Četla jsem si v knihovně, když v tom jsem uslyšela z chodby hádku. Nechápavě jsem zavřela knihu a položila jí na stolek vedle křesla. Zvedla jsem se a pomalu se vydala ke dveřím. Otevřela jsem je jen na malou škvírku.
"Co ti zase je, Chrisi?" podle hlasu jsem poznala Tristana. Stáli jen kousek od dveří. "Celý den mě vraždíš pohledem a já netuším, co jsem ti udělal."
"Ty nevíš?" Christian se zlověstně zasmál. "Takže to nejsi ty, který s lady Heaven chodí každý den běhat?"
"Jak to víš?" povzdychl si Tristan. I mě to zajímalo. Už dva měsíce spolu trávíme dost času a nikdo na to nepřišel. Tedy aspoň jsme si to mysleli.
"No rozhodně jsem se to nedozvěděl od svého bratra," odpověděl. "Musíš jí nechat na pokoji!"
"A proč?" najednou jsem v Tristanově hlase slyšela něco nového. "Není to tvůj majetek! Chtěla už dávno odjet!"
"Takže mi chceš říct, že tu zůstala kvůli tobě?" Christian se znovu zasmál. "Jediná její možnost jak zůstat na zámku je vzít si mě! Ty u ní nemáš šanci! Jsou to moje dívky!"
"Není to tvůj majetek!" vykřikl Tristan až jsem sebou trhla. Omylem jsem narazila do stolku a převrhla lampu. Uslyšela jsem kroky, které mířili ke knihovně. Dřív než jsem stihla něco udělat, dveře se otevřeli.
"Poslouchala jste nás, slečno Heaven?!" zeptal se Christian a z očí mu vyřazovala zlost.
"Já-" zamumlala jsem. "Omlouvám se."
"Myslíte, že je naprosto v pořádku nás takhle poslouchat?" pokračoval a udělal krok ke mě. "Na to nemáte právo!" Sevřel mojí paži a zadíval se mi do očí.
"Omlouvám se, vaše Výsosti." zašeptala jsem znovu a zaháněla slzy, protože jeho stisk opravdu bolel.
"Nech jí na pokoji, Christiane." Tristan mu položil ruku na rameno a odtáhl ho ode mě. Rychle jsem ustoupila, protože jsem nechtěla být v jeho blízkosti. Christian setřásl, Tristanovu ruku a zadíval se na mě.
"Dneska si sbalíte všechny věci. Limuzína pro vás přijede na večer." S posledním slovem opustil knihovnu. Tristan ke mě hned přistoupil.
"Jsi v pořádku?" zeptal se a já přikývla.
"Nechtěla jsem poslouchat," řekla jsem. "Jen-"
"Pojď sem," Tristan si mě přitáhl do náruče. "Neboj se, nepošle tě domů. Je jen naštvaný."
"Někdy si přeji, aby mě domů opravdu poslal." zašeptala jsem bezbraně.
Zrovna jsem chtěla vyjít z komnaty, když dovnitř vešel Christian. "Vaše Výsosti." uklonila jsem se.
"Co to děláte?" zeptal se. Zmateně jsem zamrkala.
"Přece odjíždím," vysvětlila jsem. "To jste po mě chtěl ne?"
"Nemyslel jsem to vážně, slečno Heaven. Jistě, že tu můžete zůstat." povzdychl si a já se zasmála. Myslel si, že může měnit názory každou minutu, jen proto že je budoucí král.
"Děkuji pěkně, ale bude lepší, když pojedu domů." odpověděla jsem. V jeho tváři se objevilo něco nového, co mě trochu vyděsilo. Najednou rychlými kroky přešel kolem mě a políbil mě. Přesunula jsem ruce na jeho hruď a odstrčila ho. "Co si myslíte, že děláte?!" zeptala jsem se naštvaně.
"Nemůžete odejít. Zítra se koná maškarní ples. Zůstaňte aspoň týden- potom se můžete rozhodnout sama." otočil se a odešel z komnaty. Slyšela jsem jak svakl zámek. Rozběhla jsem se ke dveřím a pokusila je otevřít, ale bylo zamčeno.
"Ne, ne, ne-" zašeptala jsem. Začala jsem bouchat pěsní do dveří. "Pusťte mě ven!" ale nečekaně se nic nestalo. Svezla jsem se po dveřích dolů a zakryla si obličej dlaněmi. Nemohla jsme uvěřit, že mě taky drží proti mé vůli.
Hodiny ubíhaly a byl čas na večeři. Dveře byli stále zamčené a mě zajímalo, kde je Katie a Sarah. Bylo jasné, že mě nikdo hledat nebude. Christian jim mohl říct, že mi bylo špatně.
"Heaven?" uslyšela jsem na druhé straně dveří.
"Tristane?" vydechla jsem a postavila se. Cvaknutí zámku mi oznámilo, že je znovu odemčeno. Odstoupila jsem ode dveří, které se prudce otevřeli. "Panebože." vletěla jsem mu do náruče a on si mě pevně přitiskl k tělu.
"Jsi v pořádku?" zeptal se a pohladil mě po tváři. Přikývla jsem, ale nebyla jsem si tím jistá. "Co se stalo?"
"Chtěla jsem odejít, ale objevil se tady Christian a potom mě políbil. Řekl mi, že nikam nejedu-"
"Počkej on tě políbil?" znovu jsem přikývla a Tristan se zamračil. "Opravdu jsi v pořádku?"
"Ano," odpověděla jsem. "Jsem tak ráda, že si sem přišel." Tristan mě odvedl k mé posteli. "Ale budeš mě tu muset zase zamknout. Christian by nepřežil, kdyby věděl, že si mě pustil."
"Nechci tě tu zamknout, Heaven." namítl Tristan.
"Nemáš na vybranout," zašeptala jsem. "Zvládnu to. Slibuju."
Jak jste si všimli, trochu jsem se posunula časem o dva měsíce :))
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
