Bieber Dancer [CZ] ✔

•10• Jsi úplně jiný.. ✔

''Justine?'' Zašeptala jsem a on se na mě podíval.

''Můžu tě obejmout?'' Zeptala jsem se tiše. On jen nastavil svou náruč...

Pomalu jsem se k němu přiblížila a obejmula ho.

''Justine?'' Zeptala jsem se po dlouhé době.

''Mm?'' Zamrmlal.

''Nic mi do toho není, ale, jak to máš se Selenou?'' Zeptala jsem se opatrně. Čekala jsem, že se naštve a odejde, ale on ne.

''Nejsme spolu už delší dobu.'' Řekl klidně.

''Co se stalo?''

''Nerad na to vzpomínám Bar...'' Zadíval se mi do očí.

''Dobře.'' Řekla jsem a chápavě přikývla. Položila jsem si hlavu na jeho rameno.

Zničehonic mě políbil do vlasů. Nevím, jak zareagovat. Nejsem teď na tyto projevy připravená.

Po chvíli jsem se uvolnila a nechtěně mu usnula na ramenu.

Někdo zaklepal na dveře a já se rozespale protáhnu na posteli.

Počkat. Jak jsem se dostala na postel? Neusnula jsem náhodou v obýváku? Okamžitě jsem otevřela oči. Rozhlédla jsem se po pokoji. Nikdo jiný tady nebyl.

Podívám se na dveře, které jsou mírně pootevřené. Někdo chodí po chodbě. Rychle jsem vstala a potichu došla ke dveřím. Podívala jsem se na chodbu a uviděla Justina, jak otevírá hlavní dveře. S někým chvíli mluvil a pak dveře zase zavřel. Otočil se a než jsem stihla zareagovat, tak si mě všiml.

Jeho rty se roztáhly do širokého úsměvu.

''Dobré ráno, Bar.'' Řekne a odejde do kuchyně.

Vybíhám z pokoje za ním. Už mám celkem hlad, snad bude přichystaná snídaně.

Přijdu do kuchyně, kde sedí Justin na barové židličce a popíjí kafe.

''Dobré ráno.'' Řeknu mezi dveřmi.

''Dobré.'' Ještě jednou mě pozdraví a usměje se.

''Jak dlouho už jsi vzhůru?'' Zeptám se a dojdu do kuchyně k pultu, o který se opřu.

''Moc dlouho ne. Udělal jsem si kafe a bodyguard venku na mě ťukal, že za půl hodiny přivezou snídani.''

Až po chvíli mi došlo, že mám na sobě pouze spodní prádlo a Justinovo tričko, které se vyhrnulo. Rychle jsem si ho urovnala.

''Mohla bych?'' Řekla jsem a ukázala na ledničku.

''Jasně, chovej se tu jako doma. Ale radši bych počkal na tu snídani.'' Řekl a pobaveně nadzvedl obočí. Má pravdu, k čemu bych si dělala snídani, když ji přivezou. Chvíli jsem stála jen tak v kuchyni a koukala do neznáma.

''Pojď si sednout.'' Řekl s úsměvem Justin a poklepal na barovou židličku naproti sobě.

Pouze jsem přikývla a šla si sednout. Sedla jsem si čelem k němu. A sledovala jeho oči. Nevím proč, ale v tuhle chvíli mi připadaly strašně zajímavé.

''Jak se ti spalo?'' Promluvil a tím mě dostal z transu.

''Úžasně. Ještě jednou díky, že jsi mě tu nechal přespat. Dneska už mě budeš mít z krku.'' Usmála jsem se a na chvíli zahlédla v jeho očích lítost a strach. Proč?

''To je v pohodě. Tobě vždy rád pomůžu.'' Snažil se úsměvem zamaskovat své lesklé oči.

Podívala jsem se na jeho úsměv a na jeho oči, nikdy jsem ho neviděla takhle z blízka. Justin mě pozoroval úplně stejně, jako já jeho. Navzájem jsme se hypnotizovali a nepatrně se k sobě přibližoval hlavami. Až se Justin vrhl na mé rty.

Líbal mě dychtivě a já mu chvíli odporovala, ale pak jsem podlehla jeho jemným rtům, které líbaly tolik dívek přede mnou. Nedivím se Mm... Jaký asi musí být v posteli? Ježiši! Nad čím tu teď přemýšlím?!

Někdo zaťukal na dveře a my se od sebe okamžitě odtáhli. Hned jsem se vzpamatovala a podívala se na Justina.

