Herečkou sobě navzdory

16

Dostala jsem ještě jednu rychlou pusu a Luke odešel.

Oči se mi zalily slzami. Já jsem taková hloupá husa. Nadávala jsem si v duchu. Nejraději bych se za ním rozeběhla, ale musela jsem si utřídit myšlenky a s ním vedle mě by mi to šlo blbě. Z kufru jsem si vyndala ještě teplou mikinu, kterou jsem si navlékla na sebe, zavrtala jsem se pod peřinu na zadní sedadlo a dálkovým ovladačem zamkla auto. Zavřela jsem oči a i když jsem byla z celého dlouhého dne unavená, spánek ne a ne přijít. Před očima jsem viděla obraz Luka jako Anguse a zase se mi chtělo brečet. On byl tak úžasnej a skvělej chlap a já ho od sebe takhle odháním? Si pěkná kráva Paige, celou tu dobu se o tebe stará, nic za to nechce a ty ho pak takhle odmítáš. Najde si jinou a ty utřeš. Čeho se jako bojíš? Začni už konečně žít, nebo umřeš jako stará, osamělá, zahořklá bába. Hlavou se mi honily myšlenky a já jsem pomalu přesvědčila sama sebe, že se hned ráno půjdu Lukovi omluvit, nezaslouží si, abych na něj byla protivná a zlá. No osud tomu chtěl jinak. Nakonec jsem usnula, ale kolem druhé hodiny po půlnoci mě vzbudila rána jako hrom a hned za ní další. Posadila jsem se, srdce mi bušilo jako splašené a nohy se mi třásly. Déšť, no byl to spíš liják, bušil do střechy auta a každou chvíli blesk osvětlil okolí a hrom na sebe nedal dlouho čekat. Sami čerti se venku ženili a svatba to byla pořádná. Schovala jsem se pod peřinu, abych nic neslyšela a neviděla, ale nepomohlo to. Už jako malá jsem se bála bouřky a ani to, že jsem starší, na tom nic nezměnilo. Co teď jako budu dělat? Ptala jsem se sama sebe. Kdyby si poslechla Luka, byla by jsi teď v bezpečí jeho náruče. Nemusela by ses bát, ale protože jsi nána pitomá, tak se tady klepeš strachy. Tak co kdyby ses mu šla omluvit hned teď? Našeptávalo mi podvědomí. To je jedno, že ho vzbudíš, nebude se na tebe zlobit, uvidíš. No tak holka, seber odvahu a utíkej za ním. Usmála jsem se a byla rozhodnutá. Odvahu jsem pak sbírala dobrých dvacet minut.

„Sakra Paige, nebuď taková posera, co by na tvém místě udělala Willow? Ta by určitě na nic nečekala a už by dávno byla v Angusově náruči." Hecovala jsem se nahlas a to pomohlo.

Zhluboka jsem se nadechla a vystoupila z auta, rychle jsem zamkla a utíkala jsem k vchodu do hotelu. Najednou rána jako z děla. Lekla jsem se a skočila na zem za dodávku, kterou jsem právě míjela. K mému štěstí jsem přistála ve velké louži, která se tam už stihla vytvořit. Už jednou jsem se zmínila o tom, že krizové situace řeším smíchem a tohle právě krizovka byla a já se díky tomu teď smála jako šílenec. Jestli do téhle chvíle jsem byla aspoň trochu suchá, tak po vydatné loužové koupeli, tomu tak už nebylo. Zvedla jsem se a doběhla ke vchodu do hotelu. K mé smůle bylo zamčeno. Zaklepala jsem na dveře, ne moc nahlas, nechtěla jsem vzbudit celý hotel, ale jen recepční. Po chvíli jsem to zkusila ještě jednou a když jsem to chtěla zkusit po třetí, všimla jsem si zvonku u dveří. Ani mě to nepřekvapilo. Zazvonila jsem a to teprve zabralo, v hale se rozsvítilo a objevila se ospalá recepční.

„Slečno Whiteová, stalo se něco? Jsem vám říkala, že je to blbost spát venku."

„Ne, jsem v pohodě, ale byla mi zima, tak přeci jen přespím u pana Lewise." Lhala jsem.

„Ano, pokoj 33, druhé patro."

„Díky."

Ještě venku jsem se snažila vymačkat všechnu vodu z mikiny, kalhot i vlasů a proto byla za mnou jen malá potopa, než přijel výtah. Chodba ve druhém patře byla tichá a to ticho rušily jen mé kroky, protože boty vydávaly dost hlasitý čvachtavý zvuk. Dusila jsem se smíchy. Zaklepala jsem na Lukovi dveře. Nic. Ještě jednou. Nic. Opřela jsem se zády o dveře a svezla se dolů. Kolena jsem si přitáhla k bradě, kotníky zkřížila přes sebe a oběma rukama jsem si kolena objala. Kdybys nebyla blbá Paige, mohla jsi být teď pěkně v teple Lukovi postele nebo ještě líp, v teple jeho náruče. Teď tady sedíš jak zmoklá slepice a třeseš se zimou. Světlo na chodbě zhaslo. No bezva, to se ti fakt povedlo, měla jsi zůstat v autě, tam by ses třásla jen strachy, ale bylo by ti teplo, zkazíš na co sáhneš Paige. Světlo se najednou rozsvítilo a ve stejném okamžiku jsem padala dozadu, protože Luke právě otevřel dveře a já mu ležela rozpláclá u nohou.