Když jsem se ráno vzbudila, vzpomněla jsem si jak Tristan říkal, že každé ráno běhá. Dodržel svůj slib a nechal mi poslat oblečení na běhání. Nevěděla jsem, jestli bude venku zrovna teď, ale musela jsem to zkusit. Věděla jsem, že ještě není čas na to, aby sem přišla Katie a Sarah. Převlékla jsem se do tepláků, trička s mikinou a tenisek. Zase jsem se cítila jako ta stará Heaven. Stáhla jsem si vlasy do culíku a potichu vyšla z mé komnaty. Chodba byla naštěstí prázdná, takže jsem se dostala ven. Tristana jsem spatřila hned. Zrovna se protahoval a v teplácích a mikině vypadal naprosto jinak.
"Už jsem se bála, že vás nestihnu." řekla jsem. Když uslyšel můj hlas, překvapeně se otočil.
"Heaven," zamumlal. "Měla byste odpočívat." připomněl.
"Už je mi dobře," odpověděla jsem a začala si protahovat nohy. "Navíc- mám chuť vás porazit." ušklíbla jsem se.
"Nechci vás mít na svědomí." ušklíbl se Tristan.
"Nebo se možná bojíte, že vás porazím." řekla jsem a přešla blíž k němu.
"Nikdo mě ještě neporazil," sebejistota z něho přímo vyřazovala. "A přesto, že vás nechci podceňova- myslím že tak to i zůstane."
"Uvidíme," usmála jsem se. "Dáme si závod až ke konci tamtoho lesa," ukázala jsem. "Na tři."
"Jak si přejete," postavili jsme se vedle sebe a Tristan začal odpočítávat. "Tři, dva, jedna,teď!" vyběhla jsem jak nejlíp jsem uměla. Tristan byl rychlý, ale já se nehodlala vzdát. Dala jsem do toho všechno, co jsem mohla. Když jsem vběhla do lese, přeskakovala jsem větve, abych o nějakou nezakopla. Tristana jsem ztratila z dohledu a já doufala, že to tak zůstane.
Viděla jsem konec lesa a usmála se. Ještě víc jsem přidala a když jsem doběhla na naše domluvené místo, ohnula jsem se v pase a vydýchávala jsem se. Tristan doběhl minutu po mě.
"Vyhrála jsem se," koukla jsem se na něho. "Asi jsem první."
"Vyhrála jste," zopakoval nevěřícně. "Jak jste to udělala?"
"Nevím," pokrčila jsem rameny. "Možná jsem lepší než vy." Tristan se zasmál a dopadl do trávy. Zakryl si oči rukou, protože ranní slunce už začalo dopadat přes stromy. Lehla jsem si vedle něho a podívala se na koruny stromů, kde zpívali ptáci.
"Teď se cítím velice trapně," narušil ticho. "Porazila mě dívka."
"Ke všemu obyčejná," doplnila jsem a otočila se na bok, abych se na něho mohla podívat. Podepřela jsem si hlavu rukou a Tristan sundal z obličeje ruku a podíval se na mě. "Tohle budu vyprávět svým dětem. Jak jsem porazila prince."
"Možná jsem dnes prostě neměl štěstí," zkoušel to zachránit. "Zítra třeba vyhraju."
"Zapomněl jste, že jsem to já, která omdlela? Měl byste mě lehce porazit." ušklíbla jsem se a Tristan se zasmál.
"Měli bychom jít," povzdychl si. "Zachvíli bude snídaně a vy byste se tam neměla objevit v teplácích a mikině." Tristan se postavil a natáhl ke mě ruku. Když jsem se ho chytla, pomohl mi na nohy. Potom jsme se pomalu vydali k paláci.
"Nejsem si jistá, jestli na to jsem připravená, Ester." zašeptala jsem, když jsme došli do dámského salonu.
"Neboj se. Skoro nikdo tu není," řekla mi a usmála se. Táhla mě ke klavíru, ke kterému jsem se nervozně posadila. Měla pravdu. Byla jsem tu jen já, ona a dívka jménem Sasha, která si četla. "Prostě chci slyšet jak hraješ."
"Není to nic perfektního." namítla jsem.
"To posoudím já." ušklíbla se a přisunula si ke klavíru křeslo. Položila jsem prsty na klávesy a začala hrát. Prvně jsem neměla tušení jakou skladbu hraju, ale nakonec jsem si vzpomněla na jedno, kterou milovala máma. Táta jí vždycky hrál, když byla rozrušená nebo unavená. Pamatuji si jak jsem doufala, že potkám někoho koho budu milovat stejně jako oni. Dívali se na sebe a v očích měli tolik lásky i po tolika letech. Když jsem dohrála Ester začala tleskat. Ale nebyla jediná. Zmateně jsem se rozhlídla a spatřila stát ve dveřích královnu.
"Výsosti," rychle jsem se postavila a s Ester jsme se uklonili.
"Nevěděla jsem, že tu máme tak talentovanou dívku," usmála se . Kývla na Sashu, která se uklonila. "Jak dlouho hrajete?"
"Od dětství," odpověděla jsem. "Můj táta byl pianista." vysvětlila a královna přikývla. "Doufám, že nás ještě někdy poctíte svou hudbou." potom se otočila a odešla.
"Prý ,není to nic perfektního," zasmála se Ester a objala mě. "Byla jsi dokonalá." Za těch pár dní jsem si Ester naprosto oblíbila. Brala jsem jí jako svou sestru a přála jsem si, aby si Kaden našel někoho jako ona. Nebo ještě lépe- ji. "A teď pojď. Dala bych si něco dobrého." vzala mě za ruku a táhla mě do kuchyně.
