To jsem si přála...

35 3 3
                                    

Ten pocit když dneska píšu už třetí kapitolu O_O Jáááá to prostě miluju ! Děkuji za odebírání, za každé přečtení jsem ráda :33

love u

-hiNIKIhere

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Radostně jsem se zasmála. Zhasla jsem obrazovku v mobilu, tudíž jsem měla příležitost vidět odlesk mého obličeje a hádejte co, vypadala jsem strašně. Rozhodla jsem se zajít do koupelny. Když jsem se postavila, hned jsem si zase sedla, jelikož se mi strašeně zatočila hlava, a v mém rameni znova explodovala obrovská bolest. Postavit se na nohy se mi tedy povedlo až na potřetí. 

Opláchla jsem si obličej a učesala vlasy. Na temeni hlavy jsem nahmatala ránu, které byla ošetřená dezinfekcí. Vyčistila jsem si zuby a napila se vody z kohoutku. Osprchovala jsem se a převlékla do oblečení, které mi zde nachystala sestra. Obyčejné šedé tričko a černé legíny.

Otočila jsem se a odešla z koupelny.

,, THOMASI ?" vyjekla jsem když jsem ve dveřích mého pokoje uviděla Thomase. ,, Říkal jsem ti, aby jsi mě oslovovala Thommy..." Zazubil se ne mě. Rozběhli jsme se naproti sobě a já na něj skočila a objala ho kolem krku a on mě kolem pasu. Byla jsem tak šťastná, začala jsem brečet. ,, Thommy..." Zašeptala jsem mu s pláčem do ucha a visela na něm. ,, Copak copak, rozplakal jsem tě?" Zašeptal mi do vlasů a povolil v sevření. Odtáhla jsem se od něj. Za jeho zády stála sestra, obešla jej a přešla ke mě. ,, Slečno, je zde na černo tak...buďte prosím potichu, nevzbuďte ostatní pacienty," otočila se na odchod a pak se ještě ohlédla ,, máte hodinu." A zavřela za sebou dveře.

,, Dio," chytl mě za ruku ,, Jsem tak rád že jsi v pořádku. Pamatuješ si, co se stalo?" Zabádala jsem v paměti. ,, Pamatuji si jen že jsem šla z klavíru, bolest a někoho kdo mě postřelil." ,, Toho někoho zabiju" Řekl nervně a zatnul ruce v pěst. Pohladila jsem ho po rameni ,, Klid Thommy...jsem ráda že tu jsi....omlouvám se za starosti. Proč vlastně nespíš?" ,, Nemohl jsem usnout, myslel jsem pořád jen na tebe....spadl mi kámen ze srdce když jsi mi napsala Dio." ,,...Tobě na mě tak záleží?" ,,Co myslíš? Samozřejmě že ano" ,,Ale prostě...ani se pořádně neznáme... ale mě připadá že tě znám už roky" Usmál se a přikývl ,,Co to máme za podivný vztah?" Zasmála jsem se, Thomas se ke mě naklonil a zašeptal ni do ucha ,, Přesně nevím, ale je to krásné" Poté mě políbil. Zčervenala jsem a ztuhla. Thomas se ode mě odtáhl ,, Omlouvám se neměl jsem-" Přitáhla jsem si ho k sobě a začala ho líbat, prsty jsem mu zajela do vlasů. ,, Myslím že na našem vztahu budeme muset ještě zapracovat, ale začátek je dobrý" Zasmál se.

Leželi jsme vedle sebe na mém lůžku. ,, Mě to tak deprimuje Thommy, chci o tobě vědět úplně všechno, úplně" Thomas se zasmál ,, Tak se mě ptej, rád ti odpovím na vše." Chvilku jsem přemýšlela, poté mě napadlo několik věcí ,, Tak první, nejoblíbenější barva, zvíře, jídlo, pití, film, kniha, písnička, a, sourozenci? Rodiče? Koníčky?" Thomas si povzdechl ,,Páni, takže, červená, medvěd, emmm..asi těstoviny, obyčejná voda, nejspíš všechny horory, knihy? Těch je mnoho, tím nebudu zdržovat, písničky moc neposlouchám, jen tak náhodně. Jsem z dvojčat, ale bráška zemřel při porodu...Jsou rozvedení, žiji s mámou. Baví mě sport, hra na housle, jízda na koni a kreslení" Ukončil svůj proslov a tázavě se na mě podíval ,, A ty?" ,,Modrá, koně, pizza, jablečný džus, piráti z Karibiku, hvězdy nám nepřáli, asi jako ty, tak náhodně. Sourozence nemám. Také ráda jezdím na koních, zpívám a kreslím....a rodiče..." Když jsem si vzpomněla na tátu stáhl se mi žaludek ,, Co se děje? Co je s vašima?" Prsty mi pohladil mé zrzavé vlasy. ,, Mamka je v pohodě, táta má Alzheimerovu nemoc...je v nemocnici....už si mě nepamatuje" ,, Aha...to mi je líto..." ,, Prosím, nechci to řešit"

Původně nám sestra dovolila jen hodinu, ale my tam spolu strávily celou noc, když už Thomas musel jít domů, na odchodu jsem se ho zeptala ,,Thommy ?" ,, Ano krásko?" Krásko.... ,, My...spolu..." Zazubil se na mě sladce ,, No...jo?" Tázavě se na mě podíval a já přikývla ,, Jo"

Poté jsem napsala Rebece.

Já: Rebeko !!! Thomas...já...jsme spolu

Reb.: AAAAAAAAAAAA !! to je úžasné !

Srdce bolestiKde žijí příběhy. Začni objevovat