"Dobré ráno," uklonila jsem se, když jsem došla na snídani. Král kývl na pozdrav a královna Harmony se na mě usmála. Usadila jsem se na své místo a podívala se na Christiana. Usmála jsem se a on mi úsměv oplatil. Když donesli snídani, pořádně jsem se najedla. Bylo mi jedno, že se na mě ostatní dívky dívají jakobych se zbláznila. Bylo to jídlo zadarmo. Když jsme dojeli, král nám řekl, že máme volno. Proto jsem se vydala do knihovny.
Když jsem vešla spatřila jsem plno knih a gauč s křeslama. V rohu byl nádherný černý klavír. Pomalu jsme se k němu vydala a prsty se dotkla dřeva. Nevím proč ale usadila jsem se k němu. Uravila jsem si šaty a položila prsty na klávesy. Když se ozvali první tony, cítila jsem se trochu neesvá. Ale potom jsem si to užívala. Tak dlouho jsem nehrála a až teď mi došlo, že mi to chybělo.
Asi v půlce písničky jsem si všimla, že někdo stojí ve dveřích. Přestala jsem hrát a spatřila Tristana. "Co tady děláte?" zeptala jsem se.
"Bydlím tu," odpověděl. "Nemusela jsem přestat hrát." ukázal na klavír a já si rychle stoupla. Uhladila jsem si sukni a měla v plánu odejít, ale Tristan pořád stál ve dveřích.
"Už jsem stejně chtěla skončit," řekla jsem.
"Škoda," povzdychl si. "Nevěděl jsem, že některá z dívek hraje."
"Nikam jsme to nenapsala," odpověděla jsem. "A jestli mě omluvíte-" chtěla jsem kolem něho projít, ale chytil mě za zápěstí. "Co to děláte?" Tristan mě pustil a upravil si kravatu.
"Mám dojem, že se mě bojíte." ušklíbl se.
"Nebojím," zakroutila jsem hlavou. "Jsem celkem odvážná." teď jsem to byla já, kdo se ušklíbl.
"Oh, opravdu?" zasmál se. "To bych chtěl vidět. Běháte?"
"Cože?" zeptala jsem se nechápavě. Nechápala jsem ho. Byli všichni z královské rodiny tak složití.
"Jestli běháte," zopakoval svou otázku jakobych byla úplně tupá. "Protože já ano. Každé ráno."
"Ano," přikývla jsem. "Ale nechápu proč-"
"Nechám vám do pokoje poslat nějaké oblečení na běhání. Uvidíme se zítra ráno," otočil se k odchodu, ale ještě jednou se otočil. "A Heaven? Bude to naše tajemství dobře? Christian by nebyl nadšený, že mu lezu do zelí."
Procházela jsem se po zahradě a vzpomněla jsem si na včerejší večer. Možná jsem neměla být tak hrubá. Christian za nic nemohl. Všimla jsem si, že v altánku sedí pár dívek. Nachvíli jsem se zamyslela jestli se k nim přidat nebo se vypařit. Nakonec jsem se rozhodla pro to první. Jestli tu zůstanu, musím si najít nějakou přítelkyni.
"Ahoj," usmála jsem se, ale jenom jedna mi úsměv oplatila. Přisedla jsem si k ní. "Jsem Heaven." řekla jsem.
"Penelopa," řekla. Nevypadala jako ostatní. Na tváři měla úsměv a snažila se chovat přátelsky. Ostatní se jen navzájem měřili a snažili se přijít na to jak velká konkurence tu je.
"Christian!" vykřikla potichu jedna dívka a já se podívala jejím směrem. Měla pravdu. Šel přímo k nám a já se musela pousmát, když jsem viděla jak se všechny začali upravovat.
"Dámy," pozdravil když k nám přišel. Setkala jsem se s jeho pohledem a radši rychle uhnula, než si toho stačil všimnout někdo jiný. "Chtěl jsem se jen ujistit, že vám nic nechybí." pokračoval.
"Všechno je perfektní," zasmála se až moc koketně jedna dívka u které jsem si pořád nebyla jistá s jménem.
"To je dobře," odpověděl. "Zítra večer se bude konat uvítací bál na kterém si s každou zatančím." Už teď jsem věděla, že to bude obrovský trapas. Neuměla jsem tančit a podle všeho jsem byla jediná, protože když Christian odešel všechny si o tom začali nadšeně povídat.
"Jsi v pořádku?" zeptala se mě Penelopa.
"Jasně," přikývla jsem. "Jen se mi udělalo, trochu nevolno. Půjdu k sobě." zvedla jsem se a odešla z altánku. Když jsem šla po schodech, měla jsem pocit že mě někdo sleduje. Když jsem se otočila spatřila jsem Tristana. "Zase vy." vzdychla jsem otráveně a Tristan se usmál.
"Ano zase já," přikývl. "Vypadáte rozhozeně. Stalo se něco?"
"Jen jsem se dozvěděla, že zítra se koná bál. A já-" přestala jsem mluvit, protože jsem se bála co si o mě pomyslí.
"A vy?" nedal se a došel až na schod podemnou. Mohla jsem si všimnou jak modré má oči. Tristan se ledabyle opřel o zábradlí a čekal až budu pokračovat.
"Neumím tancovat," vyhrkla jsem nakonec. "Bože cítím se trapně." schovala jsem si obličej do dlaní. Čekala jsem, že se začně smát, ale byl potichu. Sundala jsem si ruce z obličeje a překvapeně se na něho podívala.
"Můžu vám to ukázat," navrhl. "Teď mám zrovna čas."
"Opravdu byste to pro mě udělal?" zeptala jsem se nevěřícně. Tristan přikývl a konečně nevypadal tak namyšleně jako předtím. Nabídl mi rámě a já ho přijmula. Vedl mě po schodech dolů až jsme došli do malého tanečního sálu. Tristan zapnul hudbu a přešel ke mě. "Ehm-" zamumlalala jsme.
"Jednu ruku mi dejte na rameno a druhou se mě chytněte," řekl a já ho poslechla. Když se jeho prsty propletli s těmi mými, překvapeně jsem zamrkala. Druhou ruku položil na můj pas. "Hlavně se nechte vést." poučil mě a já přikývla. Nebylo to zas tak těžké.Pohybovali jsme se po celé místnosti a já se dívala na své nohy, abych se ujistila, že to dělám dobře. "Musíte se dívat partnerovi do očí." ozval se a já zvedla pohled a setkala se s jeho modrýma očima. "Vidíte jak vám to jde." usmál se.
Když hudba dohrála, Tristan mě pustil. "Jste rozená tanečnice," řekl.
"Děkuju," uklonila jsem se. "Měla bych jít. Mé komorné na mě určitě čekají." řekla jsem s povzdechem.
"Jen běžte," přikývl Tristan. "uvidíme se u veřeče."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
