Srdce bolesti

To jsem já !

 Nová kapitola :) ( na obrázku Diany otec- fotka z dovolené stará 4 roky)

love u

-hiNIKIhere

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ráno jsem nasedla do auta a čekala na mamku, než se upraví, mezitím jsem napsala SMSku Rebece, abych ji informovala že nejdu do školy.

Já: Dobré ráno ! Užij si ve škole, dneska nedorazím, jedeme do nemocnice za tátou. Pa :*

Čekala jsem ani ne 2 minuty a už odepsala, ten člověk je snad pořád na mobilu.

Reb.- Ano zlato, večer napiš :* Pa

Mamka nastoupila a nastartovala. Ještě než jsme se rozjeli, otočila se na mě a políbila mě na čelo. ,,Budeš silná, ano?" Řekla s nepatrným usměvem, přesto že se snažila jsem na ni poznala jak moc je pro ní všechno tohle těžké, odpověděla jsem tedy prostým jo.

Jeli jsme už asi hodinu, zastavili jsme se u mekáče a objednali si jídlo, když v tom se mamka zeptala na něco, co jsem si přála ze všeho nejméně.

,,Jo a Dianko, jak bylo vlastně včera ? Ještě jsem ti ani nevymyslela trest za to jak pozdě jsi přišla tak pozdě young lady !" odkašlala jsem si a promýšlela co jí mám říct. ,,No, film byl fajn," začala jsem nejistě, nebudu jí říkat o našem rozhovoru ,, A pak jsme se ještě šli projít a více se seznamovali, bylo to moc fajn." Sotva jsme dořekla větu tak se na mě mamka začala křenit. ,,Nic víc ? Opravdu ?" zamračila jsem se. ,,Z čeho mě to podezíráš ?!" Mamka mi neodpověděla, což mi vyhovovalo, podívala jsem se z okna a v dálce jsem uviděla přibližující se nemocnici, v ten moment se mi stáhl žaludek.

Na recepci nás přivítala sympatická žena, která nám umožnila vejít dál a ukázala na mapě směrem k sálu kde byl táta. Jeli jsme výtahem, jen my dvě a já se koukala do zrcadla, které tam bylo dané aby zvětšovalo prostor. Podívala jsem se na mamku která pohledem probodávala dveře výtahu, šlo na ni dost dobře vidět, jak je nervozní. Přišla jsem k ní blíž a objala ji, ucítila jsem jak se v mám sevření prudce nadechla a objetí mi oplatila.

Stojíme před dveřmi táty pokoje, mamka mě předběhla a po zaklepání otevřela.

Táta ležel na lůžku a měl zavřené oči, pomalu a klidně dýchal. Přesto že mu už bude 40, vypadá pořád dost mladě a hezky. Jeho černé vlasy, které jsem mu vždy záviděla měl rozcuchané, a jeho výrazné čelisti byly zarostlé vousy. Já i máma jsme přistoupily blíže k němu, stačil mi jeden pohled na něj, a slzy si našly cestu ven. Pokaždé vzpomínám na ty časy, co byl v pořádku, chodili jsme na koně, na hokej, jako malá jsem mu pomáhala na baráku, s ním jsem postavila svou první ptačí budku, učil mě kreslit lidský obličej, učil mě malou násobilku, když jsem ještě byla malá. 

Ale vzpomínky na toto vše, mu už chybí. Mamka se k němu sklonila a něžně jej políbila na čelo, pohled na něj v tomto stavu jí velice bolel. ,,Aspoň, že jsi v pořádku lásko," zamumlala si pro sebe a znova ho políbila ,,To jsem já, a tvoje dcera, Dia, Victore?" šeptala mu a hladila ho po vlasech, na tváři se jí začínaly lesknout slzy ,,Jsme tu s tebou lásko."

Táta znenadání otevřel oči a začal řvát, tak hlasitě až jsem musela ustoupit a zakrýt si uši. ,,JDI ODE MĚ! JDI ODE MĚ !" Řval na mamku a uhodil ji do ramene, mamka prudce odskočila, když v tom přišla sestra a naznačila, abychom odešli.

Stáli jsme za dveřmi, mamka seděla u topení na zemi a plakala do dlaní. Já stála těsně před dveřmi a poslouchala. Slyšela jsem tátovy nářky, sem tam si zanadával, také sestru která mu něco říkala. Táta znovu zařval a poté bylo ticho. Sestra vyšla z pokoje a otočila se na mě, ,,Dala jsem mu prášky na uklidnění, za chvilku zaberou, počkejte pár minut a pak můžete dovnitř," obešla mě a přešla k mamce která ji nevěnovala jediný pohled ,,Omluvme se, v poslední době je...nepředvídatelný." Poté se otočila a odešla.

Uběhlo pár minut a já jsem řekla mamce, že půjdu dovnitř, nečekala jsem že půjde se mnou, tak jsem se jednoduše zvedla a vykročila směrem do pokoje.