Ten už ale nebyl na svém místě, ale postával u dveří. Vtom se dveře otevřely a dovnitř vjel vozík se snídaní, který tlačila malá blondýnka. Celou dobu se na Justina usmívala jako sluníčko a pak odešla. Justin hned zavřel a vozík dovezl až ke mně.

Vzal do ruky jednu jahodu a dal mi ji před pusu. Zasmála jsem se a snědla ji. Celou dobu se soustředil na mé rty.

''Justine...'' Zašeptala jsem a tím ho vtáhla zpět do reality. Podíval se na mě.

''Takhle to nejde. Rozejdu se s mým dlouhodobým přítelem, kvůli tomu že mě podváděl, a hned druhý den ho já podvádím s tebou.. To nejde.'' Promluvila jsem tiše a sklopila zrak. Justin se podrbal na zátylku.

''Promiň, nechal jsem se unést.'' Zašeptal. Podívala jsem se na něj, viděla jsem, že je zklamaný sám ze sebe.

Nemůžu se na něj takhle dívat. Seskočila jsem ze židličky a odběhla do své ložnice. Ustlala jsem postel, sundala si jeho tričko, srovnala ho a položila na postel. Oblékla jsem si svoje oblečení ze včerejška a vzala do ruky mobil. Vyšla jsem z ložnice ven. Podívala se do kuchyně, kde seděl Justin. Hned ke mně zvedl hlavu.

''Promiň.'' Řekla jsem dostatečně nahlas, aby mě slyšel. Pak jsem otevřela dveře od jeho pokoje a vyšla na chodbu. Nestihl mi odpovědět, protože jsem blesku rychle odešla.

Prošla jsem chodbou hotelu až k výtahu. Netrvalo moc dlouho a výtah přijel. Nastoupila jsem a zmáčkla úplně poslední tlačítko, dveře se zavřely a já začala zhluboka dýchat, abych se nerozbrečela.

Po minutě výtah dojel dolů do garáží a já rychle vystoupila. Našla jsem svoje auto a co nejrychleji nastoupila. Nebudu brečet. Nebudu brečet. Říkám si stále dokola. Nakonec vytáhnu mobil a zavolám Stelle. Chvíli mi to nezvedala, ale po pár pípnutích mi to vzala a mně se ulevilo.

''Bože, Barbaro. Co se stalo? Proč jsi mi tolikrát volala? A kde jsi? Volala jsem Francovi, ale ten mi řekl, že neví kde jsi.'' Začala vyšilovat.

''Prosím, po telefonu to neřešme. Můžu se u tebe zastavit?'' Zeptala jsem se klidně, i když se mi chtělo brečet.

''Jasně, stav se. Ty jsi u mě vždy vítaná.'' Bylo slyšet, že to myslí opravdu vážně.

''Dobře, budu tam do desíti minut.'' Sdělila jsem jí a zavěsila hovor.

Telefon jsem odhodila na vedlejší sedačku. Nastartovala jsem svého miláčka a vyjela z hotelu. Hned po výjezdu mě bombardovali novináři.

Nevšímala jsem si jich, i když mi z těch blesků začaly pálit oči. Cítila jsem se zrazená a neměla jsem náladu ještě řešit falešné zprávy. Silněji jsem šlápla jsem plyn, novináři mě nezajímali.

Většina z nich se mi vyhla, avšak ti ostatní běželi po chodníku podél silnice, aby mě ještě zastihli.

Po pár minutách je přestalo bavit za mnou utíkat a já tak v klidu mohla dojet ke Stelle.

Vyšla jsem ven na ulici a co nejrychleji jsem se přemístila k hlavním dveřím od domu ve kterém bydlí Stella. Rychle jsem zazvonila a čekala, dokud mi nepřišla otevřít.

Dveře jsem za sebou rychle zabouchla. Nerada bych tu potkala novináře. Společně se Stellou jsme došly k ní do bytu.

''Jsi tu dřív, ale nějak to přežiju. Bez makeupu jsi mě už viděla.'' Zašklebila se.

''To neřeš, určitě vypadáš lépe než já.'' Řekla jsem klidně.

''Jo. A proto tě honí ti novináři?'' Uchechtne se. Jak to ví?

''Co?'' Zeptala jsem se udiveně.

''Stačí se podívat z okna.'' Řekla a kývla hlavou k velkému oknu směřujícímu na ulici.