Cesta na zámek trvala skoro tři hodiny. Ester mi celou dobu vyprávěla o tom, jak to bude vypadat. Ale já jí stejně neposlouchala. Dívala jsem se ven z okna a pozorovala jak se krajina mění.
"Už jsme skoro tam," řekla Ester a já v dálce spatřila nádherný zámek, který teď bude můj domov. Obklopovala ho velká zahrada, která byla plná nádherných květin. "Nádhera že?" Musela jsem souhlasit. Limuzína zastavila a řidič mi šel otevřít dveře. Vystoupila jsem a chtěla si vzít z kufru tašku, ale někdo mi položil ruku na rameno.
"Já vám to vezmu, slečno." ozval se řidič a já přikývla.
"Pojď," vyzvala mě Ester a vydala se do zámku. Následovala jsem jí a nestíhala sledovat vše, co bylo kolem mě. "Vypadá to, že tu jsi jako první." zamumlala. "Vezmu tě do tvé komnaty, kde si můžeš na chvíli odpočinout." vydala se po schodišti nahoru a já cupitala za ní. Zahnula doprava, kde byla dlouhá chodba. Pokračovala až někam dozadu a potom zahnula doleva. "Tady." otevřela jedny dveře a nechala mě vejít do dveře.
"To je moje?" zašeptala jsem překvapeně. Místnost byla desetkrát větší než můj pokoj.
"Ano," přikývla. "Doufám že se ti líbí. Zařizovala jsem to já." Ester ukázala na dvoje dveře. "Jedny vedou do koupelny a ty druhé do šatny." vysvětlila a já zamířila ke dveřím více napravo. Otevřela jsem dveře a objevila se ve velké koupelně. Potom jsem zkusila i ty druhá. Všude byli šaty. Byl tu snad každý odstín barev. Krátké sukně, dlouhé sukně.. Jedna stěna byla plná bot a další byla zase plná šperků a čelenek do vlasů. "Na večeři by ses měla převléknout, ale neboj pošlu za tebou tvoje komorné."
"Komorné?" zamumlala jsem zmateně. Bylo toho na mě až moc.
"Ano komorné" zasmála se Ester. "Budou ti se vším pomáhat. Ale kdybys něco potřebovala jsem tu i já." mrkla na mě a já si uvědomila jak mladá vlastně je. Mohla být jen o pár let starší.
"Dobře," přikývla jsem a poprvé jsem se na ní usmála. "Děkuju."
"Není zač. A teď si odpočiň. Musíš být unavená." když odešla z mé komnaty došla jsem k posteli, která už na pohled vypadala měkkce. Opatrně jsem si lehla a cítila se jako v nebi.
Nakonec jsem asi usnula, protože když jsem otevřela oči, venku už byla skoro tma. Nademnou stáli dvě dívky. "Panebože!" vykřikla jsem.
"Omlouváme se," vyhrkla jedna a uklonila se. "Jsem Katie a toto je Sarah. Jsme vaše komorné." vysvětlila
"Přišli jsme vás nachystat na první večeři." vysvětlila Sarah.
"Aha," zamumlala jsem a stala z postele. "Tak mi vyberte nějaké šaty." Obě se zatvářili překvapeně.
"Rozumíme Lady," přikývla Katie a obě odběhli do šatny. Když se vrátili, Katie nesla nádherné modré šaty s rukávy. "Můžou být?" zeptala se nervozně.
"Jsou dokonalé," Usmála jsem se. Pomohli mi je obléct a potom mi vlasy dali do drdolu. Vložili mi do nich perlovou čelenku a podali mi lodičky. Obula jsem se a přemístila svůj zrak do zrcadla. Nemohla jsem uvěřit, že jsem to já.
"Co máme udělat s vaším starým oblečením?" ozvala se Sarah. Otočila jsem se a podívala se na džíny, triko a staré tenisky.
"Schovejte to, prosím." nemohla jsem přijít o kus mého domova. Sarah přikývla a poskládala oblečení, které potom odnesla do šatny.
"Ne," zakroutila jsem hlavou. "Jak to bude probíhat?"
"Dáte si večeři s celou královskou rodinou a potom se vás princ Christian zeptá každé z vás na pár otázek."
"To nezvládnu," namítla jsem.
"Ale zvládneš," Ester se na mě povzbudivě usmála. "Hlavně se nezapomeň uklonit." připomněla a já přikývla. Potom jsme se společně vydali do jídelny. Všude stála stráž a mě to trochu znervozňovalo. Když jsme se zastavili před velkými dveřmi zhluboka jsem se nadechla. Ester mě pohladila po zádech. "Připravená?" zeptala se.
"Ano," zašeptala jsem. Ester kývla na strážce a on nám otevřel dveře. U stolu už bylo jen jedno místo. "Nejdeme pozdě?" zeptala jsem se potichu.
"Jdeme akorát," usmála se Ester a popostrčila mě do místnosti. Málem jsem zakopla o sukni šatů, ale vyrovnala jsem to. "Vyše veličenstvo, Heaven Woodová." představila mě a já se uklonila jak nejlíp jsem dokázala.
"Jsem rád, že jste dorazila," promluvil král Benjamin. "Usaďte se prosím." ukázal na prázdnou židli a já poslechla. "Můžeme se pustit do večeře." zatleskal a služebnictvo začalo donášet jídlo na stůl. Nikdy jsem neviděla tolik jídla pohromadě. Nevěděla jsem, co si vzít dříve. Když jsem se natáhla pro bagetu všimla jsem si jak mě princ pozoruje. Nebyl to ale Christian, ale Tristan.
Tristanovi bylo osmnáct a byl o rok mladší než Christia. A taky o rok starší než já. Rychle jsem uhnula pohledem a zakousla se do čersvé a ještě teplé bagety. Když bylo po večeři princ Christian odešel do knihovny kam si volal postupně dívky. Já byla na řadě jako poslední, takže jsem měla ještě čas. Služebnictvo začalo odnášet jídlo a já se zvedla od stolu. Prohlížela jsem si všechny dívky a nechápala co tu dělám. Podle všeho mohla každá dělat modelku, kdyby chtěla. Doufala jsem, že to Christian uvidí a pošle mě domů.
Nahoře Christian!!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
