Dívala jsem se na obálku, která ležela na stole předemnou. Nedokázala jsem jí otevřít sama. Proto jsem čekala, až se Kaden vrátí z práce. Nikdy bych se do té pitomé soutěže nepřihlásila, ale princ Christian chtěl fotky všech dívek. Do soutěže o budoucí královnu si jich měl vybrat deset. A já doufala, že nejsem jedna z nich. Nemohla jsem opustit Kadena ani svůj domov. On byl všechno co jsem měla. Rodiče nám umřeli při autonehodě před třemi lety. Od té doby mě vychovává on. I přesto že nemáme moc peněz to tady miluju. Je to můj domov a rozhodně nechci bojovat o srdce prince, kterého ani neznám.
"Jsem doma," ozval se z chodby Kaden. Když vešel do kuchyně jeho pohled padl na obálku. "Už to došlo?" Přikývla jsem a on došel ke mě. Políbil mě do vlasů. "A četlas to?"
"Čekám na tebe," odpověděla jsem. "Nechci to otevřít."
"Musíš," povzdychl si Kaden a vzal obálku do ruky. Opatrně jí otevřel a vytáhl papír. Rozložil ho a začal číst. "Slečno Heaven Woodová, s radostí vám oznamujeme že jste se stala kandidátkou na budoucí královnu. Princ Christian a celá královská rodina s potěšením čeká na váš příjezd. Auto pro vás přijede zítra kolem desáté hodiny. S pozdravem Dominic York- královský poradce."
"Nechci tam jet," vyhrkla jsem. "Musí přece existovat nějaký způsob jak to zrušit."
"Vybral si tě sám princ, Heaven. Nemůžeš to odmítnou," Kaden položil dopis na stůl a obejmul mě. Omotala jsem ruce kolem jeho pasu. "Vždycky jsem věděl, že jsi úžasná. Ale až tak?"
"Budeš to sám," zašeptala jsem. "Nikdy jsme nebyli rozděleni."
"Vždycky je něco poprvé," Kaden se odtáhl, aby se mohl podívat do mé tváře. "A já to tady zvládnu."
"Ale já to nezvládnu," zakroutila jsem hlavou. "Vždyť tam ani nezapadnu. Viděl si mě někdy v šatech?"
"Neviděl," souhlasil Kaden. "Ale možná to bude tím, že žádné nemáš." ušklíbl se.
"Moc vtipné," zamumlala jsem.
"Promiň," usmál se. "Hele co kdybychom si pustili film a udělali popcorn? Máme na sebe poslední den. Musíme si ho užít."
"Dobře," přikývla jsem a Kaden mi dal pusu do vlasů. "Ale film vybírám já."
"Máš sbaleno?" zeptal se Kaden a já se na něho zamračila. "Co?"
"Tolik věcí zase nemám," připomněla jsem. "Vlastní oblečení si vzít nemůžu, takže--"
"Chápu," přikývl. "Ale jinak máš všechno?"
"Jo," zamumlala jsem. "Teda doufám. Mám tam fotky a máminu oblíbenou knihu. A skicák s tužkama."
"Jak ti je?"
"Jakobych se každou chvíli měla pozvracet," řekla jsem popravdě. "Doufám že si princ uvědomí brzo, že tam nepatřím."
"Hlavně se nepozvracej v té jejich limuzíně. Nemáme na to, abychom jim to zaplatili."Usmála jsem se. Takový byl Kaden. Vždycky se snažil mě rozesmát, i když jsem měla náladu do breku. Kaden se podíval z okna a povzdychl si. "Už jsou tady." vzal mi mou malou tašku a šel otevřít dveře.
"Dobrý den. Jsem Ester odteď se budu starat o vaší sestru." uslyšela jsem nějaký ženský hlas. Zhluboka jsem se nadechla a vyšla na chodbu. Žena obrátila svůj pohled na mě. "Jsi ještě krásnější než na fotce." usmála se.
"Ehm- děkuju?" zamumlala jsem. "Mohla byste nám dát ještě minutku? Chci se rozloučit s bratrem."
"Jistě," přikývla Ester a vzala si od Kadena mou malou tašku. "To je vše?" zeptala se překvapeně a já přikývla. Potom odešla a já se otočila ke Kadenovi.
"Zajimá žena," řekl a já s ním musela souhlasit. Zářila z ní energie, která mi zrovna teď chyběla. "Pojď sem." zamumlal Kaden a přitáhl si mě do objetí.
"Budeš mi chybět." zašeptala jsem.
"Ty mě taky, sestřičko." políbil mě na čelo. "Máma s tátou by na tebe byli pyšní."
"Nestojím o žádnou pitomou korunu." řekla jsem. Kaden se zasmál.
"To si asi jediná. Ostatní dívky ti musí závidět, že ses tam dostala."
"Neprosila jsem o to," namítla jsem.
"Hlavně buď milá," upozornil mě. "Je to královská rodina, Heaven."
"Já vím," přikývla jsem. "Budu se chovat jak nejlíp dovedu." usmála jsem se.
"To je moje holka," zasmál se Kaden a vtiskl mi pusu do vlasů. "A teď už běž ať Ester nečeká." odtáhl se odemě a já ho neochotně pustila. Společně jsme vyšli z domu a mezitím co on zůstal stát na verandě já se vydala k černé limuzíně. Řidič mi otevřel dveře a já se podívala na Kadena. Ve vteřině jsem se otočila a běžela zpět k němu. Vrhla jsem se mu okolo krku.
"Mám tě ráda." zašeptala jsem a po tváři mi stekla první slza.
"Já tebe taky." pousmál se a setřel mi palcem slzu. "A neplakej. Nesluší ti to."
"Rozkaz pane," odpověděla jsem z úsměvem a potom jsem ho políbila na tvář. Zamířila jsem zpět k autu a rychle nasedla než jsem si to stačila rozmyslet. "omlouvám se." řekla jsem Ester, která nad tím ale jen mávla rukou.
"V pořádku," odpověděla. "Jde vidět, že svého bratra máš ráda."
"Je to jediná osoba kterou mám." přikývla jsem.
