Srdce bolesti

...nechoď ven sama

Dneska další kapitola :) podívejte se prosím na profil : @StillTina , šikovná holka, a píšeme spolu knihu ( teprve se to rozjíždí ale podpořte !) užijte si kapitolu :3 dík :***

love u

-hiNIKIhere

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Venku už se stmívalo, ale i přesto jsem se s Rebekou chtěla setkat, ona je člověk co mi vždy pomůže, když jsem na dně.

Zrovna když jsem se oblékla tak dole zazvonilo, seběhla jsem  ze schodú, kde už na mě zíral tázavý pohled mamky. ,, Jdu s Reb ven, potřebuji se projít..." mamka přikývla a nadále se věnovala svému časopisu.

,, Tady je moje princezna," řekla radostně Rebeka a objala mě ,, Tak pojď, půjdeme na nábřeží a ty mi mezitím vše povíš"

Když jsme šli, začala jsem Rebece vše vyprávět, jak se táta choval, jak zdrceně vypadal a to nejhorší, že na mě zapomněl. Na rozhovoru s nejlepší kamarádkou je skvělé to, že se nemusíš stydět se před ní rozbrečet.

,, Ach Dio...to je hrozné," pověděla Reb mezitím co mě hladila po ramenu aby mě utišila ,, To není možné, třeba měl jen špatný den a bolela ho hlava...třeba se jen špatně vyspal." ,, Sama tomu nevěříš." Řekla jsem sklesle a opřela se o lampu jenž stála vedle mě. ,, Diano, podívej se na mě," řekla a chytla mě za ramena, s uslzenýma očima jsem se na ní podívala ,, Bude to dobrý, jo ? Všechno bude zase dobrý."

Po týdnu

Od střetnutí s otcem uběhlo už pár dní, ve škole nic moc, učitelka nám rozdala první úkoly, a popravdě, jediné na co jsem se ve škole soustředila byl Thomas, a Reb. ,, Diiiiiankooo nespinkej mi tu jo ?" Okřikla mě učitelka a práskla pravítkem do mého stolu, v tu chvíli ale zazvonilo, tak jsem se na ni drze podívala tak, aby pochopila že má smůlu.

Já a Rebeka máme takovou tradici, nenápadně se postáváme před školou, dokud neskončí třeťák, a jen tak náhodou se potkáme s Thomasovou partou, tudíž s Jackem, Willem, Georgem, Jerrym a Billem, Rebeka se mi svěřila s tím, že si začala psát s Willem, a že se jí líbí. Každý den si tam spolu povídáme, a já mám příležitost Thomase více poznat. Poprosila jsem mamku aby pro mě přestala jezdit, začala jsem totiž jezdil veřejnou dopravou, proč ? Samozřejmě, veřejnou dopravou totiž jezdí i Thomas.

,, Ahoj." řekl a sedl si vedle mě. ,, Dio, v poslední době jsi taková, smutná, děje se něco ?" Když se mě zeptal otřásla jsem se, první co se mi vybavilo byl táta, jak říká že nemá dceru. Řekla jsem si že Thommymu nebudu nikdy lhát, ale o tátovi jsem mluvit nechtěla, tak jsem to vyřešila jednoduše ,, Víš Thommy, moc se mi o tom nechce mluvit." Usmála jsem se na něj. ,, dobře, ale kdykoliv...jsem tu jo ?" Ujistil mě.

,, Fajn Dio, dneska jsi hrála dobře," řekla moje učitelka na klavír a napsala mi jedničku do žákovské knížky. Pondělí nenávidím z toho důvodu, že musím jít na klavír. Učitelka mi dovolila odejít a já mohla konečně vypadnout.

Venku už byla tma, nerada chodím domů za tmy, jsem strašpytel, takže se vždy strašně bojím. Šla jsem rychlím krokem, abych byla co nejrychleji doma.

Když jsem procházela kolem zastávky, uslyšela jsem zvuky, jakoby někdo šoupal nohama o zem. Zastavila jsem se a podívala se za rameno. Nic jsem neviděla, tak jsem pokračovala v chůzi.

Odemkla jsem mobil a začala psát mamce.

Já : Mami, nemůžeš mi přijít naproti ? Chystala jsem se odeslat zprávu když v tom mě něco silně praštilo do hlavy, zaječela jsem a spadla na zem. Ucítila jsem jak mi ve vlasech stéká krev. ,, Hej ! Copák u sebe máš holčičko?" Řekl chlap ležící na mém těle, byla tma, nerozeznala jsem obličej. Vedle něj stál druhý člověk a mířil ne mě pistolí. Škubala jsem sebou a snažila se ho uhodit. ,, Nech mě ! Zavolám policii !" Muž se ze mě odvalil a postavil se, šlápl mi na kolena, abych se se nemohla zvednout. ,, Tyvole ! co to děláš ! Vem ji vše co u sebe má" zařval na něj ten druhý. Začala jsem řvát o pomoc. Ozvala se rána, a v mém levém rameni explodovala neuvěřitelná bolest. Postřelil mě. ,, Do pr...uteč ! dělej ! "

Oba dva utekli a já tam ležela, cítila jsem jak jsem ztrácela vědomí, vzala jsem do ruky mobil a vytočila, nevím proč, Thomasovo číslo.

 Poté jsem omdlela.