Srdce bolesti

Musíme si promluvit

Tak po delší době je tu nová kapitola :D Je to z toho důvodu že jsem potřebovala trochu přehodnotit a pročistit děj, děkuji vám za follows, děláte mi radost :3 Tak pěkně počtení.

love u

-hiNIKIhere

_______________________________________________________________________

Thomas přede mou stál nahoře nahý. Po těle měl modřiny a pod klíční kostí měl dost hlubokou krvácející rýhu. Neměla jsem slov, do očí se mi nahrnuly slzy, věděla jsem že Thommy čeká na to co řeknu. Přistoupila jsem blíže a položila dlaně na největší modřinu, vpravo pod jeho hrudí. Thomas se zašklebil bolestí a za ruku mě chytl. Je načase se zeptat. ,, Co to má znamenat ? To jsi si udělal ty? Thommy ta rána se musí ošetřit, navíc vypadá že je čerstvá. Jak se to stalo do háje ??! To bude velká jizva....Můžeš mi to nějak vysvětlit?" S pláčem jsem na něj řvala, teď opravdu nic nechápu. Thomasovi se do očí také nahrnuly slzy. ,, To nesmíš nikomu říct. I když tě to vyděsí jo ?" Byla jsem nejistá.  Ale přikývla jsem. ,, Víš jak jsem ti říkal že jsou naši rozvedení ? Táta se k nám nedávno zase nastěhoval, já ho tam nechtěl a nikdy chtít nebudu, ale máma je slabá, když jí řekl že potřebuje peníze, že jí pomůže, že už nebude sama, změkla. Takhle to je totiž vždy víš ? Manipuluje s ní, máma je už dlouho v depresích, protože je sama. Tak se k nám táta nastěhoval, mamka mi říkala že už je jiný, hádali jsme se, říkala že už to není ten agresor co dříve..." odmlčel se, a když viděl jak se klepu zimou, přehodil mi svou košili přes ramena. Sladké. ,,...nevěřil jsem ji. S otcem jsem si nikdy nerozuměl, nikdy jsem nebyl ten syn na kterého může být pyšný. Máma mu věřila ale po pár týdnech to začalo být stejné, doma komanduje, řve na nás a využívá mámu aby nemusel pracovat. No a včera, přistihl jsem v ložnici tátu jak mamku bije, asi to bylo jen pár facek, ale nevydržel jsem to. Postavil jsem se před něj a vlepil mu pěstí, ale je to táta, vždy byl a bude silnější," po tváři se mu skutálelo pár slz ,, hodil po mě lampičku z nočního stolku, motala se mi hlava a spadl jsem na zem, on po mě skočil no a...udělal mi toto." Teď už jsem brečela úplně. ,, Thomsi ale to nemůže ! Šikanuje vás, musí se to nahlásit...to nejde aby ti toto udělal." Objala jsem ho a brečela. ,, Mě teď trápí jediné, matka mě miluje, moc. Já ji taky ale včera udělala blbost. Když mě táta mlátil, udělala s ním dohodu aby mi dal pokoj." Podívala jsem se mu do očí ,, Co mu nabídla." ,, Doslova se stane jeho služkou...jako kdysi."

S Thomasem jsme ještě dlouho probíraly jeho situaci. Přišla jsem s nápadem, že půjdu na policii já, tím se jeho táta nic nedozví a nebude jim moci nic udělat dokud policie nezakročí. Ale obou nám došla jedna zásadní věc, jeho máma s tím nemůže nic udělat kvůli Thomase, nemůže se ochránit dokud ho bude muset "bránit". Thomase potom napadla šílenost.

,, CHCEŠ SE ODSTĚHOVAT?" vykřikla jsem po tom co mi pověděl jeho plán. ,, Poslouchej mě, budu pryč, situace s tátou se bude řešit na policii a pro mámu to bude jen lepší díky tomu, že doma už nebudu, bude si už moci někoho najít, nebude se domů vracet s tím že tu má syna o kterého se musí starat, jsem už dospěly, bude moci zvát domů vice lidí, nebudu ji překážet chápeš ?" ,, Thommy, prosimtě nepřekážíš ji." ,, No jasně, ale bude mít více prostoru chápeš? Musím to udělat." V tom mě napadla úžasná věc. ,, Tak pojď bydlet k nám." ,, Děláš si srandu ? Nechodíme spolu dlouho, sotva pár dní, s tvou mamkou se vůbec neznám a navíc...bydlet u přítelkyně ? To nezní moc hrdinsky." ,, Pro mě ale nemusíš být hrdina, stejně už jsi, za toto všechno. Máme jednu volnou ložnici s dvoulůžkovou postelí pro hosty, mohl by to být tvůj pokoj....mohli bychom tam spát i spolu jestli ti nevadí mít někoho vedle sebe...stejně mi ta  moje matrace není pohodlná..." Thomas se lišácky zazubil. ,, Joo...to chápu. Bydlel bych u tebe jedině na chvilku, než si seženu něco vlastního."

Naše rande pak už probíhalo klidně, lehli jsme si na deku, já se samozřejmě převlékla a když už se setmělo, sebrali jsme se a šli k autu. ,, Dio teď uvidíš po čem jsme šli cestou sem." V hlavě se mi znovu odehrál ten nepříjemný okamžik nejistoty. Šli jsme po cestičce mezi stromy, v levé ruce jsem svírala košík na piknik a za pravou ruku jsme se drželi s Thomasem. Objevila se přede mnou menší "propast" přes kterou vedla, na můj vkus, dost úzká kláda. ,, Thommy ? děláš si ze mě srandu ? Přes to nejdu !" Thomas nic neříkal, vzal mi košík a hodil ho na druhou stranu propasti, pak tam hodil i své věci. ,, Thomasi ?" Vzal mě jako nevěstu a udělal první kroky na kládu. Vyjekla jsem a přitiskla se mu pevně kolem krku, a v duchu přemýšlela jak ho ty rány co má musí hrozně bolet. Políbil mě do vlasů a už jsme byli na druhé straně.

Thomas mě vysadil před barákem a po dlouhém líbání a loučení odjel. Když jsem vešla domů, lekla jsem se.

V kuchyni stála mamka, nečekala jsem že už bude doma, před barákem nestálo její auto. Telefonovala. Nerozuměla jsem jejímu tlumenému hlasu ale odhadovala jsem že to bude ještě na dlouho. Šla jsem tedy do pokoje. Můj pokoj je prostorný a pěkně zařízený, trávím tu spoustu času, a vůbec mi to nevadí. Zítra jdu do školy tak jsem se rozhodla se aspoň chvilku učit, když v tom přišla do pokoje máma ,, Zlatíčko ty už jsi doma." Přišla ke mě a objala mě. ,, No já se spíš divím, co že ty jsi doma ? Kde máme auto ?" ,, Je v servisu, píchla jsem tak jsem domů dojela vlakem, ty jsi taky přijela vlakem ?" V tu mi došlo že všechno se odehrálo tak rychle, že jsem ještě ani neřekla mamce že s Thomasem chodíme. Ale už bylo na čase. ,, Mami víš jak jsem potkala v tom nákupáku asi před měsícem toho kluka ? Thomase ?" ,, Ano, proč ?" ,, Přivezl mě, totiž..." je to těžké ,, Chodíme spolu. Nebýt něj tak jsem mrtvá a v nemocnici přišel no a...stalo se." Mamka se usmála a pěstí mě šťouchla do ramene. 

,, Takže ty jsi už velká jo ? Ty už máš kluka, no tak to je super, to mě musíš seznámit."