Herečkou sobě navzdory

24

„Co se stalo Paige, byla jsi najednou tak bledá, děje se něco?" Zeptal se Luke, když už jsme byli v přívěsu.

„To nic, jen se mi zamotala hlava, ale už je to dobrý." Proč mu sakra zase lžu? V duchu jsem se za to proklínala.

„Dobře, lehni si a odpočívej, přijdu jen co to bude možný. Miluju tě Paige."

„Já tebe taky a slibuju, že budu odpočívat." Na nic jiného jsem se v téhle chvíli netěšila.

Luke vypadal zase jako Angus hříšně sexy, ale já byla natolik unavená, že se mé tělo zmohlo jen na polibek. Luke, když pak odcházel, se ve dveřích ještě otočil, usmál se a...

„Paige, jen jsem ti chtěl připomenout naši sázku. Před chvílí ti Bruce zase potvrdil, že jsi talent, takže zpívat v klubu budeš ty, ne já."

„Sice stále nejsem o mé prohře na sto procent přesvědčená, ale to všichni co v klubu budou, přijdou o uši. Vezmeš na sebe takové riziko?"

„Jasně že vezmu, protože vím, že nezpíváš falešně. Tvůj výkon ve vaně první noc u mě, mi to potvrdil."

„No jo no, vsadila jsem se a vykrucovat se z toho nebudu."

„To bych ti ani nedovolil."

Pak Luke odešel a já osaměla. Uvědomila jsem si, že jsem pořád oblečená jako Willow, takže jsem vyklouzla z přívěsu a zašla do kostymérny, kde mě holky pomohly dostat se z šatů. Věci, co jsem měla na sobě před tím jsem nesla v ruce, oblékla jsem si jen Lukovu bundu. Po cestě nazpátek jsem to ještě vzala do maskérny, kde ze mě sundali umělé jizvy a nezapomněla jsem ani na kontaktní čočky. Pak už jsem šla rovnou do přívěsu.

Z kabely jsem si vzala vyzvednuté léky z lékárny a protože jsem už bolest přestávala zvládat, vzala jsem si rovnou dvě pilulky, aniž bych četla návod a zapila je studenou limonádou. Posbírala jsem poslední zbytky sil a vlezla do sprchy. Rychle jsem si osprchovala vše potřebné a vyčistila si zuby. V posteli jsem hledala pyžamo, ale jako první jsem našla Lukovo tričko na spaní. Oblékla jsem si ho a lehla si. Nakonec jsem ještě vstala a došla do lednice, nasypala jsem led do ručníku a vrátila se do postele. Přišlo mi, že tabletky ještě nezabraly, tak jsem po cestě do postele spolkla třetí. V posteli jsem si lehla na bok, led jsem si dala na bolavou ránu a přikryla se peřinou. Díky tomu tam ručník s ledem držel sám a já si tak mohla volnou zdravou ruku, dát pod hlavu. Zapomněla jsem zhasnout, ale mé tělo už jakýkoli pohyb odmítalo. Zavřela jsem oči a těšila se na spánek. Ten přišel prakticky okamžitě, ale sny, které přišly s ním, mě ochromovaly a děsily. Probudila jsem se asi po půl hodině svým vlastním výkřikem, celá zpocená, srdce mi zběsile bušilo a zrychleně jsem dýchala. Pokusila jsem se uklidnit, byly to přeci jen zlé sny. Když se mi to po asi čtvrt hodině nepovedlo, došlo mi, že je mi k tomu všemu ještě blbě od žaludku, motá se mi hlava a asi budu zvracet. Jediná naprosto úžasná věc byla ta, že mě nic nebolelo. Aspoň něco pomyslela jsem si. Pomalu jsem se posadila a snažila se udržet obsah žaludku tam co byl. Pomalu jsem se doplížila k lednici, musela jsem se přidržovat věcí kolem sebe, protože se přívěs houpal a já nebyla schopná udržet rovnováhu. Nakonec se mi podařilo dostat k lednici a tak jsem vyndala normální colu, ne žádnou lightu a trochu se napila. Většinou mi to na žaludek pomáhalo, nyní ani ťuk, což mě trochu vystrašilo. Doplavala jsem zpátky do postele, jinak se ten pocit při chůzi ani nazvat nedal, lehla jsem si na bok, schoulila se do klubíčka a led, který ještě v ručníku zbyl, jsem si dala na čelo. Bylo mi zle. Netrvalo dlouho a já musela vyskočit z postele a rychle se přesunout k záchodové míse. Pak jsem si vypláchla pusu, použila ústní vodu, z lednice doplnila led do ručníku a vydala se na cestu do postele, která mi připadala dlouhá jako několik kilometrů. Pokusila jsem si zklidnit žaludek dalším lokem coly, než jsem se svalila do postele. Když jsem touhle poutí procházela už po páté, tak jsem si vypláchla pusu, vzala ústní vodu s sebou, došla si k posteli pro peřinu a uvelebila jsem se u záchodové mísy. Potila jsem se, třásla jsem se, dávila jsem do mísy, protože už nebylo co zvracet a stihla jsem se i smát, no jo krizová situace. S každým dalším pocitem na zvracení jsem si říkala, že už se snad musím obrátit na ruby, že to už snad ani není možné. Snažila jsem se myslet na pěkné věci, abych vytěsnila ty špatné, ale moc to nepomáhalo. V tomhle stavu mě našel Luke, když se vrátil.