"Jak vypadám?" zeptala jsem se Ester, která přišla do mého pokoje.
"Christian z tebe nespustí oči," usmála se a spravila mi vlasy. "Ty šaty se mi opravdu líbí." dotkla jsem se černé látky sukně a nadšeně přikývla.
"Tentokrát jsem si je vybrala sama," řekla jsem. "Nevadí, že jsou černé?"
"Rozhodně ne," odpověděla Ester. "Kde máš Katie Sarah?" rozhlédla se po mé komnatě.
"Už jsem je poslala pryč," vysvětlila jsem. "Připravená jsem byla, taže jsem neměla důvod je tady držet déle." Ester chápavě přikývla. "Už je čas?" zeptala jsem se.
"Ano měli bychom jít." souhlasila Ester a společně jsme vyšli z mé komnaty. Vydali jsme se do tanečního sálu, který byl o hodně větší než ten kde jsem včera trénovala s Tristanem.Když jsme vešli, bylo tu už plno lidí které jsem neznala. Rozhlédla jsem se po místnosti a našla Tristane. V ruce sklenici šampaňského. Jakoby ucítil že se na něho koukám, podíval se mým směrem. Nenápadně kývl hlavou na pozdrav a já se trochu poklonila. Potom mě tam Ester nechala a šla za nějakou její známou. Rozhlížela jsem se a snažila se najít aspoň Penelopu.
"Vypadáte ztraceně, lady Heaven." ozvalo se těsně za mnou.
"Už jsem vám říkala, že nejsem žádná lady," otočila jsem se a spatřila Christiana v dokonale padnoucím obleku. "Výsosti." uklonila jsem se.
"Omlouvám se," usmál se. "Nejsem zvyklý, že by se to někomu nelíbilo. Ostatním dívkám to nevadí."
"Nejsem jako ostatní," řekla jsem a vzala si od procházející číšníka sklenici šampaňského.
"Toho jsem si už stihl všimnou," přikývl Christian. "Můžu poprosit o tanec?" natáhl ke mě ruku.
"Právě jsem si vzala šampaňské," namítla jsem. Christian se zasmál a vzal mi sklenici z ruky. Položil jí na stůl. "Musíte mít vždy přesně to co chcete, že?"
"Takový už jsem," přikývl a já se ho chytila. Odvedl mě doprostřed parketu a hudba začala hrát. "Jste první s kterou dnes tančím."
"To bych měla být poctěna," odpověděla jsem. "Ale je mi to celkem jedno." ušklíbla jsem se.
"Řekněte mi něco o svém bratrovi."
"Je to moje jediná rodina. Pořád pracuje jen proto aby nás uživil. To je asi tak vše." nerada jsem o své rodině mluvila s cizími lidmi. A i přesto, že bydlím v jeho domě, víc mu říct nemůžu. Když hudba skončila šel pro další soutěžíci. Vzala jsem si novou sklenici, protože tu starou mi někdo odnesl. Šla jsem si stoupnout někam do rohu.
"Nemáte ráda pozornost?" Tristan si stoupl vedle mě a napil se ze své sklenice.
"Popravdě? Ne."
"Koukal jsem jak jste tančila. Jedna lekce a už jste profík." koukla jsem se na něho a on se usmál. "Christianovi se líbíte." pokračoval a z tváře mu zmizel úsměv.
"Nejsem tu proto abych se zamilovala," namítla jsem. "Ani jsem tu nechtěla být. Kdyby ta soutěž byla dobrovolná, nepřihlásím se."
"Čím byste chtěla jednou být?" zeptal se. Bylo první, který se mě na to zeptal. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela. Vždycky jsem myslela jen na to, abych vydělala nějaké peníze.
"Chtěla bych hrát na klavír," vypadlo ze mě. "Můj táta- on byl pianista."
"A kde je teď?"
"S mámou měli autonehodu," odpověděla jsem a dopila zbytek šampaňského. "Žiju jen s bratrem."
"To je mi líto, Heaven." zašeptal a já rychle zamrkala, abych zahnala slzy. "Jste v pořádku?" chytl mě po loktem a zadíval se mi do očí.
"Ano," přikývla jsem. Ale v tom jsem omylem upustila sklenici, která se roztříštila. "Panebože! Omlouvám se!" klekla jsem si, abych posbírala střepy, ale Tristan mě vytáhl na nohy.
"Nechte to být, Heaven. Oni to uklidí," kývl na služebnictvo, které k nám už spěchalo. "Vážně jste v pořádku?"
"Potřebuju jen vzduch," špitla jsem a vyběhla pryč ze sálu. Běžela jsem chodbou a když jsem rozrazila dveře do zahrady, zhluboka jsem se nadechla. Někdo mi položil ruku na rameno. Otočila jsem se a tam stál Tristan.
"Opravdu vám nic není? Jste naprosto bledá." řekl a tvářil se vyděšeně. Chtěla jsem odpovědět, ale najednou se mi zatmavilo před očima a podlomila se mi kolena. Tristan byl ale rychlejší a než jsem stihla spadnout na zem,držel mě v náruči. Rychle se otočil a nesl mě k nemocničnímu křídlu.
"Doktore Hopkinski!" křikl a položil mě na postel.
"Princi Tristane co se dě- Co se té dívce stalo?" najednou u mé postele stál nějaký muž.
"Udělalo se jí špatně a potom se zhroutila," vychrlil ze sebe Tristan. "Bude v pořádku?"
"Ano bude," odpověděl doktora a já ho dokázala poslouchat jen na půl ucha. Vší silou jsem se snažila nechat oči otevřené, ale bylo to moc namáhavé. "Jen se prospěte, lady. Až se probudíte bude vám líp."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
