Otevírám školní dveře a první koho vidím je Rebeka.
,, Noo !? To je dost že jsi se ukázala" Zaječela a objela mě. ,,Promiň, zaspala jsem a nestíhala no" ,, Okay ale teď už si pohni, naše třída, 1.A je v patře nad námi" Ukázala směrem nahoru po schodech. Vyběhly jsem nahoru a zastavily se před naší třídou. ,,Tak, je to tu holka.." vydechla jsem ,,Střední...teď nebo nikdy" odpověděla Reb a otevřela dveře.
Všechny lavice už byly zabrané, až na jednu úplně vepředu, kdo by tam také chtěl sedět že ?
,, Pojď" zatáhla mě Reb za ruku a sedla si do první lavice, a já po její levici. ,, Nejhorší místo ?" Povytáhla jsem na ní obočí. ,, Jsme vysoké, posadí nás dozadu" uklidnila mě.
Učitelka vešla se zvoněním do třídy. ,, Všichni vypadaj tak..dospěle" zašeptala jsem. ,,OO neříkají ti blesku? jsme na střední vogo". Ucitelka se postavila před tabuli. ,,Dobrý den třído, vítám vás, mé jméno je Karolína Kážovková, budu vás učit jakožto třídní učitelka, pokud na mne máte nějaké otázky, ptejte se, jen mě nechte říct pár věcí" Dořekla, polkla a zastrčila si vlasy za ucho. ,,Střední škola se velice liší od základní, zde vás nebereme jako děti, nýbrž jako mladé dospělé, takže se k vám budeme tak i chovat, a očekáváme, že vaše způsoby vyjadřování a komunikování dle toho budou také odpovídat. Takže teď, otázky?" snad všichni, až na mě, ze třídy se přihlásily.
,, Prosím ?" vybídla kluka sedícího za mnou.
,, Kolik vám je let?"
,, Je mi 35, ano?" Teď to je jeho soused.
,, Jste vdaná?"
,, Ano, dále?" ukázala na Rebeku.
,, Jaké předměty nás budete učit ?"
,, Matematiku, tělesnou výchovu, a informatiku. Prosím ?" Takhle vyvolala ještě pád dalších, a pak se zeptala mě. ,, Ty nemáš žádnou otázku ? Slečno...?" ,, Jmenuji se Diana, možná jednu, můžu jít domů ?" Většina lidí ze zasmála. Ano, chcu být oblíbená. ,, Deset minut to snad vydržíte" Dívala se na mne otráveně.
Po škole
,, Jako první den dobrý ne?" Zetpala se Reb. ,, Jo, jen ta učitelka je trochu upjatá" ,, Jsi přes prázdniny zapomněla ? Takový jsou prostě učitelé" Zasmála se. Sedly jsme si před školu na lavičku, když v tom vidím skupinku třeťáků, Rebeka si jich nejspíš také všimla. ,,Oh, tyhle budeme vídat každý den? jsem v 7 nebi ?" Zasmála se pro sebe, já ji ale nevnímám, zrak jsem upřela na jednoho, byl z nich asi nejvyšší, zaujal mě...ani nevím čím ale je to jako bych ho už někdy viděla. Reb se pokusila dívat se mým směrem. ,,Já vím na koho koukáš! Ten v tý černý bundě ?". ,, Jo" šeptla jsem, když v tom se na mě podíval, prudce jsem zabořila pohled do země a bouchla jsem Rebeku do kolena ,,Do prčič" sykla jsem. ,, Dio, koukaj, nezvedej hlavu, v žádném případě" ,,Slyším kroky, co se dějě?" Dívám se na Rebeku tázavě.
,,Jdou sem"
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tak další díl :) INFO: Jakožto ztvárnění "zatím neznámeho kluka ne kterého se Dia koukala" :D použiju Thomase Bordieho Sangstra (MOJE LASS) Takže ať je jasno, proč sem tak přidám jeho fotku :)
SNAD SE KAPITOLA LIBI :33 PŘIDÁVÁM FOTKU "NEZNAMEHO" *AAAAAH*
-hiNIKIhere
ČTEŠ
Srdce bolesti
Teen Fiction,, Jsi mou posedlostí, mou závislostí..." ,, Tome...tohle musí skončit...uplně jsi se..." ,, Zbláznil ? Nenene....to se ti jenom zdá...zavři oči...a poleť se mnou...Dio." Thomas svíral dýku pevně v rukou, a usmíval se. Klidně. Jako vždy. - - - - Srd...