Poslední zastávka byla v dětském domově. Všimla jsem si, jak se to ostatním dívkám nelíbilo, ale já byla nadšená. Když jsem vystoupila z auta, hned kolem mě začali běhat malé děti. Ani jsem se nestíhala na všechny usmívat. Asi pětiletý chlapec doběhl k Mackenzie a špinavými ručičkami se chytl její sukně.
"Co to děláš!" vykřikla naštvaně a chlapečka odstrčila. Ten neudržel rovnováhu a spadl. "Kvůli tobě mám špinavé šaty!" chlapeček se rozplakal a já se k němu rozběhla.
"Je to dítě!" podívala jsem se na Mackenzie a potom jsem vzala chlapečka do náruče. "Neboj se," usmála jsem se na něho. "Jakpak se jmenuješ?"
"Kubo," špitl. "A ty jsi hodná princezna?"
"Nejsem princezna," zakroutila jsem hlavou. "Ale jsem hodná." přes rameno jsem se podívala na Mackenzie, která uhnula pohledem. Podívala jsem se na ostatní děti. "Chcete si hrát?"
"Ano!" zakřičeli nadšeně a já se chtěla vydat na dětské hřiště, ale někdo mi položil ruku na rameno.
"Nemůžeme se zdržet," řekl Christian, když jsem se na něho podívala. "Přijeli jsme se jim jen ukázat, ne si s nimi hrát."
"Chvilka nikomu nic neudělá ne?" zeptala jsem se. "Jsou to jen děti."
"Má pravdu, Chrisi," ozval se Tristan. "Navíc- kdy naposledy jsme něco podnikli?" Rozepnul si sako a položil ho na lavičku. "Čau chlapáku. Jsem Tristan, co nejradši hraješ."
"Honičku!" vykřikl nadšeně Kubo a já ho položila na zem.
"Tak si zahrajeme honičku," usmál se a podíval se na ostatní děti. "Jste pro?" všichni nadšeně přikývli a já si vyzula baleríny a zůstala na trávníku bez bot. Hráli jsme jenom my dva a pochvíli se k nám přidala i Penelopa. Všichni ostatní se na nás jen koukali a já si všimla jak se královna Harmony podívala na krále. Bylo mi jedno, že jsem si ušpinila šaty. Tyhle děti neměli domov a potřebovali vědět, že i přesto je někdo miluje.
Vidět Tristana jak dovádí s malými dětmi mi vykouzlilo úsměv na rtech. Potom se už začalo stmívat a děti museli na večeři. Bylo mi líto, že už musíme jet.
"Dojedete ještě někdy?" doběhl k nám Kubo a já se podívala na Tristana, protože jsem si nebyla jistá s odpovědí.
"To víš, že jo kamaráde," rozcuchal mu vlasy. Potom jsem ho vzala do náruče a pevně ho obejmula.
"Mám tě rád," zašeptal mi do ucha a já strnula. Když jsem ho položila na zem, odběhl za svou vychovatelkou.
"Můžeme jít?" zeptal se Tristan a já přikývla. Obula jsem si baleríny a on si vzal sako. Všichni už seděli ve svách limuzínách. Hned jak jsem nasedla do té své, se na mě Christian podrážděně podíval.
"Nemůžete si dělat, co chcete slečno Heaven!"
"Byli to jen děti, princi Christiane." namítla jsem. "Děti bez rodičů. Nezaslouží si něco lepšího?"
"O tom nerozhodujete vy! Byli jsme tam kvůli vám tři hodiny! Ostatním dívkám to bylo nepříjemné!" štvalo mě jak tady na mě křičel. Neměl na to žádné právo. Nebyla jsem jeho nic.
"Chrisi přeháníš to. Navíc- nevšiml sis, jak ty děti byli nadšeni?" zastal se mě Tristan.
"Ty se do toho nepleť," zasyčel Christian a potom obrátil svou pozornost zpět na mě. "Nemáte právo, takhle se chovat! Koukněte na vaše šaty! A na šaty lady Mackenzie."
"Jsou to jen šaty," pomalu jsem zrácela trpělivost. "A svého rozhodnutí nelituji. Kdybych si s nimi měla hrát ještě, rozhodně to udělám."
"Jak to mluvíte s budoucím králem!" zakřičel přes celou limuzínu. "Dnes večeříte, ve své komnatě."
"Jak si přejete, vaše výsosti!" auto zastavilo u paláce a já ani nepočkala na to až mi řidič otevře dveře. Vyskočila jsem z auta a spěchala dovnitř. Vyběhla jsem do své komnaty a svlékla si šaty. Nechápala jsem jak se tak může chovat. Byli to jen děti, které za nic nemohli. Najednou se otevřeli dveře a já přes sebe rychle přehodila deku.
"Panebože omlouvám se," Tristan si zakryl oči a já si běžela pro župan. Oblékla jsem si ho.
"Můžete," řekla jsem a Tristan se na mě podíval. "Potřebujete něco?"
"Chtěl jsem se omluvit za svého bratra," povzdychl si. "Je toho na něho teď moc."
"Chápu," pokrčila jsem rameny. "Ale nikdo mi nebude vyčítat, že jsem si hrála s dětmi. Je mi jedno že jsem si ušpinila šaty, Tristane. Ale viděl jste jak Mackenzie odstrčila Kubu? Ani se nezeptala, jestli je v pořádku. Co kdyby mu něco udělala?"
"Ano to trochu přehnala," přikývl. "Ale oni jsou jiné než vy, Heaven. Vy jste těm dětem dodala pocit lásky."
"Nebyla jsem na to sama," usmála jsem se. "Kdyby nebylo vás- váš bratr by nařídil abychom odjeli."
"To nic nebylo," usmál se. "Co kdybychom si začali tykat. Samozřejmě v soukromí."
"To smíme?" ušklíbla jsem se.
"Nikdo se to nedozví."
"Dobře," přikývla jsem. "Tristane."
"Asi bych měl jít na večeři," povzdychl si. "Zvládneš to tady sama?"
"Ale jistě," odpověděla jsem. "Zachvíli mi donesou večeři a Katie se Sarah mi udělají společnost."
"Pokud chceš, můžu se po večeři zastavit a můžeme se jít projít do zahrady." nabídl se.
"To by bylo skvělé."
