Herečkou sobě navzdory

35

Luke přinesl obloženou mísu a láhev šampaňského. Následoval ho Simon s talířem ovoce, mini zákusky a skleničkami.

„Ahoj, Simone, jsem moc ráda, že jsi přišel," vyskočila jsem ze židle a objala se s ním.

„Já děkuju za pozvání a tady máš ode mě malý dárek."

Vzala jsem si od něj malý balíček, na nic nečekala a pomalu ho rozbalila. Pod papírem byl rámeček na fotografie, ale místo fotky tam byl ručně psaný recept na...

„To od tebe nemohu přijmout, Simone, to je váš rodinný recept, nezasloužím si ho..."

„Kdo jiný by si ho měl zasloužit než ty, Paige? Nikdo jiný horkou čokoládu nepil na litry jako ty," Simon se smál.

„Je to ale váš rodinný recept..."

„Ano a rodinná rada rozhodla, že ti ho můžu dát."

„Moc vám děkuju a budu ho střežit jako oko v hlavě."

Už jsem zase slzela.

„A kdybys náhodou měla dost všech limonád, vína a ostatních nápojů, tady jsem ti přinesl..." Simon vyndal z kapsy malou termosku, "trochu té rodinné dobroty."

Vypískla jsem, až se ostatní otáčeli.

„Ani nevíš, jak to budu potřebovat, obalím si nervy ještě před tím, než vylezu na pódium a nakrmím vaše uši zpěvem."

Ještě jednou jsme se objali a Simon odešel ke stolu, kde seděl spolu s Normanem a ostatními členy historického šermu.

„Tak dámy mého života..." začal Luke proslov.

„Připijme na tvé zdraví, štěstí a spokojenost, Paige."

Na to jsem zvedli skleničky.

„Ty mně dovolíš pít alkohol? Co by tomu řekli rodiče?" dobírala si Lissa Luka.

„Neřekli by nic, protože tohle je sice šampus, ale bez alkoholu," vyplázl na ní jazyk.

„Kdo může pít takový humus?" zakřenila se Lissa.

„Já," odpověděla jsem a smála se.

„Šmarjá proč? Už jsi dospělá, tak proč si dobrovolně dáváš nealko?" nedokázala pochopit Lissa.

„Nenávidím alkohol," pokrčila jsem rameny.

No spíš alkoholiky, hlavně toho jednoho, ale nahlas jsem nic neřekla.

Luke mně stiskl ruku, kterou jsem měla položenou na stole a nechal si jí ve své dlani. Melissa to viděla, ale dál už se nevyptávala. Skleničky o sebe zazvonily a přípitek byl dokončen.

„Je hele, ono to nechutná vůbec špatně a já se můžu cítit jako dospělá."

Já i Luke jsme se smáli.

U stolu se objevil Evan s mojí čepicí.

„Tady vracím tvojí čepici s obsahem kocoura," podával mi jí.

Othello v ní spokojeně spal.

„Děkuju," usmála jsem se na Evana.

„Není za co a tady máš ode mě takovou maličkost."

Podával mi malý ozdobný sáček, který jsem hned roztrhla a do dlaně mi spadl na černé kůži se houpající přívěšek meče. Byl krásnej, asi deset centimetrů dlouhý obouručný, se zdobenou hlavicí do kříže, rýhovanou rukojetí a dvěma křížovýma záštitama, jedna obyčejná, ta nad ní rýhovaná a delší na obou koncích ozdobená červeným kamenem. Byl dokonalý, hned jsem si ho pověsila na krk.