Probudila jsem se a vedle sebe spatřila Tristana. Po tom polibku, jsme si včera povídali až jsme oba osnuli. Na sobě jsem měla jeho triko a tepláky, které mi půjčil. "Dobré ráno," zachraptěl a já se pousměju.
"Dobré," zašeptám a posadím se. "Děkuji, že jsem tu mohla zůstat."
"Nic se neděje," usmál se. "Bylo už dost pozdě a vyvolalo by to moc otázek, kdyby ses procházela po paláci."
"Tristane-" začala jsem, ale přerušil mě.
"Ta přezdívka, kterou si mi včera dala se mi líbila víc," posadil se a podíval se na mě.
"Trisi," začala jsem znovu. "To co se včera stalo.. Chceš na to zapomenout?" bála jsem se jeho odpovědi. Co když to teď bude všechno jiné?
"Samozřejmě že na to nechci zapomenout, Heaven," pohladil mě po tváři. Byla jsem štěstím bez sebe. "Nechci tě vyhánět, ale za chvíli bude snídaně." připomněl a já se zamračila. Snídaně znamenalo setkání s Christianem. "Zkontroluju jestli je čas čistý." políbil mě na čelo a zvedl se. Udělala jsem to stejné. Tristan otevřek dveře a nakoukl ven. Když kývl hlavou, vyšla jsem z jeho komnaty a spěchala do té své. Naštěstí jsem cestou nikoho nepotkala.
"Co to máš na sobě?" zeptala se Ester, když jsem vešla do své komnaty. Seděla u mě na posteli a s úsměvem mě pozorovala.
"To je nadlouho," odpověděla jsem. "Musím se rychle připravit. Kde je Katie a Sarah?"
"Poslala jsem je pryč," odpověděla. "Dneska ti pomůžu já," zvedla se z postele a přešla do šatny. Sundala jsem si Tristanovi věci a poskládala je na postel. Stále voněli jako on. Ester se vrátila s šatama a pomohla mi je obléknout. "Jsi v pořádku?" zeptala se, když mi zaplétala vlasy.
"Proč bych nebyla?" odpověděla jsem otázkou a Ester si povzdychla.
"Viděla jsem jak si včera utekla," řekla a ustaraně se na mě podívala. "Co ti princ Christian řekl?" Nebyla jsem si jistá, jestli jí to mám říct. Nakonec to nic nebylo.
"To je jedno, Ester," zašeptala jsem a usmála se na ní do zrcadla. "Ty šaty jsou nádherné."
"Je jedno, co máš na sobě. Ty jsi nádherná vždycky." zasmála se. "A teď pojď. Myslím, že jdeme zase pozdě."
Když jsme došli jedno místo u stolu bylo prázdné. Chyběla jedna dívka, ale nemohla jsem si vybavit její jméno. Posadila jsem se na své místo a vyhledala Tristiana. Věnoval mi nenápadný úsměv.
"Jak jste si všimli, Lady Alexis chybí," začal mluvit Christian a já se na něho podívala. "Je to kvůli tomu, že jsem jí včera poslal domů. Rozhodl jsem se, že není pro mě ta pravá." Christian se setkal s mým pohledem a já hned uhnula. "A taky bych vám s radostí chtěl oznámit, že jsem pozval vaše rodiny do paláce." překvapeně jsem zamrkala. Nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem právě slyšela. Opravdu uvidím Kadena? "A teď se můžete pustit do snídaně."
Přecházela jsem po své komnatě a čekala, až přijede limuzína, kde bude Kaden. Nemohla jsem se dočkat, až ho zase obejmu. Měla jsem otevřený balkon, abych lépe slyšela. Vyšla jsem ven a podívala se dolů. Spatřila jsem jak zrovna zastavuje spoustu limuzín. Otočila jsem se a běžela ven z pokoje. Všechny dívky začali pomalu vycházet ze svých komnat, jenom já jsem se hnala po schodech dolů. Hlavní dveře byli otevřené a cizí lidé začali vstupovat dovnitř. Stoupnula jsem si na špičky a snažila se v tom davu najít svého bratra.
"Heaven!" uslyšela jsem svoje jmén. Otočila jsem se a spatřila jak se ke mě procpává. Přes rameno měl cestovní tašku a vypadal pořád stejně.
"Kadene!" vykřikla jsem nadšeně a rozběhla se k němu. Vzal mě do náruče a zatočil se se mnou po místnosti. "Tolik si mi chyběl." zamumlala jsem. Kaden mě pustil a pořádně si mě prohlídl.
"Vypadáš nádherně," usmál se. "Ještě korunka a vypadala by si perfektně." pohladil mě po tváři a já se zamračila.
"O korunce nemluv," řekla jsem a táhla ho pryč od ostatních. "Ani nevíš jaký to tady je."
"Vaše sestra je jediná, která si stěžuje," ozvalo se za námi a já se otočila. Měla jsem pocit, že mi vyskočí srdce z hrudi, když jsem spatřila Tristana. "Jsem Tristan." natáhl ke Kadenovi ruku, který jí nervozně přijal.
"Kaden, vaše Výsosti," představil se a střelil po mě pohledem. "Už od dětství si dělala, co chtěla."
"Heaven víte kde má váš bratr pokoj?" Tristan se na mě podíval a já zakroutila hlavou. "Tak tedy pojďte zamnou." vydal se ke schodišti a vyšel až do čtvrtého patra. "Tady." ukázal na první dveře a otevřel je. Já i Kaden jsme vešli a spatřili menší pokoj, než mám já. Ale stále byl nádherný.
"Děkuji," usmál se na něho Kaden a položil tašku na postel.
"Tak já vás nebudu rušit," usmál se Tristan. "Uvidíme se později." naposledy se na mě podíval a opustil pokoj. Všimla jsem si jak si mě Kaden prohlížel.
"Co?" zeptala jsem se s úsměvem.
"Tristan se zdá bát milý," promluvil a já přikývla. "Líbí se ti?"
"Kadene!" vykřikla jsem se smíchem a hodila po něm polštář. "O tomhle s tebou mluvit nebudu! Jsi můj bratr."
"Právě," souhlasil. "Mám o tebe strach."
"Nemusíš," ušklíbla jsem se. "Všechno zvládám."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
@storiesforus150 mi udělala trailer, takže jí chci moc poděkovat :))
