Srdce bolesti

Dobré zprávy

NA OBRÁZKU MATKA DII

Další kapitola :) Budu moc ráda za vaše názory v komentářích, klidně i stížnosti :) Co si o tom myslíš ??? Snad vás to baví

love u

-hiNIKihere

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

,, Dobré ráno," řekla sestra poté, co vešla do dveří ,, Jak jste se dnes vyspala?" Já mezitím byla už dávno vzhůru, četla jsem si knížku, ale byla jsem pořád tak mimo z Thoma, že jsem se na to ani nedokázala pořádně soustředit. ,, Dobrej, vyspala jsem se dobře, ale jen krátkou dobu. Co všechno mě dnes čeká?" Otázala jsem se jí. Sestra mi už mezitím nasazovala na ruku tlakoměr, a broukala si pro sebe nějakou píseň. ,,No, pro začátek prohlídka u doktora, nějaké odběry a td. Pak půjdeme spolu na sál, kde ti  vyndávali kulku z ramene, kontrola stehů, jestli ti to nehnisá a to je asi vše. Pak budou návštěvní hodiny, nevím jestli jsi se s někým domlouvala ale," sestra se uchechtla a podívala se na mě zlověstně ,, Něco mi říká že se tu ten pohledný mladík ukáže i dnes, ne? Opravdu to je jen kamarád ?" Tlakoměr mi pomalu stahoval paži, jak já to nenávidím. ,, No," nevěděla jsem jak začít ,, Máte pravdu ale...popsat náš vztah je složité, opravdu se moc neznáme, teprve na tom pracujeme jednoduše řečeno." Vřele jsem se usmála, sestra se ušklíbla ,, Vaše starosti si vážně přeji, má milá," sundala mi tlakoměr ,, Přibližně za půl hodiny se vrátím a půjdete se mnou na prohlídku." Poté odešla.

Podívala jsem se na mobil, chtěla jsem napsat Thomasovi, ale jelikož bylo sedm hodin ráno, nechtěla jsem riskovat že ho vzbudím, jen kvůli mě toho naspal velice málo. pak jsou tu ale lidé, jako je Rebeka, u kterých pochybuješ jestli vůbec spí, protože je na mobilu non-stop pro tebe. Dokonce už mi napsala tři zprávy.

Reb.- Heeej kamo ja ti to tak přeju :333

Reb.- HÁDEJ KDO MI TEĎ NAPSAL ABY SE ZEPTAL NA TVOJE NAROZENINY ?

Reb.- Jo, můžu tě navštívit? nebo už máš obsazeno ?:D

Achjo, To je celá ona. Přesně to jsem nechtěla, aby Thomas věděl mé narozeniny. Narozeniny mám za týden, přesně 25. září.

Já- Ahoj, já jen doufám že jsi byla natolik inteligentní, že jsi mu to datum neprozradila, že? A včera ve škole jsi mě omluvila ?

Reb.- PFFFF! prosimtě, jasně že jsem mu to řekla ! Jen ať se frajírek ukáže s dárkem :D Zjistila jsem ti jeho narozky - 20. listopadu :** A nic říkat nemusím, to že tě někdo střelil ví už celá škola :D

Já- REBEKO! děláš si srandu ? Víš jak nerada dostávám dárky.....achjo ty jseš pako ! Jak se to rozneslo ?

Reb.- Tak asi kvůli Thomase, nebo spíš jeho přátel kteří to rozkecali :) btw. v pondělí jdeš do školy ? Dneska je sobota, pak neděle a to už budeš fit že ??? 

Já- Reb já nevím kdy mě pustí, fakt ne...

Do mého pokoje přišla sestra ,, Tak pojďte." To už byla půl hodina ? Kývla jsem a zvedla se a ještě  stihla napsat Rebece.

Já- Jdu na prohlídku cs

Reb.- JJ pak napiš.

Vešla jsem do místnosti zároveň se sestrou, kde už na mě čekala paní doktorka. Prohlídka byla jako každá jiná, odběr krve, darování moči, pak kontrola váhy, několik keců kolem toho a pak konec. Seděla jsem na lavici u paní doktorky, a ta mě poté poslala na sál.

Šla jsem rovnou na lůžko, kolem mě se shromáždilo pár lidí. ,, Bylo by lepší když sis sundáte tričko." Znechuceně jsem se zašklebila, styděla jsem se, možná jsem neměla za co ale i tak, nemám to ráda.

Sundali mi obvaz a začala kontrola. Nevím co dělali, koukala jsem se celou dobu z okna, nemám ráda krev a nechtěla jsem riskovat že nějakou uvidím. Po několika zdlouhavých minutách jeden z nich promluvil ,, Páni, to je skvělé. Vypadá to že sešití vyšlo, infekce tu není takže..," odstoupil ode mě a sundal si gumové rukavice ,, Necháme si vás tu ještě zítra a v pondělí budete moci jít."

Po prohlídce jsem šla na svůj pokoj, popadla jsem mobil a začala psát Rebece.

Já- V pondělí už mě pustí !

Radostně jsem se svalila na postel a v tu ránu mi zavolala mamka, okamžitě jsem to zvedla, ani jsem nestačila říct ahoj, slyšela jsem její pláč

,, Dianko! Zlatíčko moje! Jsem hrozná matka, už nikam chodit nemusíš, žádný klavír, broučku omlouvám se že jsem nepřijela ale víš že mě nepustí z práce..."

,,Mami, to je v pořádku. Chápu to, pustí mě už v pondělí...není to nic vážného...."

,, V pondělí ?....aaahh Dio...nemůžu tě vyzvednout" Vzlykala

,, V pohodě, klid, domů můžu dojet sama..."

,, Jsem hrozná matka....řekni to"

,, Nejsi"

,, Ale ano prostě-"

,, NEJSI ROZUMÍŠ? Mami, žijeme sami, pracuješ strašně moc aby jsi uživila sebe a fakana jako jsem já, ani náhodou se na tebe nezlobím. Dojedu domů sama ano?"

,, Dobře zlato....dobře..."

Chvilku na to jsme si ještě povídaly a poté musela mamka hovor ukončit.