? Naštvaně jsem se otočila na druhý bok. Mohla jsem si od Harryho alespoň zjistit, kde Brumbál ty předchozí viteály vlastně našel.

Na vedlejší posteli spokojeně oddechovala Cissa.  Kdyby jen věděla. A kdyby to věděl Severus. S povzdechem jsem se posadila a natáhla k nočnímu stolku pro hůlku, abych si mohla zjistit čas. Vážně už si musím koupit nový budík. „Tempus." Zašeptala jsem a přímo přede mnou se zhmotnil čas.  4:50. Úchvatný. Teď už nemá asi smysl zkusit usnout, když stejně za hodinu a půl budu vstávat. Byla bych akorát ještě víc unavená. Odhrnula jsem peřinu a potichu se odebrala do koupelny. Stoupla jsem si před zrcadlo a pohlédla na svůj obraz. Tak tuhle Hermionu by u nás už nikdo nepoznal. Jen jsem si povzdechla a sundala si svou noční košili. Sprcha by možná mohla pomoct.

Užívala jsem si proud horké vody, dopadající na má záda, smívajíc ze mě veškeré starosti. Teda skoro.  Když jsem vylezla, začala jsem s úpravou vzhledu. Alespoň se tu pak s holkama nebudu mačkat jako obvykle. Uchechtla jsem se. „Kdyby mě teď viděla Levandule."  Vysušila jsem si vlasy a poté si je perfektně vyžehlila. Oči jsem jako vždy zvýraznila tužkou na oči a poté jsem se vydala zpět do ložnice. Co nejtišeji jsem se oblékla a vzala si knihu z nočního stolku. Budu si chvilku číst, než se vydám na snídani. Holky mě pak doženou. Beztak by remcaly, proč je budím o prázdninách takhle brzy.

Ve společence nebyla ani noha. Ještě aby jo, když je teprve šest hodin. Jop, v koupelně jsem si dala fakt na čas.  Pohodlně jsem se usadila do křesla, nejblíže krbu, který už vesele plápolal. Moje ruka nevědomky spočinula na zlatém náhrdelníku s nápisem Always na mém krku. Usmála jsem se a dala se do čtení.

„Mohla bys mi vysvětlit, co tu proboha děláš takhle brzo?" Vyrušil mě pobavený hlas. Zmateně jsem se rozhlédla, až jsem spatřila Severuse, opírajícího se o stěnu za mnou. „Mohla bych se ptát na to samé." Zakřenila jsem se. On jen potřásl hlavou, přešel ke mně a vtiskl mi polibek na rty. „Dobré ráno lásko." Řekl a posadil sena opěrku mého křesla. „Dobré." Usmála jsem se a zaklapla knihu. „Tak, co že si takhle brzy vzhůru? Myslel jsem, že si budeš chtít přispat, po dni stráveném u Brumbála."  Pohladil mě po tváři. „Měla jsem to původně v plánu, ale nějak jsem nemohla spát, měla jsem hlavu plnou myšlenek."

„Nic jste nevyřešili?" zeptal se „Cože?" malinko jsem se vyplašila. „Ty prázdniny Mio." Zasmál se „Jsi si jistá, že už jsi vzhůru?" uf, tak teď jsem si opravdu oddechla. Jasně, že se ptá na ty prázdniny. Ovšem, ty taky budu muset s ředitelem ještě probrat. „Ne, zatím ne. Ale dneska se za ním mám zase zastavit, tak třeba už něco vymyslíme."usmála jsem se.

„Určitě ano." Mrkl na mě. „tak pojď, jdeme na snídani a pak se natáhneme tady na pohovku a ty mi budeš nahlas předčítat, co ty na to?" nadhodil, a pomohl mi, se zvednout z křesla. „To zní jako plán." Zasmála jsem se a propletla si s ním prsty. Knihu jsem odložila na stolek a ruku v ruce jsme odkráčeli do velké síně na snídani.

                                  Ahojky !

Ano, zázraky se dějí. 😂Po sakra dlouhé době (prosím, že to byl jen hloupý sen, a ve skutečnosti to byla jen chvilka?) jsem se vrátila k psaní téhle povídky.

Je to už opravdu doba, takže prosím o pochopení, pokud by mi občas vypadl nějaký ten drobný detail. 🙏🏻Ale nebojte se. Vzhledem k současné situaci ve světě, mám poněkud více času, takže se zase věnuji psaní. Mám v hlavě spoustu nových nápadů, včetně těch pro tuhle povídku. ❤️

Kapitoly bych chtěla vydávat opět každou neděli, jako tomu bylo před mojí, opravdu dlouhou pauzou. Doufám, že jsem některé z vás svým návratem alespoň trochu potěšila. Respektive doufám, že tu stále někteří z vás jsou. 😅❤️

Jinak bych vás chtěla pozvat na povídku, kterou už mám momentálně skoro dokončenou. Jmenuje se WILLIAM SNAPE a najdete ji na mém profilu. Doufám, že se vám bude líbit. Totéž doufám i s tímto příběhem.

Musím vás však varovat, že můj styl psaní a celkově vyjadřování, se možná malinko změnil, ale jde pouze o zvyk, slibuji.🙈

To by bylo pro dnešek vše. Buďte na sebe opatrní a mějte se hezky!🖤
Nikča💕