Herečkou sobě navzdory

15

Tak jsem tedy jela. Chvíli jsme poskakovali, než jsem se spřátelila se spojkou. Luke neměl automat a popravdě ani já nebyla jeho zastánce, řadit pákou a poslouchat otáčky motoru, byl ten pravý požitek z jízdy.

Díky tomu, že převzal kontrolu nad trasou Luke, tak jsme byli za půl hodiny u cíle. Přijeli jsme se zpožděním, ale všude panoval takový ruch a mumraj, že si toho ani nikdo nevšimnul.

Produkční nás nasměrovala do hotelu, který byl celý pronajatý pro všechny lidi od filmu, abychom se ubytovali a přesně za hodinu aby jsme se hlásili v maskérně, aby nás namaskovali a pak v kostymérně. V jednu hodinu padne první klapka filmu.

Připadala jsem si jako Alenka v říši divů, ten koordinovaný chaos kolem, mě fascinoval a já nevěděla kam se mám dívat dřív.

Zdálky k nám mířil Norman.

„Konečně jste tady." Neodpustil si a pokračoval.

„V jednu se začíná točit, ale ještě před tím vás chci mít na place a sjedem si to nanečisto, jasný?"

„Ano." Odpověděli jsme mu dvojhlasně.

Pak jsme se zajeli ubytovat. Jenomže ouha, někde se stala chybička, tedy spíš chyba jako hrom a pro mě neměli místo, protože jsem vypadla ze seznamu hostů.

„Mě stačí postel někde v kumbále, nejsem nijak náročná na ubytování." Snažila jsem se přesvědčit recepční.

„Je mi to opravdu moc líto, ale prostě místo nikde není. Nevím kdo za to může, ale nějak to vyřešíme, nebojte se."

„Kde tady máte obchod s potřebami pro kempování? Koupím si stan a budu ten týden spát ve stanu. Už jako malá jsem to chtěla zkusit."

„Já to zkusil a není to žádný šlágr, věř mi." Zkazil mi radost Luke. Docela mě ta představa zaujala.

„Pro mě pokoj máte, že jo?"

„Ano pane Lewisi, pro vás ano."

„Tak tam připište i Paige."

Podívala jsem se na Luka.

„To jako vážně pane Lewisi?"

„Ano, je to nějaký problém?"

„No asi není a ostatně, četla jsem dnes ráno o vás, že spolu chodíte, tak by to asi šlo. Ten pokoj je ale malý a postel úzká..." Uchechtla se recepční.

„To vám asi vadit nebude, že." Dodala.

„Můžeš na chvíli stranou Luku?"

Nečekala jsem a odtáhla ho za rukáv z dosahu sluchu recepční.

„Hele to nejde, jsme sice ofiko pár, ale oba budeme potřebovat odpočívat a dáš mi za pravdu, že v nějakým malým krcálku to půjde dost špatně, když tam budeme o sebe zakopávat. A už vůbec nevíme, jak se to bude líbit Deenovi, ještě si bude myslet, co tam tak spolu děláme, že nejsme druhý den odpočatí."

Nešlo mi ani tak o ten malý prostor, ale spíš o to, že budu Lukovi mnohem blíž a nevím, jestli se vydržím chovat slušně. Chodíme spolu krátce, na to, aby dobyl první metu a já bych to dobývání dlouho nevydržela. Podlehla bych brzo a přeci jen jsem si nebyla tak úplně jistá, kterým směrem se náš vztah ubírá a jestli vůbec vážný stav chci.

„Jdu si koupit stan."

„Paige, neblbni."

„Já neblbnu Luku, jdu si sehnat stan."