Herečkou sobě navzdory

21

Luke se rozzářil a políbil mě.

„Já tebe taky Paige. Miluju tě už dlouho a jen jsem se ti to, přiznávám, bál říct. Měl jsem strach, abych tě tím od našeho vztahu neodradil. Zajímala jsi mě už od první chvíle, co si se do mě tak pustila na konkurzu a když jsi pak tak rychle zmizela...byl jsem rozhodnutý, že i když roli nepřijmeš, se ti nějakým způsobem navézt do života..."

Přerušil ho můj smích.

„No nesměj se, nemohl jsem uvěřit, že je někdo, kdo mě nezná, kdo je na mě drzý a posílá mě do háje. Kdo se mi hned nevrhá k nohám, ale jsem mu naprosto ukradenej. Říkal jsem si, že nebudeš mít žádné zkreslené informace z médií, časopisů a tak a tím pádem mě poznáš jaký doopravdy jsem."

Teď se smál i Luke.

„A pak ta náhoda, když na tebe narazím v restauraci..."

„Asi osud."

„Asi, nemohl jsem tě prostě nechat jen tak jít."

Luke mě vzal do náruče a sklonil se ke mně. Díval se na mě a pak odfoukl jeden pramen vlasů, který mi neposlušně padal do očí.

„Miluju tě Paige."

Naší krásnou, romantickou chvilku, přerušily hlasy na chodbě.

„Doprčic..." Vykřikl Luke a skokem byl z postele dole.

Nevěřila jsem, že by mohl chlap v oblékání vytvořit rekord, ale kdyby se kdekoli na světě pořádala soutěž v oblékání nahých mužských, Luke by na celé čáře vyhrál. Já se na něj dívala z postele a chechtala jsem se, až mi tekly slzy.

„Paige, na tom není nic k smíchu." Káral mě Luke.

Pak se sehnul pro anděla a ve chvíli, kdy mi ho podával, se ozvalo klepání na dveře a vešla sestra.

„Dobrý večer." Usmála se.

„Tady je ale veselo, jdu vám dát večerní dávku antibiotik. Teď a ráno je dostanete ještě v infúzi a pak už jenom ve formě tablet."

Došla ke mně, napojila mi infúzi na kanylu a seřídila dávkování kapek.

„Až to dokape, zazvoňte si a já to přijdu odpojit."

„Ano, díky."

Pořád jsem se usmívala, nějak mi nešlo přestat. V Lukovi se herec nezapřel, celou dobu tam stál s kamennou tváří. Sestřička si změřila pohledem nejdřív mě a pak Luka, když si všimla anděla, kterého držel Luke stále v ruce.

„Vy jste nahá?" Nechápavě se zeptala s očima navrch hlavy.

Luke zčervenal a nadechoval se k odpovědi, já ho předběhla.

„Ano, chtěla jsem se akorát převléct do pyžama, co mi Luke donesl, když v tom jste přišla." A obdařila jsem jí nevinným úsměvem.

Sestřička se podívala ještě na Luka, jestli k tomu něco řekne, ale ten jen horlivě přikyvoval, že mám pravdu.

„Dobře, ale měla jste mi to říct, teď vám nepůjde díky kapačce navléct nic na ruku, takže až po dokapání infúze."

„Nevadí, já počkám."

„Dobře, tak pak zazvoňte."

„Provedu sestři."

Na to odešla.