Srdce bolesti

Jsem tu pro tebe...asi

Nová kapitola :) snad vás to zatím baví! Budu ráda za vaše komentáře, reakce, zpětnou vazbu :333 děkujiiii

love u 

-hiNIKIhere

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

,,Jdeme"

Bylo už něco málo okolo deváté hodiny, venku byla tma a zima, celá jsem se třásla jelikož jsem si mikinu zapomněla v autě od mamky. ,,Dio...omlouvám se," začal nečekaně Thomas, proč se mi omlouvá? ,,Nevím, jdu na všechno moc rychle, neuvědomuji si že jsi ze mě třeba i nervozní, nebo se mě dokonce i bojíš. Říkám ti, pokud se mě bojíš, odejdi." Podíval se na mě, ale já se ani nehnula z místa, uznávám že jsem byla nervozní, jsem venku s ,pro mě, úplně neznámým člověkem, co ty na to? ,,Dobře," vydechl už o něco klidněji. ,,Nech mě tedy vysvětlit..toto všechno," sedli jsme si na lavičku a já celá zmrzlá jen poslouchala. ,,Víš, já jsem se nenarodil tady v New Yourku, pocházím z Mississippi. Za domem jsme měli takový menší dvorek, na kterém jsem trávil spoustu času. Nechodíval jsem tam jenom já, ale také děti z vedlejších domků. Chodívali tam starší kluci než jsem býl já, a jejich velkou zábavou bylo šikanovat mě, bylo mi teprve šest let, nechápal jsem proč to dělají, myslel jsem že jsem jim ublížil, ale oni se tím prostě jen bavily," na prázdno polkl a nervozně si začal mnout prsty. ,, Většinou mi prostě vzali všechny hračky, když mi mamka dala peníze na zmrzlinu, vzali mi i to. Zkrátka vše co jsem měl po kapsách, a poté mě zmlátily. Jednou tak začala chodit holka, která, když mě zrovna nejstarší z kluků skopl na zem, přišla, pomohla mi, a začala těm klukům vyhrožovat. Ti kluci se jí pochopitelně vůbec nebáli, ale ta holka měla kuráž, nevypadala zrovna silně, ale ve skutečnosti silná opravdu byla, nejstaršímu vlepila pár facek, a oni poté utekli." Na chvíli skončil ve vyprávění, asi čekal že se na něco zeptám, ale když jsem mlčela, pokračoval. ,,Ta holka byla moje jediná kamarádka. Jmenovala se Debbie, po čase jsme přestali chodit na dvůr, a navštěvovali se navzájem doma, hráli si spolu, chodily ven a trávily spolu veškerý čas. Doslova jsme spolu vyrostli, a já se do ní zamiloval, ona do mě rovněž," začala jsem žárlit. Ani nevím proč, a navíc jsem nechápala proč mi to všechno říká. ,,Když mi bylo 15, zemřela." Polekala jsem se. Nechápala jsem, proč mi to říká, a bylo mi jej líto, a nejvíce mě děsilo, jak chladně to řekl, já se však nezmohla jediného slova. ,, Jela s tátou na motorce, a srazilo je auto, oba byli na místě mrtví." Přesto že byla tma, viděla jsem jak se mu začínají na tváři lesknout slzy. ,,Thommy...to mi je líto...ale proč mi to říkáš ?" Na nic víc jsem se nezmohla. ,, Říkám ti to Dio proto, aby jsi pochopila, proč jsem tě vůbec zval, a proč ti tak věřím a proč toto všechno, Debbie, byla úplně stejná jako ty."

 Trochu jsem se zarazila. Cítila jsem se ublíženě. Na jednu stranu jsem to pochopila, a na druhou stranu mi bylo líto že tady teď spolu sedíme jen proto, že mu připomínám jeho starou, zesnulou lásku. ,,Když jsem tě viděl před školou, nemohl jsem z tebe spustit oči, bylo to jako bych viděl ducha od Debbie, prostě..jsem strašně hloupý. Nechtěl jsem ti nějak ublížit prostě-" Zabořil tvář do dlaní a já jen viděla jak jeho slzy dopadávají na zem. ,, Omlouvám se Dio, jsem slaboch. Bylo to ode mě sobecké si myslet že když jí jsi podobná, budeš úplně jako ona, myslel jsem že jsem našel...někoho pro sebe. Přesto že už to je dlouho, nikoho jsem si nenašel a prostě čekám na tu pravou. Nechtěl jsem tě vyděsit." Jeho vzlyky byly nepatrné, a velice tiché. Nevěděla jsem co mám dělat, tak jsem udělala to první co mě napadlo. Objala jsem ho se slovy, ,,Thome, neznám tě, ale ráda tě poznám, ráda budu tvoje kamarádka," a ne jen to ,,Ráda s tebou budu trávit čas, ale nechci aby jsi mě bral jen jako...náhradu za Debbie, tak..kamarádi ?" Thomas se na mě podíval s nepatrným úsměvem.

,,Kamarádi."