"Heaven! Heaven!" Kubo mi vletěl do náruče a já zvedla do výšky. "Chyběla si mi."
"Ty si mi taky chyběl," usmála jsem se a políbila ho do vlasů. "A podívejme se jak ti to sluší."
"Dokonce jsem se i učesal," pochváli se a já se zasmála. Položila jsem ho na zem a přivítala se i s ostatníma dětma. "Tristane!" vykřikl najednou a rozběhl se k zámku. Otočila jsem se a uviděla, jak si ho vzal Tristan do náruče. Zatím jsme do teda byli jen my dva. Ostatní dívky byli stále v paláci a Christian slíbil, že se přidá později.
"Ahoj," usmál se Tristan, když došel ke mě.
"Ahoj," řekla jsem. "V zahradě jsem nachystala spoustu her, pastelek a dalších věcí. Takže pojďte." všechny děti se rozběhli do zahrad a já je nadšeně pozorovala. Tristan pustil Kubu na zem a ten se rozběhl za ostatníma dětma. "Děkuju, že jsi přišel."
"Blázníš? Miluju ty děti," odpověděl a znělo to opravdicky. "Nikdy jsem nevěděl, že to řeknu, ale dost si mě změnila. Před měsícem bych ani neřekl, že bych si s němi dokázal hrát."
"Oni tě taky milují," zašeptala jsem. Tristan se na mě podíval a usmál se. Potom jsem si vyzula lodičky a zůstala bosa. Naštěstí tráva byla příjemně měkká. Hráli jsme si celé odpoledne, ale Christian se neukázal. Celkem mě to zklamalo, ale aspoň tu byl Tristan. Když se začalo stmívat, děti museli jet zpátek do dětského domu.
"Můžeme si to někdy zopakovat?" zeptala se malá Mary, která na hlavě měla plastovou korunku. Podívala jsem se na Tristana. To on tady bydlel, takže rozhodnutí bylo na něm.
"Určitě," dřepl si přední a pohladil jí po vláskách. "Lady Mary." Mary se usmála a objala ho. Tristan se na mě podíval a já se usmála. V náruči jsem držela Kubu, který mi usl na rameni. Došla jsem k jeho vychovatelce.
"Asi ho to dnes unavilo," řekla jsem potichu a předala jí ho. Vtiskla jsem mu polibek do vlasů.
"Má vás opravdu rád," usmála se vychovatelka. "Včera si pořád kreslil vaší kresbu."
"Vážně?" vydechla jsme a podívala se na toho malého andílka. Vychovatelka přikývla. Mezitím všechny děti nastoupili do limuzíny.
"Už musíme jít," řekla. "Mějte se, Heaven." nasedla dovnitř a řidič zavřel dveře. Tristan si stoupl za mě.
"Jsi v pořádku?" zeptal se. Zakroutila jsem hlavou. Nemělo cenu mu lhát. Navíc- Tristan byl jediný, který mi rozumněl.
"Tvůj bratr mi slíbil, že tady bude," zašeptala jsme. "ale nepřišel. Neměl šanci vidět, jak ty děti jsou úžasné."
"Heaven-"
"Jestli zase začneš s tím, že toho měl hodně, asi tě praštím," zavrčela jsem. "Nemohl přijít aspoň na pitomých deset minut?"
"Nechtěl jsem ho bránit," povzdychl si Tristan. "Chtěl jsem ti říct, že je to hlupák. Můžu se tě na něco zeptat?" když jsem přikývla pokračoval. "Proč tě Kubo tak zajímá?"
"Protože mě máma s tátou chybí každý den," Zašeptala jsem. "Nechci aby se tak cítil i ona. Nebo ostatní děti. Chci aby měli domov-" po tváři mi začali stékat slzy.
"Neplakej prosím," zašeptal. "Nesnáším, když dívky pláčou. Pojď sem." přitáhl si mě k sobě a já omotala ruce kolem jeho krku. "Všechno bude v pořádku." pohladil mě po zádech.
Šla jsem zrovna z večeře, když mě doběhl princ Christian. "Slečno Heaven," zavolal na mě, ale já ho ignorovala. "Heaven." chytil mě za zápěstí, ale vythla jsem se mu.
"Možná jste budoucí král, ale nemáte právo na mě sahat!" zavrčela jsem na něho.
"Já vím, že jste naštvaná," povzdychl si. "Je mi líto, že jsem nestihl přijít na tu akci."
"Víte co? Mě to líto není," řekla jsem. "Aspoň tam byl váš bratr. Tristan se o všechno postaral!"
"Vidím, že se můj bratr rozhodně snaží." ušklíbl se a v jeho hlase zazněla hořkost. "Už jste si domluvili další rande."
"Chováte se směšně, Christiane!"
"Ta takové chování, bych vás mohl vyhodit!" vykřikl a asi si myslel, že mě vyděsí. Ale já jsem se teda rozhodně nebála.
"Prokázal byste mi laskavost!" zakřičela jsem.
"Co se tady děje?" na chodbě se objevil Tristan.
"Do toho ti nic není," odsekl mu Christian. Zasmála jsem se.
"Odjíždím domů," vysvětlila jsem.
"Cože?" zeptal se nechápavě a postavil se vedle mě. "Jak odjíždíte?" podíval se na Christiana, který uhnul pohledem.
"Nemáte právo odjet," řekl Christian a já pokrčila rameny.
"Je mi to naprosto jedno," odpověděla jsem. "Odstupuju od soutěže. Stejně bych si vás nikdy nechtěla vzít!" otočila jsem se a vydala se co nejrychleji do své komnaty. Vytáhla jsem svou tašku, kterou jsem si přivezla a dala do ní, všechny mé věci. Když jsem se převlékla do svého starého oblečení, otevřela jsme dveře a málem se srazila s Tristanem.
"Nemůžeš odjet," namítl.
"A proč?" zeptala jsem se. "Tvému bratrovi se uleví, když budu pryč."
"Ale mě ne!" proč na mě musí všichni křičet? "Jsi jediná osoba s kterou si tady teď rozumím, Heaven. Táta na mě teď namá čas a máma musí řešit všechny věci okolo ostatních dívek."
" Nepatřím sem." zašeptala jsem.
"Možná ne, možná ano," pokrčil rameny. "Jsi tu krátce. Co tu zůstat déle a zjistit to?"
"Dobře," přikývla jsem. "Ale jenom, proto abych tě znovu porazila." Tristan se usmál a už podruhé během dne mě objal. Nechtěla jsem si to přiznat, ale v jeho objetí jsem se cítila v bezpečí.
