Stála jsem v altánku a pozoroval Kubu jak si hraje s pětiletým Alexem. Chůvy jsem poslala domů, protože jsem se o ně chtěla postarat sama. Od té doby, co jsem se stala královnou jsem toho měla hodně. Ale pořád toho bylo méně, než měl Tristan.
Prostě jsem nechtěla přijít o to, jak Kubo i Alex rostou. Kubovi bylo minulý měsíc třináct, ale pořád je to ten nejhodnější chlapec na světě.
Otočila jsem hlavu a podívala se do kočárku, kde spala malá Madlin. Pohladila jsem jí po malé hlavičce a usmála se.
"Mami!" vyjekl Alex a já se na něho podívala. "Kukej!" natáhl ruce dlaněmi nahoru. Viděla jsem, že je má odřené.
"Bolí to?" zeptala jsem se a dřepnula si před něho.
"Ne," zakroutil Alex hlavou. "Ale tatínek říkal, že když spadnu a odřu si ruce, mám to někomu říct, aby se to ošetřilo."
"Dobře," přikývla jsem a vzala ho do náruče. Podívala jsem se na Kubu. "Pohlídáš Madlin? Hned budeme zpátky."
"Jasně," přikývl a posadil se na lavičku a ze stolu si vzal knihu. Vydala jsem se s Alexem do paláce, rovnou do jedné koupelny. Posadila jsem Alexe na vanu a vytáhla lékarníčku. Když jsem mu ošetřila ruku, šli jsme zpátky do zahrady. Madlin se probudila a Kubo jí měl v náruči.
"Je všechno v pořádku?" zeptala jsem se.
"Jo. Mad se jenom probudila a začala plakat, tak jsem si jí vzal." vysvětlil a já přikývla. Kubo mi předal Madlin a šel si zase hrát s Alexem.
"Ahoj," ozvalo se mi u ucha. Otočila jsem se a spatřila Tristana. Sklonil se a políbil Madlin do vlásků. "Promiň, že jsme nepřišel dřív, ale měl jsem nějaké papírování."
"To nevadí," usmála jsem se. "Hlavně, že tu jsi teď." natáhla jsem se, abych ho mohla políbit.
"Tati!" přiběhl k nám Alex a skočil Tristanovi do náruče. "Jdeš semnou a s Kubou hrát fotbal?" zeptal se a Tristan přikývl.
"Jasně kamaráde," políbil ho do vlasů a potom se podíval na mě. "Mám pro tebe překvapení Ale dám ti ho později."
"Dobře," přikývla jsem s úsměvem. Tristan odešel za kluky a já si s Madlin posadila na lavičku a pozorovala je. Všechno bylo dokonalé.
"Kam mě to vedeš, Trisi?" zeptala jsem se ze smíchem a snažila nezakopnout, protože mi Tris zavázal oči. Vedl mě za ruku a já neměla tušení, kde jsme.
"Přece jsem ti říkal, že pro tebe mám překvapení." odpověděl a vtiskl mi pusu na tvář. Když jsme se zastavili, opatrně mi rozvázal šátek. "Doufám, že se ti to bude líbit."
Zamrkala jsem, abych si zvykla na světlo. Potom jsem se rozhlídla a vydechla překvapením. Stála jsem v místnosti, která ještě před týdnem složila jako jedna z komnat pro hosty. Teď byli všude naše fotky. V rohu byl klavír a v druhém zase knihovna.
Prohlížela jsem si všechny fotky a zjistila, že jsou tu všechny fotky od začátku našeho vztahu. Ale bylo tu ještě dost prázdného místa. Nechápavě jsem se podívala na Trise.
"Vždycky sem nějakou fotku přidáme," vysvětlil a vzal mě za ruku. "Chci jen, aby děti viděli jak vypadala naše láska.."
"Je tady i ta fotka, kterou jsem už nikdy nechtěla vidět," uchechtla jsem se a ukázala na fotku, kde stojím před fontánou a šklebím se na Trise, který držel foťák.
"Jo je," přikývl se smíchem. "Vypadáš na ní, ale nádherně."
"Jo to určitě," usmála jsem se a otočila se ke Trisovi. "Takže toto je místnost, naších vzpomínek?" Tris přikývl a já ho objala okolo krku. "Víš že se sem možná nevejde tolik fotek? Protože spolu zažijeme ještě tolik momentů.."
"Já vím," odpověděl. "Ale máme tu ještě tak milion místností, Heaven." pohladil mě po tváři a zadíval se mi do očí. "Miluju tě víš, to?"
"Vím," přikývla jsem. "A já miluju tebe. Vždycky jsi to byl jen ty." zašeptala jsem a přitiskl rty na ty jeho.
Tak a je to tady! Konec :) Jsem ráda, že vás tato série bavila (nebo v to aspoň doufám) budu ráda, když se podíváte na mé ostatní příběhy.
S láskou -A
