Hned jak jsem otevřela oči se u mé postele objevila Ester. "Panebože jsi v pořádku?" zeptala se. "Tak moc si mě vyděsila."
"Nic mi není," zamumlala jsem a pokusila si sednout. Snažila jsem se přijít na to, co se včera stalo, ale měla jsem černo. Na sobě jsem měla noční košili a já se zamyslela nadtím, kdo mě převlékl. "Co se stalo?"
"Donesl tě sem Tristan. Prý se ti udělalo špatně a omdlela si." pomalu jsem si začínala vzpomínat. Vyběhla jsem do zahrady a tam se mi zamotala hlava. Tristan mě chytil do náruče a potom mě donesl sem do nemocničního křídla. "Všechny si naprosto vyděsila." usmála se Ester a pomohla mi na nohy. "Pojď pomůžu ti do tvé komnaty."
Když jsme procházeli chodbou, z rohu před námi vyšel Tristan. Když mě spatřil, přes obličej mu přeletěla úlevo.
"Jste v pořádku, Heaven?" zeptal se když k nám došel. "Můžete jít Ester. Pomůžu jí do její komnaty." nabídl se a Ester poslechla. Rychle se uklonila a potom pelášila pryč.
"Je mi dobře," odpověděla jsem. "Děkuji, že jste mi pomohl."
"To by udělal každý," usmál se Tristan a nabídl mi rámě. Vydali jsme se do mé komnaty a já se cítila nesvá, protože jsem měla jen lehkou noční košili. Když jsme došli před mé dveře, Tristan se na mě ustaraně podíval. "Opravdu budete v pořádku?" zeptal se.
"Určitě," přikývla jsem s úsměvem. "Uvidíme se později." dřív než mi stačil odpovědět, jsem vklouzla dovnitř. Zavřela jsem za sebou dveře a když jsem zjistila, že jsem sama oddychla jsem si. Vešla jsem do koupelny a pustila vodu. Potřebovala jsem se trochu uvolnit. Když bylo ve vaně dostatek vody, svlékla jsem se a vlezla dovnitř. Úplně celá jsem se ponořila do vody. Potom jsem si dala do vlasů kokosový šampon a když jsem si je potom umyla, vylezla jsem ven. Oblékla jsem se do županu a ručníkem jsem si vysušila vlasy. Když jsem vyšla z koupelny, Katie a Sarah stáli v rohu.
"Vyděsila jsem nás, lady," promluvila Sarah. "Máme vám připravit šaty?"
"Ne," zakroutila jsem hlavou. "Potřebuju si ještě na chvíli lehnout." vysvětlila jsem a přešla k posteli. Katie přikývla a rychle oddělala polštáře, které tu byli navíc.
"Vzbudíme vás, až bude čas na veřeči." slíbila.
"Děkuju," zamumlala jsem a potom jsem hlasitě zívla. "Dejte mi jen pár minut."
Když jsem se vzbudila, venku se už stmívalo. Katie a Sarah mě připravili na večeři. Když jsem došla do jídelny, zjistila jsem, že místo kde sedí Tristan je prázdné. Nedošel ani během večeře a já přemýšlela, kde může být.
Po večeři jsem se šla projít po paláci. Prohlížela jsem si obrazy, které vyseli na zdech. Často to byli portréty královské rodiny. Zastavila jsem se před obrazem Christiana a Tristana. Vypadali že by se nejradši navzájem pozabíjeli.
"V ten den jsme se s mým bratrem pohádali." ozvalo se mi za zády Christian.
"Rád děsíte bezbrané dívky?" zeptala jsem se, aniž bych se otočila. Christian se potichu zasmál a stoupl si vedle mě. "A kvůli čemu?"
"Byla to jen hloupost," odpověděl.
"Záviděl vám někdy, že budete králem vy?" otočila jsem hlavu a podívala se na něho. Christian zakroutil hlavou.
"Myslím, že je spíš nadšený, že králem není on," povzdychl si. "Ani se mu nedivím. Všechny ty povinosti. Navíc si může vzít kohokoliv a nedělat žádnou soutěž."
"Myslela jsem si, že toužíte po pozornosti." rýpla jsem si a Christian se ušklíbl.
"Nikdy jsem o tuhle soutěž nestál. Ale je to tradice." vysvětlil a já si vzpomněla, že král Benjamin tuhle soutěž neměl.
"Ale váš otec si vzal princeznu. Proč neuděláte to stejné?" zeptala jsem se a Christian se na mě podíval.
"Jejich manželství bylo domluveno. A pro mě zrovna teď není žádná vhodná princezna, která by se mohla stát mou královnou. Tedy pokud nechci žedu o dvacet let starší."
"To asi rozhodně nechcete," zasmála jsem se. Na chvíli jsme se odmlčeli, ale potom jsem se musela na něco zeptat. "Všimla jsem si, že váš bratr nebyl na veřeči. Stalo se něco?"
"Ne," povzdychl si. "Tristan jen odpoledne jel za svými přáteli. Pokud vím, už by měl být zpět."
"Aha," vydechla jsem. "Už je pozdě," usmála jsem se. "Uvidíme se zítra, vaše Výsosti." uklonila jsem se a Christian mi políbil ruku.
"Dobrou noc, slečno Heaven." zašeptal a já se vydala do své komnaty. Když jsem tam došla, sedla jsem si k oknu a vytáhla si skicák. Začala jsem kreslit, protože to byla jediná věc, která mě dokázala právě teď uklidnit.
