"Opravdu to nevadí, že jsem šla s tebou na procházku? Nemám zaracha, nebo tak něco?" zeptala jsem se. Tristan se zasmál.
"Myslím že ne," pokrčil rameny. "A jestli ano, tak tě vyhodí ze soutěže a to ti asi vadit nebude, ne?"
"To rozhodně ne," souhlasila jsem. "Kam vlastně jdeme?" zeptala jsem se, když jsem si uvědomila, že míříme k lesu.
"Proč? Bojíš se snad, že ti něco udělám?" zasmál se, a já se ušklíbla.
"Zapomněl si, že bych ti lehce utekla?"
"Třeba jsem se zlepšil," odpověděl a já se zasmála. "Je tu něco k smíchu, lady Heaven?"
"Ano vy," řekla jsem a Tristan se zamračil. Tristan se otočil k paláci a zarazil se. "Co se děje?" otočila jsem se a spatřila jak k nám jde Christian.
"Vzal si slečnu, Heaven na procházku?" zeptal se Christian svého bratra mezitím co jsem se ukláněla.
"Ano," přikývl Tristan. "Když si jí dal domácí vězení." Christian se zamračil.
"Slečna Heaven si může dělat co chce," odpověděl a podíval se na mě. "Mohla jste jít klidně i do dámského salonu."
"A proto musela večeřet u sebe v komnatě?" ozval se znovu Tristan.
"Slečna Heaven ví, proč jsem byl naštvaný," řekl mu. "A proto jsem vlastně tady. Přišel jsem se vám omluvit. Je mi to líto. Neměl jsem být naštvaný jen kvůli tomu, že jste chtěla udělat radost těm dětem."
"V pořádku," zašeptala jsem. "Jestli mě omluvíte, půjdu do své komnaty. Vaše výsosti, princi Tristane." uklonila jsem se.
"Dobrou noc, slečno Heaven." odpověděli zároveň a já se vydala co nejrychleji do své komnaty. Tam jsem se převlékla a lehla si. Bylo ještě brzo, ale chtěla jsem usnout. Katie a Sarah už odešli, takže jsem tu zůstala sama. Ležela jsem na zádech a pozorovala strop. Najednou někdo zaklepal na dveře. Zmateně jsem se na ně podívala, abych třeba zjistila, jestli se mi to nezdálo, ale zaklepání se ozvalo znovu. Rozsvítila jsem lampičku a oblékla si župan.
Když jsem otevřela dveře spatřila jsem před sebou Christiana. "Vaše výsosti," uklonila jsem se. "Co tady děláte?"
"Můžu dál?" ukázal do mé komnaty a já přikývla. Zavřela jsem dveře a sledovala jak si prohllíží mou komnatu. Pohledem se zastavil na mých fotkách. "To je váš bratr?"
"Ano," odpověděla jsem. "Kaden." Chrisitian přikývl a podíval se na mě.
"Vzbudil jsem vás?"
"Ne," zakroutila jsem hlavou. "Ještě jsem nestihla usnout. Ale co tady děláte?"
"Je mi opravdu líto, jak jsem se odpoledne choval. Jen- myslel jsem, že nebudete chtít s těmi dětmi nic podnikat, stejně jako ostatní. Když jsem viděl, jak se lady Mackenzie zachovala tomu chlapci-"
"Já taková nejsem," skočila jsem mu do řeči. "Já vím, jaké je to vyrůstat bez rodičů. A mám štěstí, že jsem aspoň dětství prožila s nimi. Ale tyhle děti takové štěstí neměli."
"Já vím," přikývl Christian a vypadal zoufale. "Musíte o mě myslet, že jsem bezcitný."
"Ne," namítla jsem rychle. "Já vím, že takový nejste."
"Abych se vám omluvil dostatečně.. Na zítřek jsem domluvil, že děti s dětského domova přijedou sem, a uděláme si zábavné odpoledne."
"Vážně?" vydechla jsem nadšeně. "Jste úžasný, Christiane." dřív než jsem si stihla uvědomit co dělám, objala jsem ho. "Panebože omlouvám se," vyhrkla jsem rychle, když mi došlo, že objímám prince.
"Nic se neděje," usmál se. "Teď vás nechám se prospat. Zítra bude šílený den."
"Dobrou noc," uklonila jsem se.
"Dobrou noc, slečno Heaven." Když odešel z mé komnaty, znovu jsem si lehla do postele. Zhasnula jsem světlo a konečně usnula.
"Dneska celá záříte, lady Heaven." usmála se Sarah, když mi česala vlasy. "Děje se něco?"
"Přijedou děti z dětského domova." vysvětlila jsem.
"O tom jsme včera něco slyšeli," zasmála se Katie. "Prý jste byla dokonalá."
"Tak to jste asi jediné, které si to myslí." ušklíbla jsem se.
"Opravdu byl princ Tristian na vaší straně?" ozvala se Sarah a já s úsměvem přikývla. "To muselo být úžasné." rozplývala se a já se zasmála. Potom jsem se na sebe podívala do zrcadla.
"Jste si jistá, že nebudete mít problém, kvůli vašemu oblečení?" zeptala se ustaraně Katie a já pokrčila rameny.
"Vypadá to elegantně? Vypadá," řekla jsem. "A rozhodně si nechci hrát s dětmi v šatech." Dveře komnaty se otevřeli a dovnitř vešla Ester.
"Co to máš na sobě, Heaven?" povzdychla si.
"Znáš mě," ušklíbla jsem se. "Ale sluší mi to ne?"
"Ano," přikývla. "Kde si vlastně vzala kalhoty a sáčko?" nadzvedla obočí.
"Objednala," vysvětlila jsem s úsměvem. "Neboj se, od zítřka se zase vrátím k šatům. Jen si chci dnešek užít s těmi dětmi."
"Zamilovala sis je že? Slyšela jsem, že tam máš i oblíbence."
"Ano," přikývla jsem nadšeně. "Jmenuje se Kubo a je strašně roztomilý. Už se těším, až ti ho ukážu."
"Už se těším," usmála se. "Ale jdeme pozdě na snídani." vyhrkla a společně jsme spěchali do jídelny. Hned jak jsme otevřeli dveře, všechny pohledy spadli na mě. Uklonila jsem se. Všimla jsem si jak se král Benjamin podíval nechápavě na svou manželku.
"Heaven co to máte na sobě?" zeptal se Christian a já sjela pohledem po svém oblečení.
"Doufám že to nevadí," řekla jsem opatrně. "Přišlo mi to jako vhodné oblečení, pro hraní s dětmi." vysvětlila jsem. V místnosti nastalo ticho. Bylo tak dlouhé, že jsem přemýšlela, že se otočím a uteču k sobě do komnaty. Ale najednou se někdo začal smát. Zmateně jsem se rozhlídla a pohledem se zastavila na Tristanovi.
"Musíte uznat, že i když nemá šaty, pořád vypadá elegantně." promluvil ke svým rodičům. Podívala jsem se na ně a královna se usmála.
"Rozhodně to nevadí, lady Heaven. Ale teď už si pojďte sednout. Mám velký hlad."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
