Bieber Dancer [CZ] ✔

•8• To jsi ty?! ✔

Justin to ale vyřešil, vzal mě za ruku a vedl do zákulisí.

Šla jsem vedle něj a doufala, že nezakopnu, to by po tom vystoupení a vší té práci nevypadalo moc profesionálně.

Jakmile jsme došli do zákulisí, všimla jsem si, že se všechna světla na pódiu rozsvítila a fanoušci pomalu odcházeli a vše si ještě naposledy fotili. Justin mě vedl stále dál a já už byla nervozní, co na mě vymyslel. Nakonec jsme došli do haly, ve které už čekal zbytek týmu. Pustila jsem se Justina prohlížela si nové tváře. Všichni tleskali a já se začala usmívat.

''Další úžasný koncert je za námi!'' Zvolal Justin a všichni souhlasně zakřičeli a plácli si. Já jsem vše pouze pozorovala zpovzdálí.

''Ale přece jenom se tu stala taková zajímavá věc, tato dívka,'' přerušil svoji řeč a otočil se na mě. ''Mě úplně ohromila.'' dořekl a já se zasmála.

''Barbara se naučila moje celé sestavy k písničkám. Všechny je se mnou zatančila a já si to nemohl jinak, než užít.'' Řekl a všichni zajásali. Já jen nepatrně přikývla na souhlas.

''Tak jo, teď máte všichni volno. Určitě toho máte plné zuby, v New Yorku se zdržíme týden a pak jedem dál.'' Zvolal a všichni odešli, zůstali jsme tam jenom já a Justin. Hned se na mě otočil a přešel ke mně.

''Se mě bojíš nebo co?'' Zeptal se pobaveně.

''Ne.'' Odpověděla jsem a snažila se nedat najevo, jak mě ta otázka vytočila.

''Umm,'' podrbal se nervózně na zátylku. ''chtěl jsem se zeptat, jestli by ses nechtěla přidat do mého týmu?'' Promluvil nejistě. Chvíli jsem přemýšlela a už se chystala odpovědět, když mě ale přerušil.

''Jestli nechceš, nemusíš. Nebudu se zlobit. Jen jsi v tanci opravdu dobrá a myslím, že lepší kariéra tě nečeká. Má to své výhody, uvidíš spoustu krásných měst, budeš tancovat skoro každý týden, budeš mít zajištěnou kariéru, dobré peníze a budeš slavná.'' Usmál se.

''Nooo... Já nevím.'' Řekla jsem.

''Nevadí, dám ti své číslo a až se rozhodneš, tak mi napiš nebo zavolej. Máš na rozmyšlenu týden. Pak odjíždíme dál.'' Řekl a já přikývla.

Podala jsem mu svůj telefon a on do něho vložil své číslo. S úsměvem mi ho vrátil zpět.

''Fajn.. Brzy se ti ozvu.'' Zvolal a uklidil si mobil.

''Dobře, děkuji.'' Řekla jsem a on se usmál.

''Nemáš za co, budu rád, když se k nám přidáš.'' Úsměv mi opětoval a já přikývla.

''Jo a ještě něco. Neviděl jsem tě už někdy?'' Zeptal se podezřívavě, já se zasmála a dala si pramínek vlasů za ucho.

''Jo. Byla jsem u tebe na večeři se svou rodinou, když nám bylo 15.'' Odpověděla jsem mu a vydala ve ven.