•52• Naše ještěrka

3.1K 131 3
                                    

O měsíc později
Od té doby, co jsme si s Jussem vše vysvětlily žijeme znovu spolu. Jsme šťastní.

Jsem v třetím měsíci což už je značně poznat na mém bříšku, chvilku ho ještě utajím.. Pak to ale půjde těžko.

Dnes jdu na ultrazvuk a pak jsme se rozhodly s Justinem to říct jeho rodině, protože moje už to ví. Okolo čtvrté by měly přijet všichni. Fuhh.. To bude blázinec..

Celkem se toho bojím.. Hlavně u Justinovi rodiny. Pořád je moc neznám a mohly by mě odsuzovat.. Pevně ale věřím, že to s Justinem dokážeme.

''Tak zlato, jsi hotová?'' Obejmul mě zezadu Justin a já se usmála.

Dívala jsem se na odraz zrdcadla a společně s Jussem prohlížela mé bříško.

''Celkem vyrostlo, že?'' Promluvila jsem a Juss se usmál.

''To teda ano.'' Řekl a klekl si k mému malému bříšku.

''Ať jsi kluk nebo holka, věř že tu rodinu máš a že tě všichni milujeme. Maminku moc nekopej a moc se na tebe těšíme.'' Mluvil k bříšku a já se usmívala.

Když domluvil pohladil mě po bříšku a políbil ho. Pak se znovu normálně postavil a dal mi pusu na rty.

Propletl si se mnou prsty a společně jsme došly až do auta. Zatím nosím jen nějaká volná trička, aby bříško neobjevily novináři, kteří něco tuší.

Sedla jsem si na sedadlo spolujezdce a Justin za volant. Pomalu jsme vyjely a pokoušely se vyhýbat novinářům.

Po pár minutách jsme zaparkovaly na parkovišti blízko vchodu do nemocnice. Vyšly jsme z auta a vzaly se za ruce.

Ruku v ruce jsme došly do nemocnice, rovnou jsme zahly doleva a vyšly schody. Dostaly jsme se do patra s porodními sály, gynekology, ordinaceni, pokoji pro maminky a samozřejmě i pokoji s miminky, u kterého jsme se s Jussem zastavily.

Podívaly se dovnitř skrz okýnko a já se musela pousmála. Jen jedna místnost a tolik postýlek s děťátky..

''Je to roztomilé..'' Uculila jsem se a Justin přitakal.

Odlepily jsme se od dveří a šly dál chodbou. Dokud jsme si nesedly na židle v čekárně u mého doktora.

Hned jak nás zaznamenal jsem vešla dovnitř a Justin počkal venku.

''Dobrý den Barbaro, tak jak se Vám daří?'' Řekl vesele doktor když mě zahlédl.

''Dobrý den doktore, mám se dobře a vy?'' Usmála jsem se na sestřičku, která mi pomohla sundat kabát.

''Taky dobře. Tak támhle si lehněte, podíváme se na to malé stvoření co máte.'' Usmál se a ukázal na lehátko.

Jen jsem přikývla a lehla si na lehátko. Doktor se zvedl ze své židle a přešel ke mě. Vzal si do ruky gel a dal mi ho na odkryté bříško.

Utřel si ruku od gelu a vzal přístroj, pomalu mi s ním přejížděl po břiše a díval se na obrazovku.

Po chvilce ji ukázal i mě. Mezi černo-bílými čárkami byl poznat náznak života. Malé stvoření, které se zpíš podobalo ještěrce než dítěti se hýbalo a já se usmála.

''Páni, ten nám roste jak z vody, budete chtít obrázek?'' Podíval se na mě

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

''Páni, ten nám roste jak z vody, budete chtít obrázek?'' Podíval se na mě.

''Určitě.'' Usmála jsem se ještě víc.

****************
Když jsem vyšla z ordinace Justin se postavil a přešel ke mě. Hned jsem mu ukázala snímek naší ještěrky a on se na mě s úsměvem podíval.

''Miluji tě.'' Řekl a objal mě kolem pasu. Otočil mě ve vzduchu a zase položil na zem.

Spokojeně jsme pak odešly ruku v ruce do auta. Z nemocnice jsme se ještě zastavily ve městě nakoupit na oběd a večeři.

V nákupáku jsme strávily přibližně dvě a půl hodiny. Po tom běhání mezi regály mě začínají nesnesitelně bolet nohy..

Naštěstí už sedíme v autě na cestě domů. Celou cestu jsem opřená o dveře po mém levém boku a pozoruji spokojeného Justina jak řídí.

Najednou se na mě podívá a do široka se usměje.

''Copak je zlato?'' Zeptal se dívajíc na cestu.

''Nic, jen mě baví tě pozorovat.'' Zašklebila jsem se a pozorovala ho dál.

Možná bych se na něj vydržela dívat celou cestu až domů, teda pokud by mě nevyrušilo vyzvánění mého telefonu. Okamžitě jsem se probudila zpět do reality a začala se hrabat v kabelce a hledat mobil.

Po chvilce jsem ho našla a přijala hovor, bez toho, abych se podívala kdo volá.

''Halo?'' Řekla jsem.

''Ahojky Barunko.'' Pronesl vesele mě dost známý hlas.

''Caro! Jakpak se máš?'' Vyjekla jsem až se Justin lekl.

''Dobře a ty? Dlouho jsi se neozvala od té doby co jsme byly na kafi.'' Posmutněla, samozřejmě že jsem poznala že smutnou jen hraje.

''Jo já vím.. Tak nějak i když nemám nic na práci a jen sedím doma se mi nikam nechce.'' Zašklebila jsem se.

''Aha. No nevadí.. Holky z VS se po tobě ptaly a dokonce i Monica s Edem.  A Máje s Johnem se prý po tobě stýská, prý tu už není taková sranda a optimismus, který tu byl.'' Pronesla v klidu.

''Vyřiď jim, že se tam někdy zastavim.'' Řekla jsem a Cara radostně zavýskala.

''To budou rádi, protože jsem tě měla překecat.'' Zasmála se a já s ní.

''No nic, už zase budu muset jít. Brzy se u nás stav a klidně mi zase napiš až budeš mít chuť na kafe.'' Oznámila mi.

''Dobře, tak pa. Určitě napíšu a stavím se.'' Odpověděla jsem.

''Pa.'' Řekla a típla hovor.

Odložila jsem mobil zpět do kabelky a podívala se ven z okýnka. S radostí jsem zjistila, že už jsme doma. Akorát Justin zastavil u domu a vypnul motor.

''Tak a teď dom. Já s klukama vyložíme nákup.'' Řekl a vyšel z auta.

Popadla jsem kabelku a vylezla z auta. Zavřela jsem za sebou dveře a pozdravila Mickeyho, který mířil k Justinovi.

Došla jsem domů a rovnou se převlékla. Najednou se mi ale udělalo špatně a tak jsem běžela na záchod. Dostala jsem ze sebe snídani a udělalo se mi líp.

Měla jsem oteklé nohy a tak jsem si na chvíli sedla k nootebooku. Rychle jsem projela sociální sítě, zrovna když jsem zavírala MacBook do ložnice přišel Juss.

''Volala mi mamka, za hodinu jsou tu.'' Řekl a já se zděsila.

Nemám nic připraveného! Sakra!

Bieber Dancer [CZ] ✔  Kde žijí příběhy. Začni objevovat