Uběhli tři roky. Tři roky, co jsme s Tristanem utekli. O tom kde bydlíme ví jen jeho matka a Kaden. S Kuby už je skoro velký kluk a já na prstě nosím snubní prstýnek. Zapadly jsme sem perfektně. Tristan pracuje v jedné advokátní kanceláři a já doma učím na klavír.
Christian zrušil soutěž a neoženil se. To je všechno, co o něm víme. Tristan i já víme, že nám ještě neodpustil.
"Heaven? Už jsi připravená? U doktora máme být za půlhodiny!" zavolal Tris a já vyšla z ložnice. Po cestě jsem si oblékla svetr a seběhla schody.
"Už jsem," usmála jsem se a obula si kozačky. "Nezapomeň, že musíš dneska zajet pro Kubu na trénink. Já mám dneska studentku."
"Pamatuju si to," ušklíbl se a políbil mě na tvář. Vyšli jsme z domu a Tris zamknul. Nastoupili jsme do auta a rozjeli se do města. "Dneska jsem mluvil s mámou," prolomil ticho a já se na něho podívala. "Říkala že Chris odjel a nikomu nedal vědět, kam jede."
"Neudělal to už hodněkrát?" zeptala jsem se. "Určitě je v pořádku, Trisi. Tak jako vždycky." vzala jsem Trise za ruku a propletla si s ním prsty.
"Jo máš pravdu." přikývl. Dojely jsme před nemocnici a Tris zaparkoval. Došli jsme dovnitř a on mě šel objednat k recepci. Vyjeli jsme výtahem do třetího patra. Posadili jsme se do čekárny a já si položila hlavu na jeho rameno. "Jsem zvědavý co nám řekne." zašeptal a já přikývla.
"Slečna Woodová," zavolala sestřičky a my jsme se s Trisem zvedli. Došli jsme do ordinace a doktorka Masenova ukázala na lehátko.
"Tak si lehněte, Heaven. Koukneme se, jestli je miminko v pořádku." poslechla jsem jí a lehla si. Doktorka mi vyhrnula triko a začala s ultrazvukem. Chvíli se jen dívala na obrazovku, ale potom se usmála. "Všechno je naprosto v pořádku. Můžete se utřít." sestřička mi podala ubrousky.
"Bude to holčička nebo chlapeček?" ozval se Tristan a doktorka Masonova se zasmála.
"To se ještě nepozná," odpověděla. "Heaven je teprve v půlce druhého měsíce. Budete si muset ještě chvilku počkat."
"Aha,"vydechl Tristan zklamaně a já ho vzala za ruku a slezla s lehátka. Podala jsem sestřičce těhotenský průkaz a ona mi tam zapsala kontrolu.
"Tak nashledanou," rozloučila jsem se, když jsem v ruce měla průkazku.
"Nezapomeňte na sebe dávat pozor, Heaven!" zavolala na mě doktorka, ještě než jsem vyšla z ordinace. "A vy nebuďte zklamaný tatínku! Zachvilku se do dozvíte!"
Když jsme došli k autu, Tris se na mě podíval. "Máš ještě čas? Že bychom si zajeli na oběd."
"Oběd neodmítnu nikdy." usměju se a natáhnu pro polibek.
Byla jsem doma sama. Večeři jsem měla hotovou, ale kluci měli zpoždění. Vytočila jsem znovu Trisovo číslo, ale stejně jako předtím jsem spadla do schránky. Povzdychla jsem si a položila mobil na stůl. Najednou jsem uslyšela jak se otevřeli vchodové dveře.
"No konečně!" zavolala jsem a vydala se do haly. Ale když jsem přišla, hala byla prázdná, jen dveře byl dokořán. "Trisi? Kubo?" když jsem nikdo neozval opatrně jsem zavřela dveře a rozhlídla se. Najednou jsem nad sebou uslyšela kroky. "Halo? Je tu někdo?"
Byla jsem naprosto blbá, když jsem si myslela, že mi někdo odpoví. Co nejrychleji jsem došla do kuchyně, kde jsem nechala mobil. Teda myslela jsem si to. "Ne, ne, ne," šeptala jsem si pro sebe a hledala všude možně.
Slyšela jsem jak se kroky přemístili na schodiště. Rozběhla jsem se k zadnímu vchodu, ale bylo zamčeno. Nechápavě jsem se rozhlídla a snažila se najít klíč, který měl být pověšený hned vedle dveří, ale nebyl tam.
Kroky se čím dál tím přibližovali. Rychle jsem vzala do ruky nůž a čekala. Najednou se ve dveřích objevila postava. "Co tu děláš?" zeptala se jsem se roztřeseným hlasem.
"Copak se mě bojíš?" uchechtl se Christian a ukázal na nůž v mé ruce. "Jen jsem se přijel podívat jak se má můj mladší bratříček." Christian se stále přibližoval.
"Není doma," odpověděla jsem a dělala krůčky dozadu. "Měl by ses stavit později."
"Ale noták, Heaven," pokračoval. "Zachvilku budeš moje švagrová. Co kdyby si mi udělala pití?" Narazila jsem do kuchyňské linky a zjistila, že nemá kam couvat.
"Nepřibližuj se!" vyhrkla jsem a Christian se zasmál.
"Neboj se, Heaven. Budeme mít spoustu času." dřív než jsem stihla zareagovat, Christian mi rychle k ústům přiložil nějaký kapesník a mě vypadl nůž z ruky. Poslední co jsem slyšela bylo, jak nůž dopadl na zem.
