Po večeři se Christian zvedl s tím, že musí něco zařídit. Podíval se na Izabelle a zamračil se. "Zařiď aby se Heaven nenudila." Věděla jsem, že v překladu to znemaná, aby mě pohlídala. Když odešel podívala jsem se na Izabelle.
"Jak se vy dva znáte?" zeptala jsem se.
"Znám i Tristana," odpověděla. "Byli jsme kamarádi už jako děti," zvedla se a vydala se do obyváku. Rychle jsem šla za ní. "Podívej já nesouhlasím s tím, co Christian udělal.. Ale pořád je to lepší, než kdyby Tristana zabil. Mimochodem říkej mi Izzy."
"Musím s ním mluvit." doufala jsem, že mi pomůže. "Prosím Izzy.. Potřebuju říct, Tristanovi že jsem v pořádku."
"Nemůžu Heaven.." povzdychla si. "Kdyby se to Christian dozvěděl, tak by ho zabil. A Tristan tě nepřestane hledat.."
"Tak mu řeknu, aby toho nechal!" byla jsem zoufala. "Izzy prosím.. Musím mu naposledy říct jak moc ho miluju," po tváři mi stékali slzy. "Udělala by si to stejné."
"Ano udělala," přikývla a otočila se ke mě. "Dobře.." povzdychla si. "Pokud mu zavoláš musíš mu říct, aby tě přestal hledat.. Pro jeho vlastní bezpečí. Christian je schopný ho zabít.."
"Udělám cokoliv," zašeptala jsem. "Jen si s ním chci rozloučit.."
Izzy šáhla do kapsy svých plátěných kalhot a vytáhla mobil. "Asi nemám jeho číslo.. Pamatuješ si ho?" rychle jsem přikývla a Izzy mi podala mobil. "Budu vedle." odešla z obyváku a já pomalu vyťukala Tristanovo číslo. Píplo to dvakrát, než se ozval jeho hlas.
"Prosím?"
"Tristane?" vydechla jsem.
"Heaven? Jsi v pořádku? Kde jsi? Měl jsem o tebe takový strach.."
"Jsem v pořádku, Trisi.." zašeptala jsem. "Přestaň mě hledat." ty tři slova mi málem zlomila srdce.
"Cože?" i když jsem ho nemohla vidět, věděla jsem, že svraštil obočí jako pokaždé, když něco nechápal. "Heaven o čem to mluvíš?"
"Prostě mě prosím přestaň hledat," zopakovala jsem. "Řekni Kubovi, že ho miluju.. A že všechno bude brzo dobré.."
"Heaven vůbec to nechápu.. Co ti ten parchat udělal? Kde jste?"
"Trisi.. Jen si pamatuj.. Že tě miluju."
"Heaven? Heaven?" rychle jsem to tipla a přichytila se skříňky, jelikož se mi podlomila kolena. Izzy se objevila v obyváku o pár minut později. Když mě spatřila, přispěchala ke mě. Podepřela mě a vzala si z mé ruky mobil. Odvedla mě do pokoje a uložila do postele.
"Bude to dobré," zašeptala Izzy a pohladila mě po zádech. "Udělala si správnou věc.. Tristan bude teď v pořádku."
Tristan
"Prukovníku Williemsi!" zakřičel jsem a stále se díval na černou obrazovku mého mobilu.
"Ano vaše výsosti?" objevil se na schodech a já k němu přešel dlouhými kroky.
"Právě jsem mluvil s Heaven.. Zavolala mi z nějakého neznámého čísla.. Půjde to vystopovat?" natáhl jsem k němu ruku s mobilem.
"Můžeme to zkusit," přikývl a odešel za svými muži. Opřel jsem se o zeď a zhluboka se nadechl. Stále jsem si přehrával její slova. Co se stalo, že chce, abych jí přestal hledat? Je v pořádku? Vyhrožuje jí Christian?
"Výsosti!" ozvalo se z vrchu. Rychle jsem vyběhl schody a spatřil prukovníka Williemse jak stojí nad počítačem a usmívá se. Zvedl ke mě ruku a zamával na mě mým mobilem. "Máme stopu!"
"Opravdu? Kde?"
"Austrálie," řekl.
"Tati!" zavolal jsme. "Máme jí. Našli jsme Heaven!"
Heaven
Když Izzy odešla z mého pokoje, usnula jsem. Když se vrátil Christian, přišel se na mě podívat. Dělala jsem, že spím a on po pár minutách odešel.
Další den jsem se vzbudila a asi hodinu jen tak ležela v posteli. Nebyla jsem připravená znovu vidět Christiana. A jestli s ním mám strávit zbytek svého života.. Jeden den bez něho zvládnu.
Někdo zaklepal na dveře a já si přes hlavu přetáhla deku. "Ještě spím!" zakřičela jsem. Za dveřmi jsem uslyšela smích a poznala, že se jedná o Izzy. Dveře se otevřeli a ona vešla. Podívala jsem se na ní, a zjistila, že má na sobě letní šaty a sáčko.
"Christian chce, aby si přišla dolů." řekla a já si povzdychla.
"Nemůžeš mu prostě říct, že ještě spím?" zeptala jsem se a Izzy smutně zakroutila hlavou. "Tak dobře." zhluboka jsem se nadechla a vylezla z postele. Došla jsem k šatně a přemýšlela, co si vzít na sebe. Rozhodla jsem se pro zlaté, volná šaty na ramínka a baleríny. Chtěla jsem se cítit pohodlně a to se mi povedlo. Izzy na mě čekala před pokojem.
Sešli jsme dolů do jídelny, kde už čekal Christian. Když mě spatřil vejít, zvedl se a došel ke mě. Chtěl mě políbit, ale otočila jsem hlavu na stranu, takže mi věnoval polibek na tvář. Nic na to neřekl, jen se široce usmál. Potom odsunul židli a já se posadila ke stolu. Sedl si naproti mě a Izzy se usadila po mé pravici.
"Chtěl jsem si s tebou promluvit o svatbě," začal a já překvapeně vydechla. Nenechal mě nic říct a pokračoval. "Bude to jen malá soukromá akce.. Je jen na tobě, jestli jí chceš uskutečnit po porodě, nebo ještě teď."
"A co třeba nikdy?" navrhla jsem. "O svatbě si neříkal nic.. Nestačí ti, že s tebou žiju?"
"Nestačí," pousmá se. "Protože když si mě vezmeš budeš moje. A co je mé.. To mi nikdo nevezme."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
