Herečkou sobě navzdory

14

„Říkal jsem ti to a když to píšou i v novinách, tak to musí být pravda, že máš talent. Už vymýšlím, jakou písničku budeš zpívat."

Luke pak pokračoval.

<<Včera na večer, uviděl náš reportér pana Lewise, jak vyzvedává Slečnu Whiteovou u jejího domu.>>

„Na tom kufru jsi vážně moc roztomilá Paige, tuhle fotku si vystřihnu a zarámuju."

<<Pak nasedli a odjížděli směrem do centra. Náš reportér je nenápadně sledoval a díky tomu se mu podařilo nemožné. Procházkou, ruku v ruce, se pak naše hrdličky, vydaly pěšky do kina. Zamilovanost z nich sálala na každém kroku a Luke si neodpustil zamilovaná gesta.>>

Hltala jsem pohledem všechny fotky. On nás opravdu vyfotil, jak se líbáme i jak mi Luke líbá hřbet ruky.

<<V kině pak musela Paige na Luka dobrých deset minut čekat, než ukojil hladové fanynky po svém podpisu.>>

Fotka nelhala, fanynky se na Luka lepily jako vosy na med.

<<Slečnu Whiteovou to nechalo klidnou, jen ho zpovzdálí sledovala a při tom ujídala popkorn.>>

Pod touhle větou byla fotka, jak mám zrovna brčko v puse a piju kolu. 

<<Po kině se vydali, opět ruku v ruce, do méně známé restaurace Gourmand. Bylo vidět, že slečně apetit nechybí, z její porce by se najedly společně čtyři modelky, slečna Whiteová však snědla vše sama. Nevíme, jestli je takový jedlík, ale na postavě se to zatím neprojevuje.>>

Luke se začal srdečně a hlasitě smát.

„Taková drzost, jak můžou bezostyšně napsat, že jsem žrout?" Rozčilovala jsem se.

„Jedlík."

„To vyjde nastejno. Máš nějakého známého právníka? Kdyby napsali, že jsem ošklivka, tak by mě to tolik neurazilo, jako to že jsem žrout."

„Jedlík." Znova mě opravil Luke.

„Za tohle je budu žalovat. No nic, pokračuj, ať vím co ještě do té žaloby přidám." V tuhle chvíli jsem si byla jistá, že to udělám.

<<To, že porce byla na slečnu Whiteovou moc velká, se někde muselo projevit a to tím, že si...>>

Luke se začal smát, že nebyl schopen větu dočíst.

„Co sem si?"

„Že si... mu...sela...rozep...nout...knoflík u kal...hot."

„Cožééé?" Seskočila jsem Lukovi z klína a vytrhla mu bulvár z ruky.

„Šmarjá..."

Dívala jsem se na fotku, která tohle všechno potvrdila. Před Lukem jsem to dokázala v restauraci utajit, ale před celým světem nikoliv.

„Tohle...tohle...je podraz, co si ty svině novinářský dovolí." Vztekle jsem vytrhla všechny čtyři stránky o nás a rozcupovala je na malé kousíčky.

Podívala jsem se na Luka, který tam stál s úsměvem na tváři a nechápavým výrazem, proč tak vyvádím. Ukázala jsem na něj prstem.

„Od první chvíli jsem věděla, že mi tě byl čert dlužnej."

Otočila jsem se a zamířila do pokoje, kde jsem se svalila na postel. Nejdřív jsem vztekle bušila pěstmi do peřiny pode mnou, než vztek přešel v čiré zoufalství a já začala brečet. Ani jsem si nevšimla, že Luke přišel za mnou. Zaregistrovala jsem ho až ve chvíli. Kdy si mě přitáhl do náruče. Mlčel, věděl, že jsem ve fázi, kdy bych ho stejně neposlouchala, tak čekal, až se aspoň trochu uklidním. Trvalo mi to dobrých deset minut.