Srdce bolesti

V jeho sevření

Nová kapitola :) Jsem nadšená z toho když vidím, kolik lidí si můj příběh čte :3 pro někoho to je nic, ale pro mě to hodně znamená :) děkuji, pište prosím do komentářů názor ! děkuji :3 Na obrázku THOMAAAAAAAAS

love u

-hiNIKIhere

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

,, DIANO ! VZBUĎ SE !" *pláč* ,, Neopouštěj mě...prosím...vydrž, seženeme pomoc" *vzlyky* ,, Prosím vydrž Dio, neodcházej, prosím.... prosím"...... 

To je Thomasův hlas ? Thommy ? co se to děje ?

,, Slečno ?" oslovila mě paní sedící vedle mého lůžka. Počkat, jsem v nemocnici ? ,, Eeeeh.." Jediné na co jsem se zmohla byl jakýsi skřek, posadila jsem se na posteli, nebo se o to aspoň pokusila. ,, Slečno, nenamáhejte se, ležte a odpočívejte" Bolí mě hlava,  nemůžu si skoro na nic vzpomenout. Chytla jsem se za čelo a pípla na sestru ,, To...bolí" Usmála se na mě a podala mi vodu. ,, Ano, ten chlapec co tě přivedl říkal že jsi asi musela spadnout na zem, tekla ti z hlavy krev, to ovšem nevysvětluje to rameno, málem v tom byla infekc-" ,, CHLAPEC ?" To slovo jsem skoro zařvala, pamatuji si jen kousky z toho co se stalo, pamatuji si jak jsem se dívala na displej, kde se mi ukázalo že prozváním Thomasovi. ,, Ano, chlapec. Chudák, byl tak ustrašený, doslova sem vběhl s vámi v náručí. Řval tu po nás všech že potřebuješ okamžitou pomoc. Jde vidět jak mu na tobě záleží. Je to váš přítel ?" Povzdychla jsem si. Určitě jsem mu způsobila spoustu starostí. Je to vůbec možné ? Známe se chvilku, doteď ho beru jako mého senpaie. A teď se tu dozvím, že mu na mě opravdu záleží. ,, Ne, ani se moc neznáme." Sestra se potichu zasmála. ,, Opravdu ? Nevypadalo to tak, nechtěl vás za žádnou cenu opustit, neustále vás držel za ruku. Několikrát jsem mu říkala ať jde domů, že bude ještě trvat než se vzbudíš. Nebít mého přemlouvání, ještě by tu byl. Odešel asi před půl hodinou." Po tom co to dořekla jsem si uvědomila že jsem přestala dýchat. Bylo to jakoby můj mozek prostě za žádnou cenu nemohl pochopit ...toto všechno. Tak moc si tě tu teď přeji, Thomme. ,, A... jak dlouho jsem byla v bezvědomí ?" Sestra se podívala na hodiny. ,, Okolo šesti hodin, a ten hoch kontaktoval vaši matku která tu také byla a......." Přestala jsem ji poslouchat, Thomas tady byl šest hodin, jen proto, že se o mě tak bál ? Zbožňuji ho. ,, ... takže sem přijde zítra" S vykulenýma očima jsem se na sestru dívala, styděla jsem se za to že jsem jí vůbec neposlouchala. Chystala jsem se zeptat se jí, co to říkala ale mezitím se už otočila a odešla. Zůstala jsem tedy na pokoji sama. Zapnula jsem si televizi aby tu nebylo takové ticho a koukala se na právě běžící Star dance. Podívala jsem se na mobil, přivítala mě moje fotka kterou mám na zamknuté obrazovce, já a táta, pět let zpátky, když mě učil hrát na klavír. On je moje jediné motivace proč v tom pořád pokračuji. Pak čas, jsou přesně tři hodiny ráno, dvanáct nepřijatých hovorů, a devět SMS. Mamka mi volala osmkrát, a Rebeka čtyřikrát. Najednou se o mě všichni zajímají ? podívala jsem se kdo mi napsal, když jsem uviděla jméno, rozbušilo se mi srdce.

Thomas: Dio, jsi v pohodě ? Co měl znamenat ten telefonát ?

Thomas: Dio je vše ok ?

Thomas: Kde jsi ?

Thomas: Prosím odpověz 

Thomas: DIANO !

Thomas: To není sranda, co se děje ? Začínám se bát.

Thomas: NOTAAK

Thomas: Jdu pro tebe, jsi doma?

Thomas: Tvoje mamka říkala že jsi šla na klavír, jdu tam, jo?

A to je vše. Rozhodla jsem se, že mu napíšu, určitě ale spí.

Já: Thommy..?

Položila jsem telefon na noční stůl a sledovala v televizi mého favorita, Zdeňka Piškulu jak se předvádí na parketu. Povzdychla jsem si, když jsem si uvědomila že já tu mezitím ležím jako invalida na lůžku. Ozval se mi můj mobil, nová správa. Vylekala jsem se z toho, tak rychle ? Neuběhla snad ani minuta, a navíc by měl spát.

Thomas: Dio ! Ani nevíš, jak se mi teď ulevilo! Nevím co bych dělal kdyby....no, jak se cítíš? můžu přijet? Jsi v pohodě?

Zasmála jsem se. ,, Ach ty blázínku, ani nevíš jak moc bych tě tu teď chtěla" řekla jsem si pro sebe a začala odepisovat.

Já: Prosimtě, odpočiň si! Asi sem teď ani nemůžeš, bolí mě hlava a rameno, ale jinak se mám dobře......Thommy, moc ti děkuji...strašně mo....co bych bez tebe dělala....můj hrdino

Zírala jsem do mobilu a ignorovala vše kolem dokud neodepsal, a odpověď mě kupodivu nepřekvapila.

Thomas: Smůla, už jsem na cestě